Ještě jsem se chtěla vrátit ke včerejšku, protože jsem nestihla dopsat, co jsem dělala večer. Přiznávám, že jsem chtěla někam zajít s Oliverem, protože už jsme zase byli rozhádaní a protože to byl náš poslední večer, ale měl nějaké plány, tak jsem vyrazila za Ollim na jeho univerzitu Seoul National University of Technology blízko stanice metra Hagye (pokud si to nepletu). :) Takže jsme se prošli po kampusu, podívali se ze střechy koleje, ze které je super výhled, pak jsme šli na tradiční trh s ovocem a zeleninou (mají to tam levnější než normálně v obchodě, takže příště tam určitě vyrazím pro nějaké to ovoce) a tak. Bylo to fajn. Na zpáteční cestě už mi zase někdo musel pomáhat se správnou cestou v metru, ale šlo jen o to, že jsem přestoupila na špatnou linku a ani jsem nestihla nastoupit do špatného vlaku, takže v pohodě. Večer už jsem si zabalila většinu věcí, takže teď už mi zbývá jen pár drobností a můžu se začít stěhovat.
A teď zpátky k dnešku. Ráno jsme měli sraz normálně v 9.00 ve třídě a ještě si chvíli povídali s učitelkou a vyplňovali dotazníky, jak se nám výuka zdála těžká, co bychom změnili a podobně. Potom jsme šli na závěrečný ceremoniál, který byl ale o dost kratší a nudnější, než ten zahajovací. Vedoucí oddělení studia korejštiny pro zahraniční studenty měl zase projev, který byl ale naštěstí jednoduchý, takže jsme mu všichni rozuměli a věděli, kdy máme tleskat a kdy se smát. :) Pak měli projev ještě tři studenti, kteří si vysloužili potlesk asi třikrát větší, protože je všichni obdivovali, že byli ochotní se téhle role zhostit. Pak nám učitelka rozdala společné fotky a diplomy, které jsou fakt úžasné a vypadají snad lépe než ty naše vysokoškolské. :D A pak jsme se fotili všichni se všema a s diplomem a bez diplomu a s učitelkou a bez ní...:D No prostě jsme tam strávili snad ještě půl hodiny. :) Pak to bylo trochu zmatené, protože jsme se se všema rozloučili a já chtěla jít rovnou na kolej a na HUFS s kufrem, ale Oliver mě nakonec přesvědčil, že teda ještě půjdeme se všema na oběd (musela jsem mu to slíbit, protože na mě byl naštvaný, že jsem ho jako jediná nechtěla na rozloučenou obejmout- nesnáším loučení!!). Tak jsme zašli do vyhlášené restaurace na 파전 (překládají to jako palačinky nebo pizza, ale ani jedno není přesné, spíš je to něco mezi omeletou a langošem a v tom je zamíchaná spousta zeleniny, mořských plodů, kimči apod.). Bylo nás opravdu hodně, tak jsme si dali dohromady čtyři tyhle nádhery a učili se od Japonek Japonsky. :)
Učitelka nám volala, že se za námi snad staví, ale nestíhala a část z nás už musela jít, takže pár holek ještě zašlo do kavárny, kde na ni počkají, a my ostatní jsme se vydali domů. Všechno loučení bylo hrozně smutné a samozřejmě jsme si říkali, jak se navštívíme v Japonsku a Čechách, ale kdo tomu věří, že... Poslední loučení proběhlo s Oliverem a to bylo úplně nejtěžší. Sice jsem si to trochu vynahradila tím, že jsem ho pořádně zmlátila (:DD jo, fakt to pomáhá a Oliverovi to až na větu "People are watching" ani nevadilo :)), ale stejně to bylo hrozný. Možná se přijede na chvíli podívat do Čech, až budou mít ve škole prázdniny, ale jisté to není. No, takže to by byl konec první etapy mého pobytu v Koreji. Na koleji jsem to zajedla balíčkem sladkých keksů z kogumy (sladká brambora), ale pořád se necítím o moc lépe. Ale co nadělám.
Teď mi nezbývá nic než se konečně zabalit, odvézt kufr na HUFS a počkat do zítřka, kdy se musím vystěhovat z koleje. Takže se nedivte, že nebudu asi čtyři dny psát, notebook si s sebou neberu. Tak paaa
A nakonec jedna fotka pro pobavení ze školní chodby- abyste věděli, tak nejen u nás doma jsou při dešti potřeba kbelíky a lavory na chytání dešťové vody :D
Žádné komentáře:
Okomentovat