Jak řekl Taaj, měla jsem dnes velmi plodný den :) Ráno jsem se tedy nemohla vykopat z postele, zatímco má spolubydlící Mahasen (ano, konečně jsem se zeptala na jméno :D) vstala už v sedm a hned šla do knihovny. No jo, bude asi šprtka :) Ale stejně byla knihovna zavřená, takže měla smůlu. Jinak je to moc milá holka, dneska jsem ji poprvé dokonce viděla bez šátku přes hlavu a vypadá bez něj úplně jinak :) A jinak se zdá být ještě víc na nervy z tohohle místa než já, protože nám moc nefunguje internet, nefunguje telefon a podobně a ona vypadá pořád hrozně smutně a vyděšeně :D Ve dvě jsem měla sraz s jedním Korejcem, který bydlí už sedm let v Londýně, sem přijel jen na prázdniny, a slíbil mi pomoct se tu trochu zorientovat. Takže jsme jeli busem do centra města, kde to už opravdu žije, jsou tam obchody a tak, takže nemusím pořád jen do Seoulu, a dokonce je tam i stanice metra, která vede na Gangnam, takže nemusím pořád jezdit jen busem do Seoulu. Šli jsme na kafe a čaj a pokecali si, prošli si okolí, udělala jsem s ním rovnou i kratší rozhovor na výzkum a on mi slíbil získat nějaké lidi pro další rozhovory. Takže paráda. Na cestě zpět jsem potkala Zilolu a Sedu, které byly na nákupu, tak budu muset taky zítra vyrazit, protože nemám nic k jídlu a místo toaleťáku používáme kuchyňské utěrky :D Pak jsem vyzkoušela naší posilku, ve které nikdy nikdo není, takže parádička. A teď sedím na pokoji, už je pozdě a budu se muset začít připravovat na zítřejší test, který bude asi trochu průšvih. :) A Taaj mě dneska pozval do ZOO, protože loni jsme tam šli s jeho spolužáky a až někdy v zimě, takže jsme v podstatě nic neviděli, byla zima a byla to otrava. Tak půjdeme znovu a třeba to bude lepší. A taky plánujeme jít na horolezeckou stěnu.
No a aby všechno nebylo tak sluníčkové, tak jsou tu samozřejmě i ne tak pozitivní věci - ještě pořád musíme jít do nemocnice na požadované vyšetření, ale netušíme, jestli není nutné se objednat. Většina lidí tam plánuje jít zítra, ale já bych měla po tom testu navštívit svoji školitelku, která by měla mít v pondělí nějakou tu hodinu, na kterou možná budu muset chodit. S těmi kurzy je to hrozně zamotané, nevíme kde a kdy to je a naši školitelé nám neodepisují, takže netušíme, co bude. A bojím se, abychom neměli kurzy korejštiny rozházené po celý týden, protože to bych pak nestíhala jezdit do Seoulu dělat ten výzkum. Tak asi tak. Chtěla jsem přidat aspoň ty dvě fotky, co jsem dneska pořídila, ale nějak mi nefunguje telefon, takže taky žádná sláva. No a o mém břichu radši ani nemluvit :D Tak zase zítra :)))
neděle 31. srpna 2014
sobota 30. srpna 2014
Sobota 30.8. aneb opět s Taajem
Dnešní den byl docela obyčejný. Číňanka se ráno odstěhovala a nechala mi tu skvělý materiál pro ranní úklid. Takže jsem celé dopoledne uklízela, vytírala a tak podobně. Potom přišla Egypťanka, která se sem místo ní nastěhovala a já hned chvíli potom musela spěchat na autobus, protože jsem měla sraz s Taajem v Seoulu na Seoul station. Myslela jsem, že mám spoustu času a budu mít i chvilku si ještě před srazem projít obchody, ale narazili jsme na dopravní zácpu, a tak mi cesta do Seoulu trvala skoro dvě hodiny. Na místě jsme se s Taajem dlouhou dobu hledali, protože přijel pozdě a špatně jsme domluvili místo, ale nakonec jsme se našli a strávili spolu relativně pěkný večer. Dali jsme si kafe (no dobře, on si dal kafe), šli jsme na nákup a pak na kulečník. Který jsem mimochodem vyhrála. Yes!!! :)
No a pak jsem zase nasedla na bus a kolem desáté jsem byla na koleji, kde už na mě čekala Egypťanka. Domluvily jsme se, že spolu budeme mluvit korejsky, protože ona mluví fakt dobře a já si to aspoň takhle procvičím, i když teď je to pro mě docela hrůza.
