Původně jsem měla v plánu zůstat v parku jen chvíli, ale nakonec jsem tam strávila skoro celý den. Jen v poledne jsem se byla projít stylem "netuším, kam jdu, ale určitě najdu něco zajímavého" a taky že jo. Narazila jsem na budovu 63, což je nejvyšší budova v Koreji a za 10 000 wonů můžete vyjet nahoru a podívat se na Seoul z ptačí perspektivy. Nejhezčí je to prý ale v noci, takže si tenhle zážitek ještě schovávám do zásoby. Pak jsem se vrátila zpátky do parku, učila se, odpočívala, ležela ve stínu pod stromem a tak podobně. Pořád za mnou ale začal chodit nějaký pouliční čínský malíř, který mě chtěl namalovat a nedal se vůbec odbýt. Nakonec řekl, že mě namaluje zadarmo, protože mě prostě malovat chce. No, takže mi teda nakreslil obrázek a pořád se se mnou chtěl bavit, ale jeho korejština byla na podobné úrovni jako ta moje, takže to nebylo zrovna jednoduché. Protože už jsem na to neměla sílu, utekla jsem z parku dřív a přemýšlela, kde strávím další tři hodiny, než se mám sejít s Ollim. Protože jsem zjistila, že jsem se při tom svém odpočinku stihla krásně spálit, rozhodla jsem se zamířit rovnou do metra, kam mě sluníčko rozhodně pronásledovat nebude. Nasedla jsem na metro, ujela pár stanic a pak si sedla na lavičku, že se budu učit. V tom ke mně zase přiběhl nějaký ajeossi, sedl si nepříjemně blízko a začal do mě něco hučet. Samozřejmě další debílek, co si myslí, že má dokonalou angličtinu a že tím všechny bílý holky oslní. Nechtěla jsem být moc protivná, tak jsem mu odpověděla na takoéty běžné otázky, co tu dělám, kde se učím korejštinu, odkud jsem a podobně. Pak se ale začal pořád dokola ptát, jak mě může kontaktovat a když jsem mu řekla, že nemám mobil ani notebook a že není možnost, jak mě kontaktovat, vůbec se mu to nelíbilo a pořád to opakoval dokola a dokola. Nakonec vyrukoval s tím, že tedy zavolá na HUFS a bude se po mě ptát. Tak to už jsem fakt měla dost a odešla. Takovej debil!
Jsem celá nějak nakřivo, ale myslím, že ten můj utrápený výraz docela vystihnul (ve skutečnosti se tvářím tak blbě proto, že jsem seděla proti sluníčku :))
Takže mě další chlap donutil utéct ze svého místečka a já musela hledat nový úkryt. Poslední hodinku jsem čekala na stanici metra přímo u Hagye, kde bydlí Olli. Tady si mě pro změnu našla jedna babička, která už byla hoodně stará a myslím, že jí to zrovna moc nemyslelo, ale nebyla zlá, tak jsem si s ní tedy půl hodiny povídala a v sedm se konečně sešla s Ollim. Šli jsme ještě do Homemartu, protože musel reklamovat nějaké skleničky, a pak už konečně na kolej, kde jsem si dala zaslouženou sprchu. Večer jsme se dívali na The Great Gatsby a je to fakt výborný film. Navíc se o mě Olli stará jako o mladší sestru, takže to bylo samé "co obličej, nechceš jít koupit nějakou mastičku na ty spáleniny? Kde máš ručník? Pojď si ho pověsit na věšák... Nemáš hlad? Dej mi flašku, donesu ti vodu. Nainstaloval jsem ti českou klávesnici na mém notebooku" a tak podobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat