Neděle 4.8. aneb den, který moje spolubydlící strávila celý v posteli

Dnes jsem si opět trochu přispala, ale už to nebylo takové jako včera. :) Ráno jsem si pěkně připravila snídani, udělala něco málo do školy (ještě do té staré, na korejštinu jsem se zatím ani nepodívala :)) a přečetla si kousek časopisu, který jsem v letadle ani neotevřela. Spolubydlící celou dobu spala.

 Moje korejská snídaně (koho uráží fotky jídla, nechť se, prosím, dívá jinam :))

Po obědě jsme se domluvily s Hankou, že někam vyrazíme, aby mi mohla předat všechny své zkušenosti s korejským studiem (to znamená, abychom všechno prodrbaly :)). Vyrazila jsem tedy poprvé sama z koleje na metro a už předem jsem tušila, že to nebude jen tak. Přece jen první den mě vedla učitelka, byla už tma a já táhla těžký kufr, takže jsem se vůbec nerozhlížela, a včera jsem šla s Ruskou, která zase uměla všechny zkratky, takže jsem z toho nebyla o nic moudřejší. Navíc nemám žádnou mapu a vlastně ani přesně nevím, kde tahle kolej je. Můj plán byl geniální a musím přiznat, že jsem se hodně inspirovala Jeníčkem s Mařenkou. Jeníček si totiž v lese sypal drobečky na zem, aby se mohl vrátit, pamatujete? Takže jsem zvolila podobnou metodu a cestou z koleje jsem si na kousek papírku kreslila, kudy jdu a jaký obchod je tam, kde odbočuju. V polovině cesty jsem samozřejmě zjistila, že nevím, kudy na metro jít, takže jsem se KOREJSKY zeptala několika ajum (ajumma=žena středního věku), kde že je to metro a oni my odpověděly tím způsobem, který mám nejradši. 같이 가요 (Půjdeme spolu). A tak jsme teda šly a já si poctivě zapisovala každou odbočku, abych se pak měla kudy vrátit. Na metru byl zase problém s tím, že mojí stanicí projíždí dvě linky a je nutné si vybrat tu správnou, ale i to jsem nakonec zvládla, přestoupila na Dongdaemunu na linku 4 a pak už jen vystoupila na další stanici Hyehwa, kde už na mě Hanka chudák čekala půl hodiny.
Bylo jako vždy strašné vedro a dusno, tak jsme se vydaly k univerzitě Sungkyunkwan, kde Hanka studuje, ale nakonec jsme skončily jen ve staré části, kde jsme si sedly a kecaly.

Ten růžovej mravenec jsem já :)

                                                             Příjezdová cesta

                                             Abyste mi opravdu věřili, že jsem tam byla :)

 Takže jsem zjistila spoustu novinek o tom, jak to na kurzech chodí, že člověk nesmí na hodinách chybět, že potřebujeme průkaz cizince apod. Pak jsme zašly do pár obchodů, něco málo jsme nakoupily ve Face Shopu, papírnictví a pak v takovém velkém obchodě (jméno jsem buď nepostřehla nebo hned zapomněla:)), kde jsou tři patra všeho, co jen člověka napadne. Takže už mám věci do školy jako jsou bloky na gramatiku a slovíčka, zvýrazňovače, zmizíky a pak dopisní papíry, vějíř (ten je v tomhle vedru nepostradatelný), nějaké kosmetické kravinky a pak věci na kolej jako hrneček, miska, nůž, flaška na vodu apod. Prostě jsem tam sice nechala majlant, ale stálo to za to (no dobře, majlant asi ne, všechno je tam víceméně za 1000 nebo 2000 wonů, což je 18 nebo 36 Kč :D). Tak jsem si říkala, že jsem si polovinu věcí nemusela tahat z domova a v pohodě koupit tady, ale aspoň jsem vybavená a nic mě nepřekvapí (nebo skoro nic :)).

Pak jsme se rozloučily a já vyrazila zpátky se svojí zázračnou mapkou na kolej. Cesta metrem už byla v pohodě, dokonce jsem i vystoupila správným východem (je to stejné jako v Praze, pokud vylezete jinde, jste v pr.... :)).

                                     Šipky v metru, abyste se nepletli ostatním (to bychom v Praze taky potřebovali). Bohužel nikdo ještě Korejcům asi nevysvětlil pravidlo "Nejdřív ven, a potom dovnitř", takže se do metra hrnou jako stádo a pokud chcete vystoupit, musíte se nějak prodrat ven.

Potom jsem vítězoslavně vytáhla mapičku a vyrazila jsem. První polovina byla parádní, všechno odpovídalo, no problem. Jenomže pak už mi zbývalo najít poslední odbočku ke mně na kolej, která tam prostě nebyla. Tak jsem celou tu dlouhou ulici prošla tam a zpátky a musím říct, nepoznávala jsem tam vůbec nic. Šla jsem tam vůbec? Nepřišla jsem z úplně druhé strany?? Tak jsem to celé prošla znovu. Ta moje odbočka prostě nikde! Po nějaké době, kdy jsem chodila pořád tam a sem za mnou doběhnul nějaký kluk, jestli nepotřebuju pomoct, tak jsem zkusila, jestli náhodou neví, kde je Kyunghee University dormitory a on, že jasně a nasměroval mě. Srdce mi poskočilo radostí, pěkně jsem zrychlila, jen abych už byla na koleji. Nasměroval mě dobře, opravdu za tím rohem, kam ukazoval, byla kolej univerzity Kyunghee, ale jiná budova. Tak už jsem pomalu ztrácela naději a měla chuť si sednout někam do restaurace, počkat tam do rána a jít rovnou do školy (kdybych aspoň věděla, kde TA je!!:D). Nakonec jsem ji uviděla! Odbočka!!! Moje mapka byla geniální, ale jak jsem ji psala v tom spěchu, měla trochu chybiček. Jako třeba že tahle odbočka nebyla u obchodu 해장, jak jsem si zapsala, ale 해장국 a naproti tomu nebyla sauna, ale Hotel Sauna. A navíc nebyla asi kilometr dál v té ulici, kde jsem ji pořád vyhlížela, ale asi 200 metrů. No, tak pro příště budu vědět. A nebo možná taky ne :)

Když jsem dorazila na kolej (v ruce jsem si vítězoslavně nesla kimbap ze 7eleven), Ruska stále ležela v posteli a zeptala se mě s divným výrazem 괜찮아? Jseš v pohodě? Asi jsem musela vypadat fakt strašně :) Měla jsem sice v plánu se dneska ještě podívat na korejštinu, abych nebyla zítra úplně mimo, ale asi to budu muset odložit a už se vydám pěkně do postele. Přece jen zítra bude velký den! Jen kdyby vás to zajímalo, do školy jdu zítra s Ruskou a mapku už určitě nakreslím lepší :)) Dobrou

                                               A tady už jsou moje poklady :)

                                             A speciální foto pro pomůcky do školy :)
 
Kolikrát jsem se dneska ztratila: Kdo to má počítat??:D

PS: Kdybyste chtěli, můžete mi napsat něco do komentáře (abych věděla, kdo to čte :D). Tak zatíím :)