Zítra mám v plánu se trochu podívat na korejštinu, abych úplně nezvorala pondělní test, konečně zajít do fitka a odpoledne se mám sejít s jedním Korejcem.
No a pak jsem zase nasedla na bus a kolem desáté jsem byla na koleji, kde už na mě čekala Egypťanka. Domluvily jsme se, že spolu budeme mluvit korejsky, protože ona mluví fakt dobře a já si to aspoň takhle procvičím, i když teď je to pro mě docela hrůza.
Zítra mám v plánu se trochu podívat na korejštinu, abych úplně nezvorala pondělní test, konečně zajít do fitka a odpoledne se mám sejít s jedním Korejcem.
pátek 29. srpna 2014
29.8. aneb MÁM INTERNET
Tohle bude vyloženě pozitivní příspěvek. Zrovna se mi totiž podařilo zprovoznit internet, takže místo v zatuchlé studijní místnosti píšu pěkně u sebe na pokoji a k tomu si poslouchám písničky. Ale o tom až na konci.
Dneska ráno jsem měla pořádnou krizi hned při vstávání, přece jen se ten časový posun musel nějak projevit, a tak jsem se musela strašně přemlouvat, abych v devět vážně vstala. Ještě ráno se mi podařilo zavolat chlápkovi, který má na starosti kuchyni a jestli jsem to dobře pochopila, můžu jí zatím využívat, ačkoliv není zrovna "čas přihlašování", a až ta doba začne, dá mi vědět a zaplatím mu. Teda aspoň doufám, mluvil korejsky :D Potom jsem se se všemi potkala u placení kolejného a vyrazili jsme společně na imigrační úřad, který byl straaašně daleko. Vlastně jsme nešli všichni spolu, ale v menších skupinkách, a tam jsme se postupně scházeli. Takže vám teď představím většinu našeho "výzkumnického týmu":
Yilin- nejmilejší a nejroztomilejší holka ze skupiny a asi moje zdejší best friend :). Původem Číňanka, ale její rodiče emigrovali do Koreje a ona studuje ve Finsku, takže mluví skvěle anglicky a je úplně normální. Dokonce mi nabídla, abych někdy spala u nich v Seoulu, kde bydlí její rodiče, abych nemusela pořád jezdit sem a tam. Bude studovat se mnou antropologii.
Sebastian - Němec, studuje tradiční korejskou hudbu a obecně se zabývá vážnou hudbou. Kromě korejštiny a němčiny ovládá ještě španělštinu a francouzštinu a s jedním překladem korejského článku do 4 jazyků se teď přihlásil do překladatelské soutěže. Studuje Ph.d. a už v Koreji studoval na Seoul University.
Gary - Američan, o dost starší než my, chudák tady dost trpí, protože neumí korejsky a má doma manželku a malou dceru. Zato ale hodně fotí a pořád něco přispívá na facebook. Nejčastěji něco jako "Jsme venku s čínskými studentkami." "Jíme oběd s čínskými studentkami." "Odcházím domů a loučím se s čínskými studentkami." Ale je moc milej.:)
Chris - Trochu zvláštní, ale moc miloučkej Američan, který je ale původem asi někde z Asie, má nějak hrozně mixnuté předky, takže jsem to ani nestihla pobrat. Vyrůstal v ortodoxní presbytariánské rodině, nosí s sebou tři slovníky a v počítači má prý naskenované všechny své poznámky od základní školy. Žije ve svém vlastní světě, ale je to zlatíčko.
Seda z Turecka - Seda mi nejdřív přišla trochu odtažitá, ale je to tím, že moc neumí anglicky, tak je pro ni těžší se zapojit. Ale jinak je taky moc milá.
