Sobotní ráno začalo deštivě a trošku nešťastně, protože jsem se nějak špatně domluvila s Oliverem ohledně toho, kde a kdy se sejdeme, ale nakonec jsme se přece jen našli. Bylo to teda jen proto, že jsem našla wifi, abych mu na kaku napsala: stojím před Burgerkingem, vzvedni si mě tu, a pak jsem čekala jako hromádka neštěstí, než se Oli zjevil a samozřejmě se mi pořádně vysmál. Celý den jsme pak strávili u něj na koleji, protože venku se opravdu nedalo být a všech těch kaváren už mám plné zuby. Bydlí kousek od metra a ten pokoj je o dost lepší než máme my, mají dokonce pračku na pokoji a super výhled. Takže jsme zprovoznili The big bang theory na českých stránkách (takže jsem občas omylem zapnula epizodu s českým dabingem a Oli se snažil opakovat české věty, docela jsem se nasmála), usadili se na zemi a zapnuli klimatizaci na plné pecky, takže nám za chvíli byla strašná zima, ale byli jsme líní vstát a vypnout ji, tak jsme se raději zabalili do dek a koukali asi na pět epizod. Pak jsme si dali zápas wrestlingu, to radši nebudu moc rozebírat, ale každopádně pokud jednou přijdu do školy s monoklem, tak to rozhodně bude od Oliho. Vyhrožovala jsem mu, že ho udám za domácí násilí, ale odpověděl, že to by ještě musel přidat, tak se bojím, aby se toho nechytil. :)
V šest jsem měla sraz s Yeonsoo na zastávce Konkuk University, pro mě to byla premiéra. Shledání bylo úžasné, přece jen jsme se neviděly rok a moc jsme si chyběly, tak jsme se celou dobu jako správné korejské kamarádky vodily za ručičky. Hledaly jsme nějakou restauraci na večeři, protože jsem samozřejmě od snídaně nic nejedla (Oli si asi myslel, že když jsem snídala, tak že už víc nepotřebuju), ale všude měli jen samá jídla s masem, což moc nemusím. Nakonec nám jedna paní v prázdné restauraci řekla, že nám udělá k rýži vařená vejce, tak jsme se tam usadili a dali si rýži s těmi vejci a spoustou kimči a dalších příloh.
Pak jsme se prošli po okolí univerzity a náhodou narazili na Sejongovu univerzitu, tak už aspoň vím, kde je. Zavzpomínaly jsme si na staré časy, na Jangheung, našeho čipsanima a všechny děti. Domluvily jsme se na schůzce příští týden a možná s ní půjdu i na koncert na Ewha university příští sobotu. Kolem deváté jsme se rozloučily a já zase úplně jinou cestou jela na kolej. Cestou mě zastavil jeden ajeossi a ptal se mě, jestli jsem Ruska, tak jsem chvilka chtěla dělat, že ho nevidím, ale nakonec jsem se zastavila a pak jsem se s ním bavila celou cestu v metru, byl nakonec moc milej a mluvil celkem jednoduše, tak jsem mu rozuměla. Probrali jsme klasická témata odkud jsem, kde se učím korejštinu, počasí a Československo a jeho rozdělení, pak mi řekl, že jsem opravdu pěkná a ať dobře dojedu a vystoupil. Tak jsem z toho měla radost, že jsem si konečně s někým kromě učitelek a spolužáků fakt pokecala korejsky.
Žádné komentáře:
Okomentovat