Úterý 30.9.2014 aneb konec září a skutečný příchod podzimu

Na AKS začalo být pošmourno, pořád prší, nad kopci se převaluje mlha a všichni by jen spali a spali. Pondělní ranní hodina tak byla úplně nesnesitelná a skoro všichni jsme měli hrozné záseky a nebyli jsme schopní ze sebe vysoukat ani jednu kloudnou větu. Já navíc přijela v neděli ze Seoulu hodně pozdě, takže jsem byla ještě pěkně utahaná. Byly jsme s Yilin na Hongdae - nejdřív jsme si daly oběd, pak šly do Language Exchange Cafe, trochu jsme si zanakupovaly a nakonec si daly večeři (takže vlastně samé jídlo, hehe). Ta kavárna s výměnou jazyků byla docela fajn, ale myslím, že už tam příště nepůjdeme - přece jen všichni mluvili jen anglicky, což mě zrovna moc nebere, a byla to pořádná fuška s někým vymýšlte tři hodiny témata k rozhovoru. Ale aspoň jsme to obě asociálky zvládly a byly jsme na sebe patřičně hrdé.
  Po hodině korejštiny jsem na obědě potkala svoji profesorku Moon, která mě poprosila, abych přišla na konzultaci místo úterka u ten den odpoledne. Tak jsem ještě rychle běžela na kolej dočíst jeden článek (písemnou přípravu jsem jí naštěstí poslala už v sobotu) a pak se vydala na kozultaci. No, opět to byla hrůza a děs. Vytiskla si mou přípravu o medikalizaci, koukala na mě, zeptala se, o čem bych chtěla mluvit, já že teda o tý medikalizaci, kdy je to dneska v plánu, on na to, že to četla a neví, co by i k tomu řekla. Z celé mé přípravy vytáhla jedinou větu, která se vztahovala k tradiční konfuciánské kultuře a začala povídat něco o to, že to je vágní a že jak budu pracovat s tímhle pojmem, pak mi ukázala nějakou korejskou knížku, že ta je celá o konfiánských tradicích a zeptala se jestli mám nějaké otázky k mému výzkumu. Já nevěděla, na co se ptát, protože co jsem potřebovala, to jsem si přečetla a sepsala do té písemné přípravy, a tak nějak jsem čekala, že mi k tomu něco řekne. Tak jsme se znovu vrátily k tématu, jestli můžu pokračovat směrem, jakým se teď ubírám, ona mi zase řekla, že vlastně neví, já na to, jestli to takhle budu schopná na konci před komisí obhájit, ona na to, že o žádné obhajobě nic neví, takže netuší, a tím to skončilo. A že si na příště pro ní mám připravit nějaké otázky spíš než písemnou přípravu. Parádička. Večer jsem si zlepšila náladu asi tří hodinovým skypem se Šárinkou :D
  Jinak ještě že jsem si koupila tu žehličku (kterou jsem mimochodem ještě nepoužila, haha)! Když jsme přijely, ptala jsem se většiny holek, jestli si ji nechtějí pořídit dohromady, ale všechny tvrdily, že ji nepotřebují. Pak se rozneslo, že jsem si ji koupila a před mými dveřmi stojí fronta, aby si ji všechny půjčily. No, ani mě to nepřekvapuje, že :D

S Yilin na cestě do kavárny :)

Sobota 27.9.2014 aneb "výlet do Indie"

Poslední týden byl víceméně bez internetu, takže jsem neměla moc příležtostí něco sem napsat. A vlastně to byl dobře, protože jsem musela udělat spoustu věcí a trochu nestíhala, tak by mě to asi jen rozptylovalo. Takže co se tehle týden stalo?
- Konečně jsem byla schopná vstát v šest ráno, abych si šla zaběhat. (Obávám se, že poprvé a naposledy).
- Byla jsem v Seoulu s Yeonsoo, udělala jsem s ní rozhovor a daly jsme si bagetu v Subway.
- Měli jsme na hodině korejštiny prezentaci o národním jídle. Já stihla půlku a hodina skončila, takže budu pokračovat ještě příští středu, ach jo...
- dostala jsem opravenou slohovku, kde jsem byla pochválena za užívání těžké gramatiky (jejej!), což ale nemění nic na tom, že zbytek byl krásně červeně podtrhaný :D
- v pátek jsme domluvili sledování indického filmu, který byl teda opravdu... zajímavý...:D Spousta hudby, tance, lidí, barev, emocí... uf... ale zajímavé to fakt bylo :D Původně mělo přijít víc lidí, ale nakonec jsme koukali jen já, Florina z Rumunska, Anand z Indie, Kamolidin z Uzbekistánu, kluk z Kazachstánu a pak přišla na chvíli holka z Litvy. A trochu jsme se přiopili. Příště bude na řadě asi český film, tak jdu stahovat Pelíšky :)
indický film - wikipedia

a video

Středa 24.9.2014 aneb no internet, no fun!

Pořád nefunguje internet. A když se na chvíli rozchodí, je skoro jasné, že do pěti minut bude zase odpojen. Takže teď rychle kontroluju emaily, píšu sem a čekám, kdy to zase spadne a já budu muset běžet na hlavní budovu hledat místo, kde bych mohla tvořit svoji PPT prezentaci na páteční hodinu korejštiny. Včera jsme psali první písemku a myslím, že docela v pohodě. Jinak všichni nadáváme na příliš mnoho jazyka a úkolů, kvůli kterému nemáme čas na nic jiného, a taky na místní profesory, kteří jsou tak trochu zamrzlí v 90. letech. Podobný problém, který řeším já, mají skoro všichni - na jejich domácích univerzitách se svými učiteli vymysleli plán studia a chtějí psát moderní práce s použitím nových přístupů a teorií, ale místní učitelé je vůbec neznají a ani nemají v plánu se s nimi seznamovat, a proto je tlačí do zastaralých věcí. Tak jsem zvědavá, jak to tu dopadne. Teď zrovna sedím ve školní budově, protože musím připravit PPT prezentaci na páteční hodinu korejštiny o českém jídle, a jsem hroozně přejezená, protože jsme měli dobrý oběd i večeři (dobrý znamená, že to nebylo nic smaženého, ani ostrého, ale kousek ryby, vajíčka, hodně lilku a večer tofu a samozřejmě polévka a spouuusta rýže). A tady jsou fotky z minulého týdne, kdy jsme byli s Taajem v buddhistickém chrámu Hwagyesa (teď mi je teprve poslal :)):