Zilola - z Uzbekistánu bude studovat literaturu a je s ní fakt sranda. Když jsme se viděly poprvé, hned věděla, kdo jsem, a dneska se mi přiznala, že si mě googlila ještě než jsme sem přijeli :D
Gabriel - kluk, který je původem Korejec, ale žije ve Španělsku. Má čtyři občanství, protože má ještě otce někde z Paraquaye a matka ho porodila v Brazílii.
Potom sekce čnských studentek, které jménem neznám, moje budoucí spolubydlící z Egypta, Indka a Indonésan.
Takže tohle je naše parta. Kromě Číňanek jsem tu nejmladší.
Vyrazili jsme tedy na imigrační úřad, spolu ještě s jedním klukem z Uzbekistánu, který nám nabdl, že nás tam dovede. Nakonec jsme tam strávili celý den, vrátili jsme se až v deset. Před námi bylo asi 150 lidí, takže jsme zašli na oběd a pak jen čekali a kecali, až jsme se z toho trochu zbláznili. Klukům nakonec dokonce řekli, že jim chybí nějaký papír a ještě tam zůstávali déle, aby to řešili. Mně zamítli mojí fotku kvůli modrému pozadí, takže jsem musela ještě rychle běžet do budky se nechat vyfotit. Ale karta cizince by mi měla přijít poštou, tak snad všechno dobře dopadne. Pak jsme se vydali do Daiso pro nějaké věci (nádobí, další věci na uklízení jako je kbelík, smetáček a lopátka, něco na vytírání apod., prací prášek atd...) - teda to jsem kupovala jen já, ostatní si brali jen nějaké kraviny, tak fakt nechápu, co to má být, že nikdo nechce uklízet. :D A pak jsme se konečně vrátili na kolej, kolem desáté večer. Ufff.
Hned jsem běžela do studijní místnosti zkontrolovat zprávy a v tom mi napsal jeden Ind, který tady taky studuje a který si mě přidal na facebook po tom, co byly zveřejněné výsledky výběru na tenhle grant. Ptal se mě, jak jsem doletěla a tak, tak jsem mu řekla, že jsem ve studijní místnosti a on za chvilku přišel ke mně na pokoj a zprovoznil mi ho. Zázraky se dějí!!! :DD
Ráno mi jedna Číňanka donesla dlouhatánský kabel na internet a slibovanou peřinu a polštář, tak už nebudu muset spát přikrytá pod kabátem (normálně stačil svetr, ale dneska v noci byla nějaká zima :DD)!! A mluvila jsem se svou budoucí spolubydlící a bude to zajímavé, protože má prý nějakou fobii z dvoupatrových postelí. Paráda :D
Zítra frčím za Taajem, v neděli bych se měla sejít s jedním Korejcem, který ale žije už sedm let v Londýně a sem přijel jen na prázdniny a příští týden už začínáme - v pondělí rozřazovací test z korejštiny, v úterý imatrikulace, ve středu společná večeře pro oddělení antropologie a celý týden na vybrání kurzu. Učitelka mi ještě neodpověděla, tak nevím. Musím začít shánět Korejce, abych s nimi začala dělat rozhovory pro výzkum. Jo a Yilin říkala, že její kamoška - Korejka - která taky studuje ve Finsku, dělala taky antropologický výzkum na plastiky v Koreji, tak mi na ní dá kontakt a mohla by mi poslat nějaké kontakty i třeba doporučit literaturu. Tak a to už je fakt všechno. Paaa
Dneska ráno jsem měla pořádnou krizi hned při vstávání, přece jen se ten časový posun musel nějak projevit, a tak jsem se musela strašně přemlouvat, abych v devět vážně vstala. Ještě ráno se mi podařilo zavolat chlápkovi, který má na starosti kuchyni a jestli jsem to dobře pochopila, můžu jí zatím využívat, ačkoliv není zrovna "čas přihlašování", a až ta doba začne, dá mi vědět a zaplatím mu. Teda aspoň doufám, mluvil korejsky :D Potom jsem se se všemi potkala u placení kolejného a vyrazili jsme společně na imigrační úřad, který byl straaašně daleko. Vlastně jsme nešli všichni spolu, ale v menších skupinkách, a tam jsme se postupně scházeli. Takže vám teď představím většinu našeho "výzkumnického týmu":
Yilin- nejmilejší a nejroztomilejší holka ze skupiny a asi moje zdejší best friend :). Původem Číňanka, ale její rodiče emigrovali do Koreje a ona studuje ve Finsku, takže mluví skvěle anglicky a je úplně normální. Dokonce mi nabídla, abych někdy spala u nich v Seoulu, kde bydlí její rodiče, abych nemusela pořád jezdit sem a tam. Bude studovat se mnou antropologii.
