Jak se dalo očekávat, ráno jsem si trochu přispala, což
znamená, že jsem spala až do poledne. Odůvodnila jsem si to časovým posunem,
únavou z letu a toho všeho cestování, takže jsem ještě další dvě hodiny vydržela
ležet v posteli bez výčitek svědomí. Vždyť tu budu půl roku, tak co se hnát, že
jo :)
Spolubydlící, jejíž jméno jsem hned zapomněla, takže jí říkám prostě
Ruska (vím, že to ode mě není vůbec pěkný, takže to nekomentujte :)),
se celou dobu dívala na ruské seriály nebo možná korejské drama s ruským
dabingem, to dělala i loni Anna. Vlastně jsou si holky dost podobné, už se na
to těším :D No, pak jsem se šla podívat do prádelny, kde se dá za 1000 wonů (18
Kč) vyprate prádlo a taky vyžehlit, kdyby zrovna nebyla rozbitá žehlička. Taky
je tam barel s pitnou vodou, protože v Koreji se nedá pít voda
z kohoutku (loni jsem to nevěděla, dva dny ji pila a byla jsem celkem ok). Na odopoledne jsem měla v plánu se jít projít po okolí, trochu se rozkoukat a nakoupit pár věcí. Spolubydlící chtěla jít odpoledne taky ven, tak jsme se dohodly, že půjdeme
spolu, že mi aspoň ukáže co a jak. Jenže to jsem netušila, že nechce jít jen
tak kolem, ale že pojedeme na Dongdaemun do ruský čtvrti, kde si chtěla koupit
barvu na vlasy. Takže jsme tam dojely, prošly to skrz naskrz, až jsme našly ten
správný obchod. Mezitím jsme samozřejmě vlezly i do jiných ruských obchůdků, aby se zeptala na
cestu a všichni hned volaly "naše krasavice", tak jsem hned vysvětlovala
ANGLICKY, že já nejsem JEJICH krasavice :D
Vůbec jsem netušila, že je
v Seoulu tak velká ruská čtvrť (a samozřejmě jsem si jako na potvoru zapomněla vzít foťák!). Pak jsme zalezly do jedné ruské
restaurace, protože si Ruska chtěla dát nějaké jejich jídlo, já koukala do jídelního
lístku a všechno to znělo dost šíleně, přece jen si pamatuju, jak jsme tenkrát
v Moskvě vraceli boršč, a tak jsem k tomu neměla moc důvěru. A hlavně,
a to jsem zapomněla říct dřív, hádejte, co jsem měla k obědu. Ano, kimbap!
Mňam. A pořádně jsem si ho užila :)
Takhle hezky sice nevypadal, ale chutnal výborně, příště ho taky vyfotím :)
No, takže jsem si nakonec dala jen džus, což se jí samozřejmě moc nelíbilo, ale když jsem ochutnala, co měla na talíři, věděla jsem, že jsem udělala dobře. Salát s majonézou a sladkokyselými rybičkami. No, není to můj šálek čaje. Hlavní jídlo byl normální řízek s bramborovu kaší, ale řízek byl hrozně mastný. Pak jsme se vydaly do Myeongdongu, protože jsem mé nové kamarádce řekla, že si potřebuju nakoupit pár věcí (tím jsem myslela sešity do školy, nějaký sprcháč, trochu jídla, no prostě klasika) a ona si myslela, že půjdeme shoppingovat. Takže mávla na taxi a najednou jsme stály v obchodě a nakupovaly :). Teda ona nakupovala a já se rozhlížela a říkala si „nekupuj to, budeš mít dost času utrácet, neboj, však to stejně nepotřebuješ“. Bylo to dobré cvičení sebekázně. Takže zatímco ona si nakoupila spoustu kosmetiky (mám pocit, že většina obchodů v téhle čtvrti prodává kosmetiku), spodní prádlo apod., já na všechno říkala 괜찮아, jakože jsem v pohodě :) Koupila si vtipnou věc, takovou masku jen na spodní část obličeje, která má holce udělat pěkný tvar obličeje do V. To Korejci milují. Tak jestli jí to pomůže, tak si to taky koupím a uvidím, jak mi to rozbije moje lícní kosti a vytvaruje ten správný korejský obličej. A pak jsem tam taky viděla ty super nálepky na oční víčka, co udělají „evropské oko“.
Z Myeongdongu už jsme jely zase taxíkem (ne že by se mě někdo ptal) a stavily jsme se ještě v obchodě nakoupit jídlo, tak už mám aspoň v ledničce pár věcí a nemusím pořád pro všechno běhat do 7eleven (to je síť obchůdků asi po celé Koreji, každopádně v Jangheungu je taky měly).
Teď už je docela pozdě, takže sedíme u počítače, spolubydlící si ještě barví vlasy tou zázračnou ruskou barvou a za chvíli půjdeme asi do postele. Jinak ale musím říct, že je to s ní fajn, hlavně, že mluvíme korejsky, i když občas je to taková směs všech jazyků. A dost často používáme „Aaaaargh“, což znamená všechno od „Podívej, tamhle letí letadlo“ až po „Ne, večeři si opravdu nedám, nemám vůbec hlad“. Takže asi tak. Jinak bere prášky na stres, dneska mi při nakupování říkala, že nesnáší hodně lidí pohromadě, ale dneska je v pohodě, protože si na to vzala prášek. Paráda, doufám, že si je někdy nezapomene vzít :)
Jo a byl tu dotaz na počasí, takže
jen dodávám, že je klasické období dešťů- 장마철.
Takže je vedro, dusno, vlhko a do toho prší (opravdu unikátní spojení jít
s děštníkem a do toho se ovíjet vějířem). Už aby bylo září. Na pokoji máme klimatizaci, kterou ale můžeme pouštět jen když jsme vevnitř, aby se zbytečně neplýtvalo. A spolubydlící vadí, když je puštěná v noci, takže ji většinou vypne a ráno se vzbudíme do strašného vedra, takže první cesta je do koupelny pro ranní ledovou sprchu.
Tohle je ta naše sprcha- na dveře se dá závěs, aby nebyly mokré, a pak už se člověk prostě sprchuje. Žádný sprchový kout, žádná vana...
Tak teď už
vážně půjdu spát, protože zítra mám sraz s Hankou a možná i Yeon-soo a
nebo mi taky možná napíše moje učitelka Kim Ji-hye a půjdeme si projít školu. Každopádně
budu mít co dělat.
A zprávy z domova: Vyhráli
jsme tu flašku Bacardi z Českých Hradů ( strašně jsem ji chtěla vyhrát a
ani nevím, proč) :)
Kolikrát jsem se dnes v Seoulu ztratila: Vzhledem k tomu, že jsem většinou chodila s mojí novou ruskou kamarádkou, tak vlastně ani jednou. Akorát si ze mě dělala srandu a před každým rozcestím se zastavila a ptala se "a víš teď, kde jsme?" "a teď?" " a víš, kudy se jde na metro?" Otázka za pět bludišťáků: Co myslíte, věděla jsem? :DD
Žádné komentáře:
Okomentovat