Neděle 21.9.2014 aneb koncert u řeky Han

Dnes jsem se pořádně prospala, pak udělala něco málo (opravdu jen málo) do školy a zanadávala si tradičně na internet, který šel za celé dopoledne asi jen pět minut. Parádička. Odpoledne jsem se vydala do Seoulu na koncert seoulské filharmonie, o kterém nám dal vědět jeden pán, který tam hraje, na facebookové skupině Češi v Koreji. Protože je Taaj nemocný (a protože už spolu asi těžko někam v budoucnu ještě půjdeme :D), domluvila jsem se s jednou Češkou - Simonou - která minulý týden přijel na dva měsíce do Seoulu jako modelka. Hahaa, už se znám s modelkami, vidíte to. Takže jsme měly sraz na stanice metra Yeouinaru, která je hned u parku podél řeky Han, kde se měl konat zmiňovaný koncert. Bylo to opravdu veké - milion Korejců, stánky s jídlem, všichni roztažené stany nebo karimatky, obrovské pódium a spooousta míst k sezení. Simona přivedla i svojí "kolegyni", Maďarku, která ale bohužel neumí anglicky, takže chudák celou dobu potichu seděla a my kecaly v češtině. Koncert byl super - zazněla jak klasika, tak písně z muzikálů (třeba z My Fair lady) a oper. A hlavně ta atmosféra byla skvělá a měli skvěle udělané zvučení. Koncert probíhal i v sobotu, ale s jiným programem, ale v neděli jsme to měli i s ohňstrojem, jupí. Pak jsme se potkali u podia s dalšími Čechy a byla to sranda, kolik se nás tam sešlo - Michal, který hraje v té filharmonii a žije v Koreji už 10 let, já se Simonou, pár mladých lidí, kteří jsou tu jen na pět týdnů na dovolené, Veronika, která tu žije už tři roky s manželem a dětmi, a pak pár starších lidí, kteří sem přijeli za prací taky na tři roky. Takže nás bylo opravdu dost, dost jsme si pokecali, ještě chvíli poseděli a já pak musela běžet na autobus, aby mi neujel. I tak jsem přijela na kolej až před půlnocí a hned jsem zapadla do postele. Doufám, že s těmi lidmi ještě něco podnikneme, oni se mezi sebou docela znají, ale já zatím všechny viděla poprvé. A doufám, že se bude znovu konat ten raut k příležitosti státního svátku, jako byl loni. To byla vážně sranda a taky tam přišli úplně všichni Češi z celého okolí.

Park před začátkem koncertu

A ohňostroj na závěr :)

Sobota 20.9. 2014 aneb zabitý den :)

Dnešní den byl tak trochu.... k ničemu :D V pátek po škole jsem v podstatě nic neudělala a navíc jsme až do pěti ráno kecali před školou s dalšími studenty, takže jsem všechny své naděje na studium vkládala do víkendu. Jenomže! Měla jsem původně v plánu jít v sobotu ráno na horu, ale protože mi psal jeden Slovák, se kterým jsme se poznali na festivalu v Myjavě, že bude v sobotu v centru Seoulu, rozhodla jsem se jet za ním. Sice se i samozřejmě po třech hodinách spánku vstávat nechtělo, ale nakonec jsem se přemohla, ještě jsem si hodinu počkala na autobus (ten, co má jezdit jedou za 10-15 minut tu běžně jezdí jednou za hodinu) a pak jsem dorazila do centra Seoulu k paláci, kde jsme se měli sejít. Volala jsem, psala zprávy, ale nic. Takže jsem se zase obrátila a jela zpátky :D Paráda, ne?

Cestou jsem se aspoň stavila v obrovském obchodu Home plus, což je vlastně Tesco, který je na stanici Yatap a mají tu dost západního jídla. Protože je to dost daleko, rozhodla jsem si udělat zásoby, takže jsem si přivezla dvoje musli, dvoje celozrnné nesladké snídanové cereálie a pak špagety a celozrnné těstoviny a k tomu nějaké červené omáčky na špagety a pesto. Mňam. Co nejdřív to budu muset vyzkoušet, i když jsem se zařekla, že místní kuchyni používat nebudu a obávám se, že ta červená omáčka bude trochu blivajz. Ale nevadí. Ani to nebylo tak hrozně drahé, teda cereálie jo, ty stály klasicky nějak přes stovku za půl kila, ale ty špagety docela šly. A taky jsem si koupila citronovou šťávu místo všech těch přeslazených džusů a šťáv, co tu prodávají.Takže maximální spokojenost.

Sušené ančovičky obalené v sezamu. Pro mě novinka a vynikající! (I když je to relativní, já si pochutnávám na všech sušených rybách a chobotnicích, zatímco doma to nikdo nechtěl jíst :D)

Po návratu na kolej jsem bohužel zjistila, že nám opět nefunguje internet (je to problém celé koleje, všichni studenti nadávají, protože bez internetu se opravdu nedá moc nic dělat, a v kanceláři vždycky jen řeknou, že netuší, co s tím) a dokonce ani skype (je to rozbitý!!!), takže jsem se musela přemístit k wifině ve škole a hodinu stahovat další programy a štelovat skype. Ale musím říct, že skypovat si ve škole ve třídě, kde máme jindy hodinu korejštiny, byl taky dobrý zážitek :)

No a pak už bylo hrozně pozdě a já už nic nestihla, takže jsem v hrozným skluzu. Večer jsem se ještě byla podívat na Sebastiana, jak hraje u menzy na klavír, a hrozně mi to připomnělo, když nás táta budil poránu hrou na klavír, když čekal před odjezdem do práce na mamku. Nostalgie :)