Sebastian - Němec, studuje tradiční korejskou hudbu a obecně se zabývá vážnou hudbou. Kromě korejštiny a němčiny ovládá ještě španělštinu a francouzštinu a s jedním překladem korejského článku do 4 jazyků se teď přihlásil do překladatelské soutěže. Studuje Ph.d. a už v Koreji studoval na Seoul University.
Gary - Američan, o dost starší než my, chudák tady dost trpí, protože neumí korejsky a má doma manželku a malou dceru. Zato ale hodně fotí a pořád něco přispívá na facebook. Nejčastěji něco jako "Jsme venku s čínskými studentkami." "Jíme oběd s čínskými studentkami." "Odcházím domů a loučím se s čínskými studentkami." Ale je moc milej.:)
Chris - Trochu zvláštní, ale moc miloučkej Američan, který je ale původem asi někde z Asie, má nějak hrozně mixnuté předky, takže jsem to ani nestihla pobrat. Vyrůstal v ortodoxní presbytariánské rodině, nosí s sebou tři slovníky a v počítači má prý naskenované všechny své poznámky od základní školy. Žije ve svém vlastní světě, ale je to zlatíčko.
Seda z Turecka - Seda mi nejdřív přišla trochu odtažitá, ale je to tím, že moc neumí anglicky, tak je pro ni těžší se zapojit. Ale jinak je taky moc milá.
Zilola - z Uzbekistánu bude studovat literaturu a je s ní fakt sranda. Když jsme se viděly poprvé, hned věděla, kdo jsem, a dneska se mi přiznala, že si mě googlila ještě než jsme sem přijeli :D
Gabriel - kluk, který je původem Korejec, ale žije ve Španělsku. Má čtyři občanství, protože má ještě otce někde z Paraquaye a matka ho porodila v Brazílii.
Potom sekce čnských studentek, které jménem neznám, moje budoucí spolubydlící z Egypta, Indka a Indonésan.
Takže tohle je naše parta. Kromě Číňanek jsem tu nejmladší.
Vyrazili jsme tedy na imigrační úřad, spolu ještě s jedním klukem z Uzbekistánu, který nám nabdl, že nás tam dovede. Nakonec jsme tam strávili celý den, vrátili jsme se až v deset. Před námi bylo asi 150 lidí, takže jsme zašli na oběd a pak jen čekali a kecali, až jsme se z toho trochu zbláznili. Klukům nakonec dokonce řekli, že jim chybí nějaký papír a ještě tam zůstávali déle, aby to řešili. Mně zamítli mojí fotku kvůli modrému pozadí, takže jsem musela ještě rychle běžet do budky se nechat vyfotit. Ale karta cizince by mi měla přijít poštou, tak snad všechno dobře dopadne. Pak jsme se vydali do Daiso pro nějaké věci (nádobí, další věci na uklízení jako je kbelík, smetáček a lopátka, něco na vytírání apod., prací prášek atd...) - teda to jsem kupovala jen já, ostatní si brali jen nějaké kraviny, tak fakt nechápu, co to má být, že nikdo nechce uklízet. :D A pak jsme se konečně vrátili na kolej, kolem desáté večer. Ufff.
