V pátek jsem po závěrečném ceremoniálu a rozlučkovém obědě dobalila poslední věci a vydala se ověšená jako vánoční stromeček na HUFS (Hankuk University of Foreign Studies). Naštěstí je to opravdu jen kousek, takže jsem neměla kde zabloudit, jen byl trošku problém najít správnou kancelář, ale nakonec jsem to všechno bez problémů zvládla, odložila všechna zavazadla do rohu kanceláře, kde se starají o zahraniční studenty (vedle už leželo asi pět obřích kufrů), a pak se zase vrátila zpátky na kolej. Páteční večer i sobotní dopoledne ale bylo takové smutné, protože už jsem u sebe neměla moc věcí, nemohla jsem nic moc dělat a Japonky posílaly zprávy, že už jsou doma a jak si pochutnávají na obědu od maminky a tak podobně. Takže jsem vlastně celé dopoledne čekala na pokoji, až budu muset vyklidit pokoj. Ráno jsem se akorát stavila v obchodě si koupit nějaké ovoce a zase jsem si vyzkoušela korejský rozhovor, tentokrát o tom, že bych si chtěla koupit jablka, ale oni prodávají jen velké balení, tak jestli by to nešlo nějak rozdělit a koupit si jen dvě jablka. A světe div se, opravdu jsem si odnesla dvě jablka za 1 000 wonů! :) Před čtvrtou jsem to tam poklidila, vzala si svých pět švestek, vrátila ajeossimu na vrátnici klíče a kartu od vstupních dveří, a vydala se na metro. V pět jsem měla mít totiž sraz na zastávce Seoul National University s jednou Korejkou, se kterou jsem se domluvila přes couchsurfing. Až když bylo 17.01 mi došlo, že není úplně jisté, že dorazí a že vlastně nemám vůbec žádný záložní plán, protože jsem prostě důvěřivá husa a nějak mě za celou dobu nenapadlo, že by třeba ta holka nemusela vůbec přijít. Naštěstí se ale nic hrozného nestalo a Gina (tak se ta Korejka jmenuje) za chviličku přišla, hrozně se omlouvala za zpoždění a hned mě zavedla k sobě domů. Bydlí v malém bytečku se starším bráchou a měli tam trochu bordel, ale bylo to tam moc útulné. Asi hodinku jsme si povídaly, chvíli i korejsky, protože si mě chtěla otestovat, jak dobře mluvím. Původně je z jihu, myslím, že z Taegu, je jí 25 let a pracuje na testování léků. Večer se měla sejít s japonským kamarádem, se kterým se znají jen přes skype, jinak se ještě nikdy neviděli, teď ale přijel se svou novou přítelkyní na dovolenou do Koreje. Hrozně mě přemlouvala, abych šla, aby nevypadala blbě, když tam bude s nimi sama, takže jsem se nechala překecat a vyrazili jsme do Myeondongu, kde jsme se s nimi sešli. Nakonec nás bylo docela dost- já, Gina, Japonec s přítelkyní, její japonská kamarádka a jeho korejský kamarád. Nejdřív jsme jen tak ze srandy zavítali do kavárny s kočkama. No docela hnus. Takže jsme zase rychle vypadli a šli se najíst, holky chtěli 삼겹살 (grilovaný bůček nebo jak to popsat :)), takže jsme šli do jedné restaurace, já si v pohodě vystačila s rýží a těmi dobrotami, které se do ní dají přidat. Korejci pak přišla smska, že špatně zaparkoval a odtáhli mu auto, take kluci ho šli vyzvednout, holky ještě chvíli shoppingovaly a my si s Ginou povídaly. Všichni si mysleli, že jsme kámošky už strašně dlouho.
Večeře :)
Jo, ještě jsem chtěla říct, že Gina není taková ta typická Korejka, není roztomilá, stydlivá a nestará se hlavně o to, jak vypadá. Naopak je dost hlučná, když se směju, všichni se za ní otáčejí, do toho pořád tleská, dělá na Korejku nevhodné vtipy a prostě je fajn :) A fakt obdivuju, jak skvěle mluví Japonsky. Japonky pak jeli na hotel a my ještě šli s klukama na patpingsu, protože si Gina chtěla víc popovídat s tím japonským kamarádem. Takže na mě zbyl Korejec. :) Jako docela jsme si popovídali, ale nejvíc mě pobavilo, když mi řekl, že se stydí se mi dívat do očí, když se mnou mluví, protože jsou úplně jiné, než mají ostatní holky. Asi ještě nemluvil s žádnou cizinkou, takže moje hnědo-zelené oči pro něj byly prostě moc exotické a nakonec jsme se museli domluvit, že mi bude koukat na nos. No, to se mi zrovna moc nelíbilo, ale co se dá dělat :) Nevím, co by dělal, kdyby narazil na holku s modrýma očima, asi by utekl. Domů jsme jeli až po půlnoci, takže jsme si museli vzít taxi.