Pátek 19.9.2014 aneb na AKS dorazily peníze

S AKS (Academy of Korean studies) k vnitřní spokojenosti.... To si takhle sedím odpoledne na lavičce u koleje, svítí na mě sluníčko, tak se krásně vyhřívám... v jedné ruce mám báječný nanuk a v druhé kafíčko, ze kterého usrkávám... kolem mě chodí lidi a každý mě zdraví... ve vzduchu voní posekaná tráva... a já najednou zapomínám na to, že je to tu hrozný zapadákov a kolem není žádná normální restaurace, hospoda nebo obchod, na to, že můj výzkum stojí za houby a tu školitelku mi byl čert dlužen... už je mi jedno, že kurz korejštiny mi zabírá dvakrát víc času, než bylo původně v plánu, i to, že nám už zase nefunguje na koleji internet. Ani už mě netrápí, že nemám v kapse ani korunu, a tak jsem si místo oběda dala jablko... je tu prostě klid a pohoda.
  Tak přesně takhle vypadalo moje páteční odpoledne, kdy jsem se rozhodla se po hodině korejštiny odměnit a využít krásné počasí, které se večer už vždycky pořádně ochladí. Podzim je tady :) A pak se za mnou stavil Sebastian (Němec, se kterým jsem strávila svůj první den na AKS a už jsem ho strašně dlouho neviděla), který byl na cestě do prádelny, a půl hodiny jsme si povídali. A jen na cestě do kuchyně a na pokoj jsem stihla potkat snad deset lidí, se kterými jsem se tu seznámila, a všichni byli v dobré náladě, už z dálky mě zdravili a volali na mě "annyonghaseo", Uzbekistánec Kamul zase "krasivaja bondynka" a tak..:D Kamul je hrozně vtipnej - to je ten kluk, který nás vedl na imigrační a teď je se mnou ve třídě na korejštinu. Sice jsem dneska zjistila, že je mu 25, ale vypadá tak na 18 a je to takový malý zlatíčko. Dneska měl něco prezentovat před třídou a protože mu to nešlo, tak se začal hrozně červenat a nakonec si sednul zpátky do lavice a řekl, že to zkusí za pět minut znova. Učitelka už na to zapomněla, ale on po pěti minutách vážně vstal a spustil znova :D No a protože mu nějak nedošlo, že můžu rozumět něco rusky, jednou koukal na moji na facebooku, když jsme se všichni přidávali do přátel, a prohodil ke mně, že jsem "krasivaja blondynka" a hrozně se chudák divil, když jsem mu odpověděla, že děkuju :D
  Jinak se nám trochu komplikuje kurz korejštiny - příští týden máme v úterý test, ve čtvrtek máme náhradní hodinu a v pátek prezentaci na naše národní jídlo. Super, ale kdy máme dělat ten výzkum, kvůli kterému jsme přijeli??
  Ale dobrá zpráva - dnes odpoledne nám přišli peníze za září. Nikdo už od rána nemluví o ničem jiném. Vždycky, když někoho potkám, místo pozdravu se hned ptá, jestli už mi přišlo stipendium. Takže už to zase můžu roztáčet, haha. Přemýšlela jsem, že se stavím ve velkém obchodu asi hodinu busem odsud, kde jsem viděla jediné musli v celém Seoulu, a nakoupím tam rovnou čtyři balíky, abych tam každou chvíli nemusela znovu.
  Jinak moje plány na víkend jsou takové, že zítra bych chtěla jít na jednu horu (ale uvidíme, protože o víkendu je tam hrozný nával a mě se moc nechce se motat mezi Korejci) a v neděli večer na ten koncert, o kterém jsem už psala.

Fotka ze zastávky Jeongja, kde jsem minulý týden čekala na jednoho Korejce

A jedna fotka ze záchodu v novém trčiku, haha... originální, co? Nemáme na pokoji velké zrcadlo, tak si musím chodit kontrolovat outfity tam :DD

A zase nějaké to selfie, abyste nezapomněli, jak vypadám :)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pohled na náš dvůr na koleji

A nejlepší nanuk a kávička za odměnu :)

Čtvrtek 18.9.2014 aneb chudá jako kostelní myš

Dnešní den byl pořádně náročný. Ráno jsem po osmé vyjela do Seoulu, kde jsem měla sraz s Lindou, která studuje u nás na koreanistice na doktorátu a teď je na pár týdnů v Koreji na kurzu korejštiny pro učitele. Prošli jsme se po chrámu Bongeunsa, který je v Gangnamu a zrovna tam probíhalo několik modliteb v každé z budov, takže tam bylo opravdu plno, a pak jsme se toulali po korejských ulicích. Stihla jsem si u toho založit korejskou simku, takže už mám číslo, a poslat konečně dopisy, které mi už více než dva týdny leží na stole (takže čekejte poštu :)). Pak jsme zašli na oběd a já zamířila na sraz s Hjončong, Ilčinou kámoškou, se kterou jsem dělala v kavárně rozhovor, a potom an další rozhovor u Seoul national uiversity s klukem Čanghunem. Oba rozhovory proběhly v pohodě, sice se mi celý výzkum posouvá úplně jinam, než jsem původně plánovala, ale to je asi normální. Mezitím jsem měla chvíli volna, tak jsem si koupila nějaké ovoce a hledala musli nebo nějaké cereálie, ale to je prostě nemožné :D A teď jsem ve 23.00 přijela zpět na kolej, utahaná a vyřízená, ale musela jsem hned zase do budovy školy, protože u nás na koleji opět nefunguje internet. Takže si teď jen zkontroluju všechny emaily a půjdu do postele. Jako na smilování už čekám, až nám přijde stipendium na září, protože jsem dneska musela zaplatit poplatky za telefon v hotovosti, a tím pádem i v peněžence zůstalo přesně 500 wonů (10 Kč?):D. Takže už všude budu pouívat jen kreditku, kterou ale nejde platit v menze nebo když si dobíjíte kartu na autobusy. Takže doufám, že se nějak dostanu v neděli na ten koncert a zase zpátky a že do té doby neumřu hladem. Tak paaa