Hned jsem běžela do studijní místnosti zkontrolovat zprávy a v tom mi napsal jeden Ind, který tady taky studuje a který si mě přidal na facebook po tom, co byly zveřejněné výsledky výběru na tenhle grant. Ptal se mě, jak jsem doletěla a tak, tak jsem mu řekla, že jsem ve studijní místnosti a on za chvilku přišel ke mně na pokoj a zprovoznil mi ho. Zázraky se dějí!!! :DD
Ráno mi jedna Číňanka donesla dlouhatánský kabel na internet a slibovanou peřinu a polštář, tak už nebudu muset spát přikrytá pod kabátem (normálně stačil svetr, ale dneska v noci byla nějaká zima :DD)!! A mluvila jsem se svou budoucí spolubydlící a bude to zajímavé, protože má prý nějakou fobii z dvoupatrových postelí. Paráda :D
Zítra frčím za Taajem, v neděli bych se měla sejít s jedním Korejcem, který ale žije už sedm let v Londýně a sem přijel jen na prázdniny a příští týden už začínáme - v pondělí rozřazovací test z korejštiny, v úterý imatrikulace, ve středu společná večeře pro oddělení antropologie a celý týden na vybrání kurzu. Učitelka mi ještě neodpověděla, tak nevím. Musím začít shánět Korejce, abych s nimi začala dělat rozhovory pro výzkum. Jo a Yilin říkala, že její kamoška - Korejka - která taky studuje ve Finsku, dělala taky antropologický výzkum na plastiky v Koreji, tak mi na ní dá kontakt a mohla by mi poslat nějaké kontakty i třeba doporučit literaturu. Tak a to už je fakt všechno. Paaa
čtvrtek 28. srpna 2014
A je to opět tady.... 28.8.2014
Ani jsem nestačila napsat poslední příspěvek k minulé cestě a už píšu opět z Koreje. Sice jsem se k blogu nechtěla vracet, ale pak jsem si řekla, že je to stejně nejjednodušší a aspoň to pro mě bude taková terapie.
Takže jak bych začala. Na cestu jsem se docela těšila, protože tentokrát jsem zvolila přmý let, a proto jsem neočekávala žádné komplikace. Bohužel se mi ale nějak nepodařilo usnout, sedačky měly divný tvar, do toho řvalo malé dítě a mně se nakonec udělalo špatně a musela jsem od paní letušky vyfasovat obrovský balík blicích pytlíků. Za deset hodin jsme přistáli v Incheonu, já si nasedla na metro a dojela na Seoul station. Sice proběhly cestou nějaké komplikace s SP, ale ty už jsem jako ostřílený Crohňák hravě zvládla. Pak přišlo na řadu vyhledání autobusu 9003, který mě měl dovézt na mou školu, Academy of Korean studies. To byl sice taky trochu problém, nejdřív jsem nemohla najít zastávku, pak mi řidič ujel před nosem, ale nakonec jsem nastoupila a dojela na konečnou zastávku AKS (to je zkratka pro tu moji akademii). Cesta byla dlouhá asi hodinu a korejské autobusy, tedy alespoň ty městské, jsou pořádné peklo. Pořád jsem čekala, jestli se ten autobus nerozbije, nebo aspoň nenabouráme. Ale musím si zvykat. A koupit si zásobu kinderilu.
Na koleji AKS mě hned přivítal nějaký kluk, který mě ubytoval. Se mnou na pokoji mám holka z Egypta, ale zatím se ještě neodstěhovala minulá "nájemnice", Číňanka, jejímž oblíbeným koníčkem určitě nebude úklid. Všude byl bordel, vlasy, rozházené věci, a nejlepší byla koupelna. Všude plíseň, vrstva prachu, umyvadlo úplně žluté a ucpané vlasy... No, tati, jestli si myslíš, e naše koupelna doa je špinavá tak to jsem ti měla poslat fotku :D Pak mě v rychlosti provedl po koleji a je fakt velká, a proto se v ní dá skvěle ztratit (noo jo, už je to zase tady :DD). Máme tam prádelny (pračka se zapíná čudlíkem, radši jsem se neptala, jak si vybrat třeba cejchy nebo jemný prádlo :D), ve kterých není ani sušák ani žehlička, potom kuchyni, ve které jsou nějaké společné úplně plné ledničky (na pokoji nejsou), za kterou je ale nutné předem zaplatit a já bohužel nemůžu zavolat tomu chlápkovi, co kuchyň spravuje (nemám ještě korejské číslo, protože to mi můžou dát až po získání karty cizince, a náš telefon na pokoji překvapivě nemá drát...:D).Internet na pokoji je na drát, který si musíme koupit (už ho mám a stejěn to nefunguje, takže chytám wifi kde se dá...) a samozřejmě chybí i polštář, peřina a prostěradlo. A nejzajímavější - na celé koleji i v podstatě v celém kampusu ani živá noha. Všude mrtvo.