Ráno jsme se pořádně prospali a když jsem se konečně vyhrabala z postele, čekala na mě snídaně- kimbab a Ginou vlastnoručně uvařené tokpoki, o které jsme se všichni tři podělili. Protože jsme přemýšlely, že bychom se s Ginou podívaly na nějaký film, rozhodla, že půjdeme do DVD방- místo, kde si půjčíte film a rovnou se na něj podíváte v malém pokoji, kde je pohovka a velká obrazovka. Takové malé soukromé kino. Protože je to asi jediná Korejka, která má ráda filmy od Kim Ki Duka (strašně slavný korejský režisér, který dostal spoustu cen, ale v Koreji je dost nedoceněný, protože jeho filmy jsou fakt dost... intenzivní... řekla bych :)), dohodly jsme se na jeho poslední filmu Pieta a bylo to teda něco. Už jsem od něj viděla spoustu filmů, takže jsem tušila, že to nebude žádná romantika, ale bylo to ještě horší, než jsem očekávala. Pokud se na to chcete podívat sami, tak dál nečtěte, protože aspoň trochu nastíním, o co šlo.
Hlavní postavou je asi 30letý chlap, který pracuje jako vymahač dluhů a podle seznamu chodí za chudými "kovoobráběči" (přiznávám, že vůbec netuším, jestli jsem to použila dobře, prostě různí živnostníci, kteří pracují s velkými stroji a kovy, haha), kteří si půjčili peníze a kvůli vysokým úrkoům nejsou schopní splácet. Aby získal peníze zpět, vždycky je nějak zmrzačí, usekne jim ruce na jejich stroji nebo je shodí ze střechy, aby si zlomili nohu, a pak za to zranění vyfasuje peníze jako splacení dluhu. Ti lidi jsou na tom pak samozřejmě daleko hůř, protože jsou na mizině a ještě navíc mrzáci, takže jsou z nich žebráci a myslí akorát na pomstu. Za tímhle chlapem najednou začne chodit starší žena, která mu tvrdí, že je jeho matka, která ho jako dítě opustila, a hrozně se mu za to omlouvá. On jí sice nejdřív nevěří, ale po nějaké době a spoustě nechutných věcí, které ona musí snést, jí to přece jen uvěří a začnou spolu trávit čas. Nakonec se ale zjistí, že ve skutečnosti je to matka jednoho dělníka, ze kterého se taky stal mrzák kvůli dluhům a on pak spáchal sebevraždu, a jeho matka se tak za něj chce pomstít. Předstírá, že ji někdo unesl a hlavní hrdina ji začne hledat a je samozřejmě úplně na nervy, že jí ublížil někdo z jeho "klientů", aby se pomstil. Dopadne to samozřejmě smutně, jak jinak. Takže po tomhle filmu jsme byly opravdu jak přejeté a šly se na chvíli projít po Gangnamu, což je vyhlášená seoulská čtvrť. Znáte to, oppa Gangnam style! :) Stavily jsme se taky ve velkém knihkupectví, kde měly milion různých knížek, tak jsme si prohlížely korejské kuchařky a překlady amerických knih a docela jsme se nasmály. Harry Potter je očividně slavný všude po světě :)
Potom jsme zajely metrem do stanice Hyehwa, kde Gina pracuje, a podívaly se do paláce Changgyeonggung (uf, ta transkripce mě jednou zabije :)), který je opravdu krásný, a zašly jsme taky na oběd do restaurace specializované na kimbab. Podělily jsme se o jeden vtipný kimbab a kimchi fried rice (김치볶음밥) a vyrazily do parku Naksan (낙산 공원), který je fakt na kopci, takže je to docela makačka. No a mně se samozřejmě udělalo špatně, takže jsem si užila další vtipnou situaci, ale myslím, že tahle historka bude přece jen patřit k těm méně vtipným, protože záchody v parku byly, Gina na mě počkala a brala to v pohodě, takže no stress. :) Domů jsme se vrátily až dost pozdě a já se chtěla domluvit s Finem Ollim, kdy za ním zítra můžu přijít, ale nešel mi net, takže jsem byla trochu ve stresu. Každopádně jsme to nakonec nějak vyřešili, domluvili se na pondělí v 19.00 zase u stanice metra, a já mohla jít v klidu spát. Druhý den jsem musela vstávat společně s Ginou, takže v 7.00. Uf :)
Speciální fotka pro Zuzku a tatínka- tohle je focené u slavné korejské budovy, trochu mi přijde, jako kdyby byl uprostřed zip a ty dvě části se rozepínaly :) Bohužel se mi podařilo vyfotit jen plakát, budova byla moc velká, venku moc velká tma a přede mnou spal bezdomovec :)
A ještě jedna fotka z pátečního závěrečného ceremoniálu- celá třída 20 pohromadě i s paní učitelkou úplně vzdau uprostřed :)
Žádné komentáře:
Okomentovat