Středa 17.9.2014 aneb moje první konzultace s profesorkou Mun

Poslední dny se víceméně nic nedělo. Každý den jsem měla tři hodiny korejštiny, které jsou docela nuda, i když občas se dobře pobavíme (třeba nad tím, když všichni dumají, jak se co vaří - zrovna probíráme téma vaření a jídlo). Střídají se nám dvě učitelky a jsou hrozně milé, akorát někdy až moc :) Dorazila mi karta cizince, takže mám v plánu si konečně koupit korejskou sim kartu, abych tu mohla používat telefon. Taky jsem začala pravidelně běhat venku a dávám si každé druhé ráno 6-7 km, a začala jsem chodit pravidelně do menzy. Jím tam skoro každý oběd a někdy i večeři, protože jsem líná si něco ohřívat v mikrovlnce.
  Každý večer jsem si  dala skleničku mého super vína a včera jsme ho dopily spolu s Yilin a u toho naplánovaly party tady na koleji. Přidal se k nám ještě jeden původně Arménec, který ale jinak žije v USA, a obecně všichni se tváří, že by šli pít a nějak se víc družit, takže myslím, že by to mohlo vyjít. Přemýšlely jsme s Yilin, že bychom šly v pátek někam do baru, ale protože pořád čekáme, až nám dorazí peníze od školy, tak to budeme asi muset posunout. Místo toho jsme ale našly super akci, o které nám řekla jedna Číňanka - příští sobotu se bude v Seoulu pořádat chození po Seoulu. To znamená, že zaplatíme 10 000 wonů, dostaneme vodu a nějaký snack, v sedm ráno se vyrazí a pak se jde 20 km trasa po různých zajímavých místech v Seoulu (nevím, jestli si je budeme i prohlížet nebo je jenom mineme) a v 7 večer je návrat zpět. To je cool, ne? I když mi to přijde nějak moc času na 20 km. Ale každopádně na to se moc a moc těším.
  A teď už k mé dnešní konzultaci. Poslední dva dny jsem nedělala nic jiného, než se připravovala na setkání s mojí vedoucí práce, a proto jsem četla různé články k tématu, který jsme měly probírat, a přeložila jsem celý svůj 20-stránkový projekt do angličtiny. Už od včerejška mám trochu blbou náladu, protože nám bylo oznámeno, že musíme nahrazovat tři dny korejštiny, které jsme zameškaly Čusokem, a ty se budou konat každý čtvrtek v poledne. To byl jediný den, kdy jsme měli volno a kdy jsem měla v plánu jezdit do Seoulu dělat rozhovory a tak. Takže od příštího týdne mám každý den korejštinu a skoro vždy přesně uprostřed dne. O tom, že v úterý máme lekce o 6 do 9 večer radši ani nemluvím.
  Dnes po korejštině jsem tedy rovnou spěchala do kabinetu profesorky Mun. Posadily jsme se proti sobě, ona koukala na materiály, co jsem jí poslala, a na konci dlouhého ticha se mě zeptala "A co byste chtěla, má vám k tomu říct nějaké poznámky nebo co byste si představovala?". Takže jsme si nejprve musely ujasnit, co to vlastně znamená "individuální hodina", a podle mě to je pěkná blbost, protože to nakonec zní tak, jako bych já učitelce měla říkat, co má dělat. Už stačilo, že jsem měla napsat plán našich hodin, ačkoliv vím, že o polovině z těch témat, která jsem navrhla, ví velké kulové, a teď jí mám i říkat, ať mi dá nějakou zpětnou vazbu k mému projektu? No, měla jsem spíš asi říct, že žádné poznámky a zpětnou vazbu nechci, mohla jsem si ušetřit spoustu starostí. Začala mi vysvětlovat, že můj koncept je zajímavý, ale že jí to přijde těžké a že neví... a že by se zaměřila na jiné věci, které ale vůbec nespadají do antropologie medicíny, kterou dělám já. Já se v práci zaměřuju na koncepty těla, biologie a technologií, ona by chtěla, abych dělala takovou tu starou, tradiční antropologii o rodině a korejských konceptech nedotknutelnosti těla a podobně. Navíc to, co mi navrhovala, by znamenalo, že mám dělat rozhovory nejen s mladými lidmi, jak mám v plánu, ale měla bych najít hlavně starší lidi nebo celé rodiny, což prostě nemám šanci. Takže jsem z toho byla trochu zdrcená, a ptala se jí, jestli bych tedy měla zapomenout na všechno, co jsem doteď dělala a rozpracovat ty koncepty, co mi říkala ona, a ona na to, že to zase ne... že uvidím, a že i nechce říkat, abych to celé zahodila, ale... No, vlastně jsem nepochopila, co po mě chce. Akorát mi dala názvy nějakých knížek o korejské kultuře, které bych si měla přečíst, tak doufám, že mě po tom osvítí duch svatý a já pochopím, co bych s tím svým výzkumem měla dělat. protože je dost těžké se nechat vést od někoho, kdo o mém projektu a obecně těch konceptech ví minimum. Ještě to zakončila otázkou, jestli takhle dlouhé dokumenty jí budu posílat před každou hodinou :D Takže asi bude lepší, když to s tou snahou nebudu přehánět.
  Vím, že je pro mě důležitější práce, kterou budu psát v Čechách, ale tady budu muset na konci programu taky vykázat nějakou činnost a něco sepsat, a to nemůže být úplně proti tomu, co mi říká vedoucí práce. Takže moc nevím. Pak jsme se bavily o mém terénním výzkumu a když jsem jí řekla, jak jsem na tom blbě časově, poradila mi, ať se zkusím domluvit s učitelkama, aby mě občas z hodin pustily. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to pravidlo celého grantu, že musíme projít kurzem korejštiny a složit ho (pokud zmeškáme víc jak 12 hodin, tedy víc jak tři dny, tak mě automaticky vyhodí), takže učitelky s tím nic neudělají, ale asi to úplně nepochopila. No, tak aspoň jsem si pořádně uvědomila, že jsem tu na akademii a ne ve škole v přírodě :D Po téhle konzultaci jsem si dala pořádného šlofíka a nejradši bych spráskla tabulku čokolády, ale radši to nebudu pokoušet. Místo toho jsme šli na večeři s Yilin a Chrisem a užili si pěkný večer. Už se dost ochlazuje a je cítit podzim, zvlášť večer už je pěkná zima.
  Tak to by bylo dnes všechno, snad to neznělo až tak hrozně zoufale. :)

Sobota 13.9.2014 aneb jak jsme se s Taajem rozešli a zase sešli a akce "vývrtka na víno"