Po tomhle zážitku jsem byla trošku vyděšená, takže když jsem narazila na prvního bělocha (jsou tu všechno asiati!!:DD), jak kouří u koleje, hned jsem ho odchytila, popovídali jsme si o svých prvních dojmech a rozhodli se jít spolu později do obchodu koupit základní věci. Já se chtěla po letu osprchovat,ale u nás v tom bordeu to fakt nešlo, tak mě jedna Číňanka vzala do sklepa, kde jsou nějaké další veřejné sprchy. Jenže naše kolej se skládá ze dvou budov, které jsou různě propojené a mají několik schodišť, takže jsem se na cestě ven úplně ztratila a chodila po kampusu s ručníkem na hlavě a špinavým prádlem v ruce. Ale aspoň jsem se zapsala :) (Btw ve chvíli, kdy jsem si říkala, že takhle má vypadat uklizená umývárka, si to ke mně přiběhla nějaká štěnice a chtěla si se mnou hrát :D).
Za chvilku jsme se tedy vydali s tím klukem - Sebastienem z Německa - do obchodu Home plus, který nám doporučil náš průvodce. Sice je to velký obchod, což je super, ale dojet tam trvalo hodinu, nakoupit další a nazpátek jsme přijeli úplně vyřízení kolem desáté. Pak ještě dodělat nějaké věci, připravit se na ranní orientační schůzku, najít wifinu ve studijní místnosti a mohla jsem jít kolem jedné spát. Na posun času není čas :D Btw spolubydlící na mě byla naštvaná, protože si myslela, že jsem kvůli té koupelně volala do kanceláře, protože za ní asi někdo byl a hrozně ji seřval, aby to uklidila. Já mám naštěstí svědomá čisté, protože jsem se akorát toho mladýho kluka ptala, jestli nemá něco na propláchnutí umyvadla, aby odtékalo. A i kdyby tak co nemá být špindíra. Sice to pak trochu opláchla, ale stejně jsem to musela dneska předělat se savem. Stačila její hláška "vždyť já tu uklázela, než jsi přijela... podívej... celou půlku těch vlhčených ubrousků jsem spotřebovala na vytření podlahy!!!":DD Asi chápete, že můj první nákup v Homeplusu byly gumové rukavice a savo :D
No a dnes jsme měli od deseti orientančí schůzku všichni přijatí na tohle výzkumné stipendium. Polovina jsou Číňanky, pak dva Američani, Němec, ta holka z Egypta, Turecka, Indie, Uzbekistánu, Španělska... nejdřív jsme se měli představit, samozřejmě jsme hned okoukávali, kdo jak mluv korejsky, a samozřejmě že Číňanky mluví plynně :D, a potom byla schůzka v korejštině a angličtině. My, angličtináři, jsme spolu čekali venku a kecali, jsou to docela fajn lidi. Zvlášť jsme si padly do oka s jednou Číňankou, která ale studuje ve Finsku, takže mluví anglicky a je úplně normální, a pak samozřejmě se Sebastienem a těme Američany. Takže jsme pak po schůzce šli spolu do menzy (mně se při pohledu na jídlo udělalo opět blbě, takže jsem se na ně aspoň dívala, jak jedí :D), zařídit si kartu na kopírování, různé dokumenty, a pak jsme měli schůzku kvůli založení bankovního účtu (jen nám dali smlouvy a řekli "tady, tady a tady to podepište", takže vůbec netušíme, co jsme vlastně podepsali), a knihovně. Vypadá to, že po nás budou chtít opravdu nějaké vědecké výkony :D V pondělí budeme mít rozřazovací test z korejštiny, a podle toho začneme chodit na 12 hodin korejštiny týdně, plus jeden předmět z našeho oboru, který vyučuje náš vedoucí výzkumu. Bohužel ale skoro všechno je v korjštině, moje učitelka dokonce učí jen jednu hodinu, a ta je samozřejmě korejská. Takže je usíme kontaktovat a domluvit se s nimi - nějak si nejsem jistá, že bych zvládla hodinu antropologie v korejštině. Druhou variantou je "individuální hodina", což mi přijde fajn, protože je to v podstatě hodina jen pro toho jednoho studenta, kdy si dokonce ten student sám stanoví osnovu, co chce probírat. Akorát na to ten učitel musí mít čas a chuť. Každopádně jsem jí napsala a uvidíme. Za chvilku už půjdu spát, protože zítra musíme ráno na schůzku s bankou kvůli zaplacení koleje, a pak strašnou dálku do Seoulu na imigrační, a na zdravotní prohlídku. Bude to asi na celý den. A v sobotu bychom se měli sejít s Taajem. Už teď jsem na něj mimořádně nas...., takže uvidíme, jestli to, chudák, přežije. :D
