Dnes píšu vlastně jen proto, abych si postěžovala :) To je radost, co? Snažím se posunout výzkum zase trochu dál, protože jsem ho minulý týden kvůli zkouškám trochu zanedbávala, a už mi přišel email z kanceláře, že musím do 16.12. odevzdat výslednou zprávu i hodnocení od své vedoucí práce. Někdy v polovině prosince také budu prezentovat své výsledky před... haha, to je právě to, co nevím. Pořád mluví o prezentaci, ale netuším, komu bych svůj výzkum vlastně měla prezentovat - moje vedoucí tam může být, ale nemusí, budou pozváni i všichni studenti ze školy, ale předpokládám (a doufám), že nikdo nebude mít zájem, a lidi z kanclu budou asi jen těžko mít zájem o můj antropologický výzkum. Tak nevím. Každopádně už se to blíží. Můžu si vybrat, zda tuhle prezentaci dělat v týdnu, kdy tu bude Šárka, nebo až budeme mít závěrečné zkoušky z korejštiny. Jediné pozitivum je, že po téhle prezentaci už budu mít pokoj a budu moct ještě dodělat poslední věci k výzkumu a interview, a taky se budu moct začít učit na státnice, i když zatím ještě nevím, kdy přesně je budu mít. Vypsal se ale termín na státnice z druhého zaměření a ten je hned někdy 17.1., což by znamenalo, že přiletím a hned jdu na zkoušku, uf.
Jinak v pondělí jsem měla rozhovor s jednou holkou, co měla plastiku (konečně, jupí!) a včera s jednou kráásnou Korejkou, která mi zase ukázala pohled na plastiku z jiného úhlu. Dnes jsem měla mít další rozhovor, ale nakonec mi to dotyčný zrušil. Ještě že tak, už jsem vyřízená. Bohužel mi to ale ruší hlavně lidi, kteří plastiku mají, zatím to není žádná velká sláva. A když zrovna nedělám interview, přepisuju je po nocích do počítače.
V pondělí jsem se taky stihla tak zlehka pohádat s prodavačkou v Myeongdongu, což mě docela pobavilo. Protože mi vnucovala milion šál, ale neměla tu, co jsem chtěla, tak mě nakonec vyhodila s tím, ať jdu, že to přežije :D Ale jinak byla celkem milá :D
Jo a taky už vím výsledky z ústní části mid-terms zkoušky z korejštiny, mám 94 bodů. Ještě jsem neviděla přesný feedback a body za jednotivé části, ale je to asi celkem fuk. Taky se budeme muset v příštích dnech sejít jednotlivě s učitelkou a probírat s ní styl vyučování, naše chyby a podobně, takže další zabité odpoledne.
Zjistili jsme, že se v neděli pořádá výlet pro školu do hanok vesnice - podívat se na tradiční korejské domy, tak se tam s pár lidmi ze třídy chystáme, protože to může být sranda a je to jen na odpoledne, takže máme dost času na jiné věci (jako třeba interview po skypu, na které se chystám).
Zase na mě něco leze a taky není divu, když je taková kosa a má se ještě ochladit, ale pořád nám netopí. Teď tu sedím ve svetru a pod dekou a v noci si dávám dva svetry, spolubydla zase naopak volí dvoje kalhoty :D
No a hlavně z čeho jsem teď nejvíc vystresovaná je zítřejší cesta za interview. Mám dohodnuté, že se sejdu s jednou ženskou, co má operaci, v Nonsanu, což je městečko v jiné provincii, a proto musím nejdřív hodinu busem do Seoulu a pak další 2-3 hodiny busem do Nonsanu, kde si mě snad někde vyzvedne. Slíbila mi, že přivede další dvě kamarádky. Je to super příležitost a já jsem za to ráda, že budu mít konečně víc dat od lidí s plastikou, ale už teď jsem z toho na nervy - žádná z nich samozřejmě nemluví anglicky, nikdy jsem je neviděla a hlavně musím se sama dopravit na to místo, kde to vůbec neznám a i když jsem hledala na netu, jakým busem tam pojedu a podobně, úplně jistá si tím nejsem. Je to úplná prdel světa. A ze Soulu musím odjíždět z velkého Express Bus Terminal, kde je hrozně těžké najít, odkud busy jedou a kde se dají koupit jízdenky. Takže kdybych se náhodou delší dobu neozývala, tak jsem asi ještě pořád někde na cestě do Nonsanu :DD
Jo a taky jsem dneska zjistila, že moje vedoucí práce si o mě povídala s jinou studentkou a ptala se jí, jak mi jde můj výzkum, a říkala jí, že se asi nemůžu dobrat k tomu, co si lidi opravdu myslí, když nedělám rozhovory v korejštině. Ehm... Tak jako to mě vytočilo mimořádně. Zaprvé se rozhovory v korejštině snažím dělat, a i ty, co jsou v angličtině, jsou docela v pohodě, protože tihle lidé umí dobře anglicky, a hlavně nechápu, že se každých 14 dní setkáváme, já jí jako magor posílám spoustu poznámek a vysvětluju, kolik interview jsem udělala a jak postupuju, a ona se pak ptá úplně cizí holky, jak na tom jako jsem. Tahle paní učitelka má očividně málo jiných témat k hovoru, tak si musí něco vymýšlet. No ale co už... Tak já to jdu zaspat a připravit se na zítřejší den. Pac a pusu a držte mi palce :)
.jpg)