Tak, dneska to bude zase troška drbů, bulvárních novinek a tak podobně :) Jenom pro shrnutí - včera jsem měla opět kurz korejštiny, který byl strašně jednoduchý, až to byla nuda. Dokonce jsme museli všichni nahlas opakovat nově probíraná slovíčka kvůli výslovnosti. To jsme na koreanistice dělali jen na prvních lekcích korejštiny, navíc tahle slovíčka už většina z nás dávno zná. Problém ale je, že je nás tam polovina, co by měla být ve vyšším levelu a tenhle postup nás hrozně nudí, a polovina těch, kteří se do 3.levelu dostali jen taktak a teď se jen těžko orientují. Tak to je pak dost těžké dát dohromady. Po korejštině jsem si dala trochu volnější odpoledne - koukla jsem na seriál, přepsala rozhovor ze čtvrtka a přečetla si nějaký článek. Musím taky začít pracovat na písemném podkladu pro profesorku Mun na středu.
  Sobotní den měl být vyhrazený našemu výletu s Taajem do ZOO (původně jsme tam měli jít ve čtvrtek, pak to přesunul na pátek a sobotu a nakonec nechal jen sobotu, haha). Sraz jsme měli mít v 10.30 v ZOO, takže jsem si dala na 7.00 budíka a po probuzení zjistila, že mi Taaj píše, abychom si zavolali na skypu. Tak jsem musela vylézt v sedm ráno z postele jen proto, abych se dozvěděla, že už je to teda opravdu konec a že chce být jen kamarád (no, řekněme si na rovinu, že s tímhle chováním to ani na toho kamaráda nedotáhne). A že se zrovna vrátil z hospody, ale že do té ZOO chce jít, aby mi dokázal, že jsme teda kamarádi. Začala jsem se teda chystat a o půl hodiny mi přišla další zpráva, že má kocovinu, je mu blbě a že mi to kamarádství teda asi nedokáže :D Už jsem na to ani neměla co říct. Tak jsme se domluvili, že se uvidíme odpoledne a půjdeme do buddhistického chrámu Hwangjesa, kam jsem se chtěla už delší dobu podívat. Ne že bych až tak chtěla s Taajem někam chodit, ale neměla jsem na sobotu kvůli té ZOO domluvené nic jiného a chtěla jsem něco podniknout (abych pak v neděli nemohla nadávat, až se budu učit :D) a samotnou mě to tak neba :). Vyrazila jsem brzo a stavila se ještě na Myeong-dongu (velká nákupní čtvrť plná obchodů s oblečením a kosmetikou), abych se tu po roce zase porozhlédla (to je taková povinnost :)). Zvlášť se mi líbí obchod Forever 21, mají super podzimní a zimní věci, tak až přijde sezóna slev, pořádně to tam roztočím :D.
  Ve tři jsme měli sraz ve stanici Suyu, kam poprvé přišel Taaj dřív než já a už na mě čekal, dokonce s nanukem v ruce. Autobusem jsme se dostali ke klášteru Hwangyesa, který byl opravdu moc krásný, pořád funguje (byla tam spousta lidí a zrovna i nějaký obřad, taky jsme procházeli kolem mnicha, který zrovna okopával zahrádku) a kolem jsou hory a potok, kam se dá vyrazit na výlet. Nahraju fotky, až mi je Taaj pošle. Pak jsme se vydali na zpáteční cestu, stavili se na kimbab a nakonec ušli celou trasu, kterou jsme předtím jeli autobusem, pěšky - dost nás po tom teda bolely nohy. A zároveň jsme naplánovali takových věcí, které musme ještě udělat - jít pít někam ven, jít příští týden na koncert filharmonie, setkat se s Yilin a jít s ní někam do baru, jít do té zoo, na jeho narozeniny hrát hry na playstationu, ukázat mu kampus naší školy, jít do hor, jít na Halloween v super maskách a hlavně se vidět se Šárkou (Šári, prý až budu mít zrovna zkoušku, tak se tě Taaj ujme a vezme tě na oběd - a to sám nabídnul). Takže ten rozchod vlastně nemění nic na tom, jak to bylo doteď, nebo možná mění k lepšímu, protože se začal zase chovat trochu normálně, ne jako poslední dva měsíce. Tak jsem na to zvědavá, všechno jsme to znova probrali, vyjasnili si, že se chová jako pitomec a že takhle by to nešlo a dohodli jsme se, že se budeme dál scházet a uvidí se. Takže v podstatě žádná změna, až na to, že jsem zase oficiálně volná jako pták :D. Takže to bylo dnešní drama s Taajem, které už se po všech těch epizodách stává spíš takovou fraškou.
  A teď k akci vývrtka, která je o moc zajímavější :D Na cestě k Seoul station, odkud mi jede autobus, jsem sehnala báječnou mikinu za 10 000 wonů (200 Kč), takže podzim může dorazit, a stavila jsem se taky ve velkém nákupním centru pro nějaké potraviny. Vaření jsem sice vzdala a na obědy budu chodit do menzy (má otevřeno i o víkendu) nebo si koupím v obchůdku u školy kimbab nebo toast, ale k večeři si chci pořád ještě ohřívat v mikrovlnce rýži, vajíčko, tuňáka a podobně. A k snídani jogurt s vločkami nebo celozrnnými cereáliemi (které je tady tak těžké sehnat!). V obchodě měli ale zrovna slevy na vína, a to opravdu velké. A protože je tady dobré víno docela vzácnost a protože jsem na něj dostala hroznou chuť, hned jsem jednu flašku popadla s tím, že si udělám hezký večer Jenže po příjezdu na kolej kolem půl deváté jsem zjistila, že jsem omylem vzala ne tu "moderní" snadno otevírací lahev, ale klasický špunt. A já samozřejmě nemám otevírák. Tak jsem hned začala psát všem lidem, které mám z akademie na facebooku, jestli nemají otevírák nebo netuší, u koho by se dal sehnat. Všichni se mi smáli, že jako "hmm...víno...":DD Protože ne všechny kultury jsou tak zaměřené na vinařství jako ta naše :D Jedna holka se mnou ale měla soucit, takže mě přidala do skupiny všech zahraničních studentů tady na AKS a já tam nahrála zoufalou zprávu, že mám víno a hroznou chuť, ale nemám vývrtku. Vypadala jsem jako naprostý alkoholik. Bylo to o to vtipnější kvůli tomu, že včera jsme se bavili po hodině se spolužáky a já prohodila něco v tom smyslu, že pokud někam půjdeme, tak nechci moc pít a všichni se mi smáli, co jsem to za Čecha. Že jsem asi první Češka, která nechce "moc pít". Na to jsem já odpověděla, že já piju hlavně víno, což pro ostatní vyznělo hrozně snobsky, protože očividně neznají naše krabicáky, Sklepmistra a stáčené víno do pet lahví, a proto se mi docela vysmáli. No a teď tu o den později vyvolávám do světa, že si chci pochutnat na své lahvince bílého. :D Ozvala se mi jedna holka z Chile, u které jsem se o hodinu později stavila a společně jsme zátku vytáhly (bylo to dost náročné, přiznávám :D) a vínečko okoštovaly. Není špatné :) Vysvětlila mi, že u nich v Chile se taky hodně pije víno, takže chápe moje trápení, když mám před sebou flašku a nemůžu se napít :D A že jednou spolu rozhodně půjdeme někam na vínko. Teď tu sedím, v hrnečku dvě deci a zajídám to rýžovou sušenkou, kterou jsme dostali s Taajem od jednoho super roztomilého chlapečka v autobuse. A to je celá story. Poučení dnešního dne: je dobré znát hodně lidí, protože nikdy nevíte, kdo má vývrtku, a víno prostě sdružuje lidi a vytváří přátelství. A s tímhle teď zalehnu do postele. Pac a pusu všem.