A taky zkusím někdy něco fotit, abyste neřekli :D
Takže jak bych začala. Na cestu jsem se docela těšila, protože tentokrát jsem zvolila přmý let, a proto jsem neočekávala žádné komplikace. Bohužel se mi ale nějak nepodařilo usnout, sedačky měly divný tvar, do toho řvalo malé dítě a mně se nakonec udělalo špatně a musela jsem od paní letušky vyfasovat obrovský balík blicích pytlíků. Za deset hodin jsme přistáli v Incheonu, já si nasedla na metro a dojela na Seoul station. Sice proběhly cestou nějaké komplikace s SP, ale ty už jsem jako ostřílený Crohňák hravě zvládla. Pak přišlo na řadu vyhledání autobusu 9003, který mě měl dovézt na mou školu, Academy of Korean studies. To byl sice taky trochu problém, nejdřív jsem nemohla najít zastávku, pak mi řidič ujel před nosem, ale nakonec jsem nastoupila a dojela na konečnou zastávku AKS (to je zkratka pro tu moji akademii). Cesta byla dlouhá asi hodinu a korejské autobusy, tedy alespoň ty městské, jsou pořádné peklo. Pořád jsem čekala, jestli se ten autobus nerozbije, nebo aspoň nenabouráme. Ale musím si zvykat. A koupit si zásobu kinderilu.Na koleji AKS mě hned přivítal nějaký kluk, který mě ubytoval. Se mnou na pokoji mám holka z Egypta, ale zatím se ještě neodstěhovala minulá "nájemnice", Číňanka, jejímž oblíbeným koníčkem určitě nebude úklid. Všude byl bordel, vlasy, rozházené věci, a nejlepší byla koupelna. Všude plíseň, vrstva prachu, umyvadlo úplně žluté a ucpané vlasy... No, tati, jestli si myslíš, e naše koupelna doa je špinavá tak to jsem ti měla poslat fotku :D Pak mě v rychlosti provedl po koleji a je fakt velká, a proto se v ní dá skvěle ztratit (noo jo, už je to zase tady :DD). Máme tam prádelny (pračka se zapíná čudlíkem, radši jsem se neptala, jak si vybrat třeba cejchy nebo jemný prádlo :D), ve kterých není ani sušák ani žehlička, potom kuchyni, ve které jsou nějaké společné úplně plné ledničky (na pokoji nejsou), za kterou je ale nutné předem zaplatit a já bohužel nemůžu zavolat tomu chlápkovi, co kuchyň spravuje (nemám ještě korejské číslo, protože to mi můžou dát až po získání karty cizince, a náš telefon na pokoji překvapivě nemá drát...:D).Internet na pokoji je na drát, který si musíme koupit (už ho mám a stejěn to nefunguje, takže chytám wifi kde se dá...) a samozřejmě chybí i polštář, peřina a prostěradlo. A nejzajímavější - na celé koleji i v podstatě v celém kampusu ani živá noha. Všude mrtvo.
Po tomhle zážitku jsem byla trošku vyděšená, takže když jsem narazila na prvního bělocha (jsou tu všechno asiati!!:DD), jak kouří u koleje, hned jsem ho odchytila, popovídali jsme si o svých prvních dojmech a rozhodli se jít spolu později do obchodu koupit základní věci. Já se chtěla po letu osprchovat,ale u nás v tom bordeu to fakt nešlo, tak mě jedna Číňanka vzala do sklepa, kde jsou nějaké další veřejné sprchy. Jenže naše kolej se skládá ze dvou budov, které jsou různě propojené a mají několik schodišť, takže jsem se na cestě ven úplně ztratila a chodila po kampusu s ručníkem na hlavě a špinavým prádlem v ruce. Ale aspoň jsem se zapsala :) (Btw ve chvíli, kdy jsem si říkala, že takhle má vypadat uklizená umývárka, si to ke mně přiběhla nějaká štěnice a chtěla si se mnou hrát :D).
