Protože jsem si říkala, že jsem poslední dobou nepřidala moc fotek, tak jsem se dneska docela pochlapila. Ráno jsem nafotila aspoň svoji cestu do školy :) Uvidíte, že to není žádná sláva...:)
Popelnice neexistují, před každým domem leží plné pytle odpadků
Dnes jsme se při hodině dostali k další a už poměrně těžší gramatice (naštěstí je to ještě pořád to, co jsme probírali i ve škole, takže nejsem úplně mimo). Začíná se to docela komplikovat a jakmile skončíme s jedním gramatickým jevem, skáčeme hned k druhému. Takže Oliver už jen leží na lavici a ani se nesnaží předstírat, že něčemu rozumí a když tvoříme věty po jednom, řekne vždycky jenom "pass" a spí dál. Po třetí vyučovací hodině jsme se byli fotit, takže se všichni studenti i s učiteli seřadili u hlavní budovy, dvakrát se nechali vyfotit a zase mazali do chladných tříd.
Odchod do tříd- nalevo Oli, uprostřed jedna Japonka, jejíž jméno pořád neumím, ale dneska mi ukázala cestu na záchod, takže ji mám moc ráda :DD, napravo od ní naše učitelka na hodiny od 11 do 13.00 a napravo Miky
Po konci vyučování jsme měli hodinu na oběd a pak opět kulturní lekci. Protože je mi čím dál tím hůř, oběd jsem zase vynechala a přestávku strávila s Oliverem v Burgerkingu. Pak jsme šli na hodinu psaní, jak nám rozkázala naše "třídní učitelka". Minule jsme totiž omylem zavítali na hodinu výslovnosti, kde jsme vydrželi až do konce, ale naše učitelka chtěla, abychom šli na psaní, a tak nás tam dnes přímo vyslala. Jenomže jakmile jsme došli do třídy, kde se měla konat, bylo jasné, že je zle. Ve třídě bylo asi jen osm lidí a skoro všichni byli z 고급, tedy už těch pokročilých (my jsme ve trojce a tam bylo pár lidí ze 4 a většina z 5). Chtěli jsme teda utéct, ale učitelky nás zastavily a domlouvaly se, co s námi, a nakonec se rozhodly, že na to psaní tedy půjdeme a snad to nějak zvládneme. Naivně jsem si původně myslela, že se budeme učit, jak hezky a úhledně psát nebo třeba kaligrafii, ale jak asi už všem došlo, byla to jen další gramatika a slohovky. Učitelce jsem rozuměla každé druhé slovo, dělali jsme cvičení, ve kterém jsme měli opravit chyby ve větách a já se občas chytila, ale většinou jsem jenom čekala, co řeknou ostatní. Oliver, který čte jednu větu asi minutu, zase pospával. Takže nám nakonec učitelka navrhla, že nám bude dávat témata a my budeme psát slohovky a ona nám opraví chyby, což se mi moc líbilo. Takže nám dala první téma- proč jsme se začali učit korejštinu. Tak jsem se do toho pustila, sesmolila dvě stránky, samozřejmě se spoustou chyb, protože vždycky zapomenu nějakou postpozici a správný pád apod. Oliver, kvůli kterému tohle všechno vlastně vzniklo, napsal dvě věty a pak už jen seděl a sledoval hodinu. Navíc jeho dvě věty (mimochodem tam měl asi pět chyb) zněly asi takhle:
Důvod, proč jsem se začal učit korejsky
Vlastně jsem se nikdy korejštinu moc neučil. Chci se učit korejštinu a žít šťastně.
Učitelka nám to pak opravila, Olivera zdrbala a řekla mu, ať se trochu snaží, a poslala nás domů, protože on řekl, že je unavený. Takže už jsem na něj měla fakt zlost a už jsme spolu nepromluvili. Nejlepší je, že si pořád stěžuje, že neumí základy psaní, ale že by se aspoň trochu snažil se to naučit, to zase ne. A když probíráme gramatiku a učitelka vysvětlí nějaké pravidlo nebo naopak nepravidelná slova, tak se Oli vzteká, proč se něco musí učit nazpaměť, že je to blbost, protože se ještě nikdy neučil cizí jazyk. Prostě Američan! No, tak jsem si trochu postěžovala. :)
Teď se jdu vrhnout na úkoly, protože dneska jich máme opravdu spoustu. Skončili jsme pátou lekci, takže na každý gramatický jev, co jsme probrali, musíme vytvořit tři věty, k tomu několik cvičení v učebnici a sloh na 400 slov o českém počasí. Už jdu na to :))
Žádné komentáře:
Okomentovat