Čtvrtek 11.9.2014 aneb můj první rozhovor

Nějak nestíhám, tak to dnes bude jen tak ve stručnosti, než to zase zapomenu. :) Takže co jsem dnes dělala? Ráno jsem se šla konečně proběhnout ven, protože z běhacího pásu už mi hrabalo. Takže jsem šla hledat nejlepší trasu, různě u toho bloudila slepými ulicemi, ale myslím, že už vím, kudy to bude nejlepší, a až se ochladí, budu moct vyběhnout i během dne (teď se dá jen brzy ráno nebo večer). Na přechodu se mi opět vnucovala nějaká stařenka s letáčkem o Ježíšovi, což mě pobavilo, protože se nedala odehnat a já pak musela zbytek cesty běžet s tím papírem v ruce.
  Pak jsem si konečně vyprala a šla s Yilin na oběd, takže jsem na prádlo zapomněla a nechala ho v pračce další tři hodiny :D Yilin už je zpátky z prázdnin u rodičů, dneska měla jednu hodinu, tak na otočku přijela, ale hned zase mířila zpátky domů na víkend. To se někdo má. Vítaly jsme se, jako bychom se měsíc neviděly, a pak seděly hodinu před menzou, než otevře a po obědě další hodinu před kolejí, protože jsme si toho měly tolik co říct :D Dnes jsem měla svůj první oběd v menze a nebylo to špatné - sice jsou tu obědy docela drahé (4000 wonů, tedy 80 Kč, zatímco na HUFSu to bylo jen 1400, 1800 nebo 2200 wonů), ale zase si člověk nabírá sám a může kolik čeho chce. Navíc tu opravdu v okolí nic není, takže je to jediná možnost, jak se normálně najíst, a proto se tu v poledne schází celá škola. Viděla jsem tam asi všechny lidi z našeho programu a všichni jsme se k sobě hrozně hlásili. Nakonec jsme oběd jedli s Yilin a Chrisem, a pak se k nám na chvíli posadil i Gary a Fleming a Gary nám povídal o filozofii a byla sranda. Akorát tu chudák na škole dost trpí, protože je jeden z mála, co vůbec neumí korejsky, a přesto musí chodit na kurz v korejštině, kde ničemu nerozumí. Učitel mu prý přidělil nějakého jiného studenta na překládání, ale ten mu nic neřekne, takže Gary chodí na pět různých předmětů k tomu jednomu učiteli a jen na něj hodinu a půl zírá. To bych asi umřela.
  Po obědě jsem se rozloučila s Yilin, vyzvedla si prádlo v prádelně (haha, po třech hodinách :D), udělala něco málo do školy a vyrazila na sraz s Jong-džunem, což je ten Korejec, co mi minule ukazoval město. Měla jsem už připravené všechny otázky na interview, se kterým chci začít kvůli svému výzkumu, tak jsem si řekla, že to na něm vyzkouším. Sedli jsme si v kavárně a já provedla svůj první rozhovor, dokonce jsem si to i nahrála, taková jsem šikovná, a vůbec všechno proběhlo dobře. Jong-džun mě pak za odměnu vzal do kina na film Sin City a pak mě bezpečně dopravil na zastávku, odkud mi jel autobus až ke škole. Joo, mám se tu jako princezna, co?:-P Jinak se mi výzkum začíná docela posouvat, protože na příští čtvrtek už mám domluvené další dva rozhovory. A teď už pomažu spát, protože zítra mám po týdnu zase školu. A v sobotu jdeme nejspíš do té zoo, tak snad budu mít i nějaké fotky, které bych mohla nahrát, ať tu není taková nuda. Joo a příští neděli tu hraje u řeky Han Seoulská filharmonie (hraje tam jeden Čech, který nás na to upozornil ve skupině Češi v Koreji), tak se tak rozhodně chystám jít, bude to nádhera - sedět večer u řeky na dece a poslouchat klasiku.