Za chvilku jsme se tedy vydali s tím klukem - Sebastienem z Německa - do obchodu Home plus, který nám doporučil náš průvodce. Sice je to velký obchod, což je super, ale dojet tam trvalo hodinu, nakoupit další a nazpátek jsme přijeli úplně vyřízení kolem desáté. Pak ještě dodělat nějaké věci, připravit se na ranní orientační schůzku, najít wifinu ve studijní místnosti a mohla jsem jít kolem jedné spát. Na posun času není čas :D Btw spolubydlící na mě byla naštvaná, protože si myslela, že jsem kvůli té koupelně volala do kanceláře, protože za ní asi někdo byl a hrozně ji seřval, aby to uklidila. Já mám naštěstí svědomá čisté, protože jsem se akorát toho mladýho kluka ptala, jestli nemá něco na propláchnutí umyvadla, aby odtékalo. A i kdyby tak co nemá být špindíra. Sice to pak trochu opláchla, ale stejně jsem to musela dneska předělat se savem. Stačila její hláška "vždyť já tu uklázela, než jsi přijela... podívej... celou půlku těch vlhčených ubrousků jsem spotřebovala na vytření podlahy!!!":DD Asi chápete, že můj první nákup v Homeplusu byly gumové rukavice a savo :D
No a dnes jsme měli od deseti orientančí schůzku všichni přijatí na tohle výzkumné stipendium. Polovina jsou Číňanky, pak dva Američani, Němec, ta holka z Egypta, Turecka, Indie, Uzbekistánu, Španělska... nejdřív jsme se měli představit, samozřejmě jsme hned okoukávali, kdo jak mluv korejsky, a samozřejmě že Číňanky mluví plynně :D, a potom byla schůzka v korejštině a angličtině. My, angličtináři, jsme spolu čekali venku a kecali, jsou to docela fajn lidi. Zvlášť jsme si padly do oka s jednou Číňankou, která ale studuje ve Finsku, takže mluví anglicky a je úplně normální, a pak samozřejmě se Sebastienem a těme Američany. Takže jsme pak po schůzce šli spolu do menzy (mně se při pohledu na jídlo udělalo opět blbě, takže jsem se na ně aspoň dívala, jak jedí :D), zařídit si kartu na kopírování, různé dokumenty, a pak jsme měli schůzku kvůli založení bankovního účtu (jen nám dali smlouvy a řekli "tady, tady a tady to podepište", takže vůbec netušíme, co jsme vlastně podepsali), a knihovně. Vypadá to, že po nás budou chtít opravdu nějaké vědecké výkony :D V pondělí budeme mít rozřazovací test z korejštiny, a podle toho začneme chodit na 12 hodin korejštiny týdně, plus jeden předmět z našeho oboru, který vyučuje náš vedoucí výzkumu. Bohužel ale skoro všechno je v korjštině, moje učitelka dokonce učí jen jednu hodinu, a ta je samozřejmě korejská. Takže je usíme kontaktovat a domluvit se s nimi - nějak si nejsem jistá, že bych zvládla hodinu antropologie v korejštině. Druhou variantou je "individuální hodina", což mi přijde fajn, protože je to v podstatě hodina jen pro toho jednoho studenta, kdy si dokonce ten student sám stanoví osnovu, co chce probírat. Akorát na to ten učitel musí mít čas a chuť. Každopádně jsem jí napsala a uvidíme. Za chvilku už půjdu spát, protože zítra musíme ráno na schůzku s bankou kvůli zaplacení koleje, a pak strašnou dálku do Seoulu na imigrační, a na zdravotní prohlídku. Bude to asi na celý den. A v sobotu bychom se měli sejít s Taajem. Už teď jsem na něj mimořádně nas...., takže uvidíme, jestli to, chudák, přežije. :D
A taky zkusím někdy něco fotit, abyste neřekli :D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)