http://www.seoulphil.or.kr/en/perform/monthly/list.do

Středa 10.9.2014 aneb Čusok

Poslední tři dny jsme měli ve škole volno, protože v Koreji probíhá svátek Čusok, což je takový den díkuvzdání, který se slaví vždy 15. den 8. měsíce podle lunárního kalendáře. V této době se schází celá široká rodina, navštěvují se hroby a všichni společně hodují - co jsem tak slyšela, tak přípravy na večeři v době Čusoku zaberou opravdu celý den. Tradičně se taky konají obřady, klanění se předkům a podobně, a jí se speciální jídlo, například rýžové koláčky. Už několik týdnů před Čusokem nabízely obchodní domy širokou nabídku speciálních dárkových balení ovoce a různých koláčků a sušeného ovoce, které se na Čusok tradičně přináší jako dar, a musím říct, že ty ceny jsou opravdu strašné. Za pěkné balení cca deseti jablek můžete dát v přepočtu i 2 000 Kč.
  My jsme tedy po dobu Čusoku měli volno, které jsem využila víceméně ke studiu, takže nemám moc o čem zajímavém psát. Počasí je pořád krásné, přes den je pořádné vedro, všichni jsou stále docela milí a tak dále. Žádné velké změny. Akorát už máme router a ačkoliv mému novému Indickému kamarádovi se ho nepodařilo zprovoznit, má spolubydlící nakonec byla úspěšná a teď už můžeme chytat wifi i na mobilu. I přesto mi ale nejdou spustit žádná videa a filmy, tak na tom asi ještě budeme muset zapracovat :)
  Jediný den, kdy jsem podnikla něco zajímavého, byl dnešek - sešla jsem se se svým novým kamarádem Bryanem, který je z Ameriky (Miami) a učí tu na univerzitě angličtinu. Jela jsem za ním do Anyangu, jiného města, kde bydlí, a našel mi cestu a dokonce na mě čekal i na zastávce. Příjemná změna :D Poseděli jsme v parku, prošli se po okolí a taky po obchodě, kde mi ukázal obchod s vínem (hahaaa Kačenka bude chlastat!!!) a super pekařství, kde jsem si koupila malý chleba, který se docela podobá tomu našemu. Pak jsem si ještě dokoupila zásoby k němu, takže mám máslo, marmeládu a nějakou šunku - když jsem si to naskládala na sebe, chutnalo to jako když si koupíte takovou divnou bagetu a dáte si na to margarín a gothaj, ale musím říct, že i přesto jsem byla spokojená. Ten chleba není vůbec sladkej!!!:D Takže to byl pro dnešek velký úspěch a až budu mít zase absťák, můžu tam zajít (nebo tam poslat Brynaa, protože už si nepamatuju, kde to vlastně bylo :D). A navíc stále jen 2800 wonů, takže ani ne 60 Kč, parádička :) Navíc mi Bryan slíbil, že jednu ze svých diskuzních hodin v kurzu angličtiny zaměří na plastickou chirurgii, takže můžu studentům poslat nějaký podklady na přečtení a pak přijít na hodinu a diskutovat s nimi o tom, nebo jen sedět a nechat je hádat se mezi sebou a zapisovat si. Z toho jsem opravdu nadšená, protože mi to hrozně pomůže ve výzkumu.
  Až se ochladí, mám v plánu jít tady v okolí do hor, protože jen kousek odsud se nachází jedna ze dvou nejpopulárnějších hor v Seoulu. A zítra se na kolej vrací Yilin, tak jdeme na oběd (už se na ní moc moc těším) a večer mám sraz s tím Korejcem, jehož jméno vždycky zapomenu :) A v pátek už zase do školy a večer až do soboty s Taajem (pokud to zase nezruší, ehm).

Mňam mňam, no nevypadá úúžasně?

A Bryan po tom, co snědl své dva croissanty, se kterými se nechtěl vyfotit :D

Neděle 7.9. 2014 aneb opět rande

Sobotní den jsem tentokrát vynechala, protože jsem ho strávila jen na koleji, kde jsem navštívila fitko, uklidila si pokoj, udělala něco do školy a vyzkoušela poprvé kuchyňku, která mě ale zrovna nenadchla. Dnešní den byl ale mnohem zajímavější - měla jsem totiž opět s Taajem. Je zajímavé pozorovat, že téma Taaj všechny zajímá daleko víc než moje studijní plány a podobné zásadní věci, takže dneska si opravdu přijdete na své :)
  Protože chceme stihnout co nejvíce věcí ještě než přijde zima a taky než se Taaj začne opravdu pilně připravovat na další zkoušky TOPIK, rozhodli jsme se dnes vyrazit do parku Boramae, kde se nachází horolezecká stěna. Taaj tu už jednou byl s korejským kamarádem, ale pro mě to byla úplná novinka, kterou jsem si ale už dlouho chtěla vyzkoušet. Ještě před srazem v metru Boramame se mi podařilo najít velké knihkupectví na Express Bus Terminal, kde jsem sehnala svou učebnici a dokonce i super tričko, takže dopoledne bylo opravdu vydařené. V jednu odpoledne jsme měli sraz s Taajem a rovnou se vydali na stěnu - musím říct, že je to dost náročné, zatímco Taaj vylezl až nahoru, já skončila někde v půlce a měla jsem trochu problém se jen tak pustit nechat se snést dolů.
 

První pokus :)

A pěkně dolůůů

Takhle se tam předváděl profík se svojí hrou svalů na zádech :)

A takhle byla ta stěna vysoká!!

Jen se připnout na lano a Taaj může vyrazit

A jedna selfie po výkonu ;)

Šťastná, že to mám za sebou :)

Po tomhle výkonu jsme si dali zaslouženou zmrzlinu, poseděli ve stínu v parku (dnes bylo opravdu hrozné vedro) a pak si nakoupili oběd a vyrazili do DVD-bangu, kde jsme si ho snědli u dobré komedie. DVD bang, tedy DVD místnost, je takové malé soukromé kino - má několik různých pokojů, ve kterých je pohovka a velká televize, vy si vyberete DVD a oni vám ho tam pustí. Jednou jsem tam byla na Gangnamu a chtěli za to dost velké peníze, kolem 20 000 wonů (400 Kč), což je stejně jako když jdete do kina, ale tady to bylo jen za 10 000 (200 Kč), ale taky o hodně horší prostředí. Navíc jsou tyhle DVD-bangy nechvalně známé tím, že se taky využívají k rychlovkám, když je zrovna motel daleko :D No, vypadalo to tak - příšeří, velká pohovka, připravená deka... Asi jsme tam byli první pár, který si dával bagetu ze Subwaye :D

Pátek 5.9.2014 aneb TOTÁLNĚ ZTRACENÁ

Dnes to měl být náročný den... a nakonec byl ještě náročnější, než jsem předpokládala. Ráno jsem si jela do nemocnice vyzvednout svůj report ze zdravotní prohlídky - tentokrát sama, protože Yilin už včera večer odjela domů na svátky. Zvládla jsem to na odčekávání a po cestě si ještě koupila žehličku v nějakém levném obchodě (sice asi bude hrozná, ale na tu chvilku to stačí). Pak jsem jela zpět do školy vytisknout svou přihlášku na individuální hodinu a odevzdat ji do kanceláře, stejně jako zprávu o zdravotním stavu :) Doufám, že tu přihlášku mi později podepsala i vedoucí práce, jinak mám asi smůlu. Pak jsem šla na svou první hodinu korejštiny. Moje první dojmy: je nás tam moc, většina neumí moc dobře mluvit, učebnice jsou úplně primitivní (gramatika, kterou jsme na HUFSu dělali ve druhém levelu), ale zato učitelka mluví dost rychle, takže aspoň v tomhle je to dobré cvičení. Nesmíme skoro zameškat, budeme mít zkoušky v půlce semestru a na konci, a k tomu ještě čtyři průběžné testy. Tak uvidíme, jaké to bude, ale zatím mi to nepřijde jako hodina, která by mě mohla někam moc dál posunout. Ale všechno lepší než nic.

Zase jedno selfie před školou...

Nová učebnice, kterou si musím pořídit

Náš kampus... spousta zeleného povrchu :D

Pak jsem si skypovala s Taajem a vyrazila do Seoulu an Gangnam společně s Pretty (holka z našeho programu, která pochází z Indie a v hingi její jméno neznamená krásná, ale láska. Asi to píšu blbě, ale takhle to zní :)), abych se sešla s Yeonsoo a Jaemyongem. Až doteď bylo všechno v pořádku, všechno jsem tak nějak zvládla. Ale teprve teď to přišlo:

1) Chtěla jsem dnes poslat dopisy, které mám už pár dní připravené, ale u nás v obchodě mi řekli, že do zahraničí samozřejmě známky nemají a pošta je.... někde :D V Gangnamu jsme ji taky nenašla, takže musím počkat až po Čusoku, takže pardon všem, co očekávají nějaké psaní :)

2) Chtěla jsem si na Gangnamu koupit učebnici na korejštinu, tak jsem začala hledat největší knihkupectví v Seoulu Kyobo- všude jsem se ptala, ale nikdo netušil, až jsem ho po dlouhém hledání našla. Tam měli obří police s učebnicemi korejštiny, tak jsem se zeptala zaměstnankyně, která taky hledala, ale nakonec mi oznámila, že ji očividně nemají a může ji objednat na příští týden. Tak jsem si řekla, že to zkusím jinam a utíkala na sraz, protože jsem málem přišla pozdě. Pak jsme byly s Yeonsoo v dalších dvou obchodech a ona ještě někam volala, ale neměli ji. Nechápu, jak ji můžou nemít v tak obrovským obchodě, navíc skoro všichni spolužáci ji koupili úplně náhodou jen tak když šli kolem nějakýho knihkupectví. Prostě mám smůlu. Učitelka navíc řekla, ať si ji objednáme z netu, což ale nemůžeme, protože ještě nemáme tu kartu cizince.

3) Pretty mi řekla, že přihláška do kuchyně u nás na koleji byla jen dodnes, což nechápu, protože jsem tomu chlápkovi minulý týden volala, že si tam chci taky vařit a on řekl, že vyvěsí nějaký papír, až to bude aktuální. Takže mám asi smůlu.

No, v šest jsem se sešla s Yeonsoo a šly jsme do speciální restaurace s bibimbabem, kam za námi drazil i Jaemyong. Pak jsme šli ještě do kavárny, kde jsem si dala mentolový ledový čaj, mňam. Byla to sranda, dobře jsme si popovídali a v devět jsem se vydala zpět.

 Jenže jsem tentokrát nemohla najít autobusovou zastávku, odkud měl jet můj autobus. No nic, řekla jsem si, že to nevadí, pojedu metrem, stejně jsem tuhle trasu chtěla zkusit. Tak jsem jela novou linkou metra, přestoupila jsem klasicky na Bundang line, což mě stálo ještě víc peněz, a nakonec jsem vystoupila na Sohyeon station a odtud si chtěla vzít autobus. Jenže teď to teprve přišlo. Vylezla jsem z metra a měla pocit, že vím, kde ta zastávka je, ale nic. Spousta lidí, spousta autobusů, ale ani jeden ten můj. Asi čtvrt hodiny jsem se tam motala a pak se zeptala jednoho chlápka, ze kterého se vyklubal ne Korejec, ale Filipínec, který se mě ujal a chodil se mnou okolo, aby zastávku našel. Takže jsme asi tak 45 minut chodili kolem, kecali - několik let žil v Dubaji, protože pracuje při různých projektů jako hodnotitel hygienických rizik těch projektů a tak podobně, a očividně se mu nechtělo domů. Pak jsme se zeptali na zastávce jedné paní, která to začala hledat v mobilu a nešlo jí to, takže se mě nakonec ujala ještě jiná holka, která mě slíbila dovést na tu zastávku. Chlapík se asi trošku urazil a odešel, asi ho bavilo jen když jsme spolu chodili sami. Takže tahle slečna se mnou šla až k zastávce a v ruce držela gps navigaci v mobilu. Nechápu, kudy jsem chodila, kde jsem vystoupila, jak jsem nakonec tu zastávku našla...prostě nic. Ale to je už teď jedno. Na zastávce jsem potkala nějaké cizince, tak mě hned bylo jasné, že jsou od nás ze školy a dala jsem se s nimi do řeči, jak jsem byla ráda, že už nejsem ztracená. Musím říct, že to byly nervy. Jako asi ne tak hrozné, jako když jsem se loni nemohla první týden vrátit zpět na kolej a bloudila dvě hodiny na jedné ulici, ale i tak to stálo za to, hlavně takhle v noci. Hlavně že to dobře dopadlo :) A já vám můžu poskytnout trochu toho vzrušení, že jo... Takže zítra mám v plánu vůbec nevylézt z kampusu, maximálně pro nějaký kimbab k obědu.