Ráno jsme stylově zahájily snídaní v 9. patře u mikrovlnky. Myslím, že se společné snídaně ode dneška stanou tradicí a zítra budeme mít sraz ve stejnou dobu na stejném místě s hrnečkem čaje a mističkou s vajíčkem nebo jogurtem. Pak jsem vyrazila do fitka, které má v sobotu otevřeno jen asi čtyři hodiny kolem poledne. U vchodu do koleje celý den stály mladé holky, které rozdávaly balíček se sušenkami a papírovými ubrousky a kelímky s džusem. Myslela jsem, že jde o nějakou reklamu, ale pak jsem podle nápisů zjistila, že jsou to lidi z nějaké církve a dělají nový nábor. No, sušenky i džusík byly dobré, ale tak dobré, abych kvůli tomu vstoupila do církve, zase ne. :) Radši jsem tedy šla do té posilky, kde jsem si zase zacvičila se všema těma klukama, dneska tam byla spousta černochů, kteří běhali jak gazely na běžeckém pásu (nevím, jestli se zrovna gazela hodí jako přirovnání, ale laňky a kamzíci se mi taky nelíbily :D).Když jsem se zrovna vrněla na power platu, přišel za mnou jeden černoch a ptal se mě, na co ten stroj jako je, tak jsem mu celá rozklepaná vysvětlovala, že tam jako stojíš a ono to vibruje a.... no, vlastně je to asi úplně na nic. No prostě parádní situace :) Když jsem za hodinku odcházela, tenhle černoch se vytratil za mnou a asi na mě čekal před šatnou, jinak nevím, co na té chodbě takovou dobu dělal, a pak se se mnou dal do řeči a ptal se, odkud jsem a tak. On je z Jamajky a je tu na postgraduál přes vládní stipendium, což znamená, že se nejdřív rok bude učit korejštinu, pak z ní musí složit nějakou zkoušku a teprve pak může začít se studiem vlastního oboru na další dva roky. Docela fuška, zvlášť když ještě neumí korejsky ani číst. Ptal se mě, co mám v plánu a jestli nezajdeme na oběd, tak jsem mu řekla, že se může přidat k nám, protože už jsme byly domluvené s holkama, že půjdeme na oběd do menzy. Dneska měli bibimbap, který máme všechny rády, tak jsme se na něj docela těšily. Jenže on to nebyl klasický bibimbap, ale taková ta školní verze (něco jako když si dáte svíčkovou ve školní jídelně a to, že je to svíčková, poznáte jen podle nápisu na jídelním lístku). Takže dole byla kupa rýže a na tom kydanec omáčky z masa, cibule a červené strašně pálivé omáčky, v tom se pak válelo pál uschlých listů salátu. Snažili jsme se všichni sníst tolik, kolik šlo, ale bylo to dost náročné. Slzeli jsme, potili se, tekli nám nudle, zapíjeli to vodou a světe, div se, zajídali pálivým kimči. Takže jsem docela litovala, že jsem nezůstala u svého výborného osvědčeného kimbabu. Ilča s Markét po obědě vyrazily do města na Namsan a další památky, kde už jsem byla, a já se ještě chvíli bavila s Jamajčanem, který se jmenuje Taaj, a Brazilcem Franciscem. Taaj hrozně rád vypravoval, že jsme se potkali v posilovně a že když šel na jeden stroj po mě, tak si málem natloukl, protože jsem měla tak malé závaží, že by to zvednul i malíčkem jedné ruky, takže mu to vystřelilo až k nosu. Haha, to jsou teda vtípky :)
V sedm jsem pak měla sraz s Ollim a jeho korejskou nunou- kamarádkou, která je ale o hodně starší (má děti v mém věku). Měli jsme se sejít na stanici metra Nowon, jenže já jela jinou linkou než oni, takže jsem pak nemohla najít ten správný exit a musela projít pomalu celou čtvrť a ptát se spousty lidí, než jsem konečně o 15 minut později našla exit 4, kde na mě, chudáci, čekali. V metru jsem se ještě stačila seznámit s jednou hrozně milou Korejkou, která v Suwonu (druhý kampus mé Kyunghee univerzity) studuje hru na klavír a dokonce mě zvala na svůj závěrečný recitál na konci října. Tak jsem jí říkala, jak u nás doma hrají na klavír a jak by to tátu hrozně zajímalo. Vzala si na mě kontakt na kakotalk, takže se možná ještě sejdem. Ale mluvily jsme spolu celou dobu anglicky, škoda. S Ollim a nunou jsme pak šli do jedné restaurace, kde si dali grilované maso, což já samozřejmě vynechala. Stačí mi ten pohled na spodní desku grilu, kde je nádobka na vysmažený tuk, a není mi z toho úplně nejlépe (čipsanim si loni dělal srandu, když jsme měli na mé narozeniny to samé jídlo, že tenhle tuk se sleje a oslavenec to musí vypít, takže mi pořád strkal ten plný kelímek, fuj). Nuna je moc milá a vtipná, ale neumí vůbec anglicky, takže to bylo takové vtipné. Ale pořád mi strkala fotku jejího syna a že je hrozně hezký a chytrý a hraje na kytaru a jestli nechci 소개팅 (domluvené rande, které Korejci často využívají- pokud nikoho nemají, řeknou svým kamarádům, ať jim najdou někoho ve svém okolí a pak domluví schůzku naslepo). Pili jsme soju a je to sice taková vodička oproti Ilčině slivovici nebo co to přivezla, ale když si dáte pár skleniček, taky to má něco do sebe :)
Oni dva pak šli ještě na pivo a já se vrátila zpátky na kolej. Cestou jsem narazila na jeden obchod, kde měli zrovna spoustu levného ovoce a zeleniny, takže mám mrkve, papriky, hroznové víno a žlutý cukrový meloun. Mňam. Konečně to, co potřebuju. :) Teď mi psal Taaj, jestli se k nim nechci přidat, že jdou do nějaké hospody, ale už se mi ani nechce. Venku kolem univerzity je pořád rušno, zvlášť takhle o víkendu a když ještě nezačala škola. Tím, jak přijela spousta cizinců, je to tu opravdu kulturní mix- Korejci, černoši, arabky, běloši.... A všichni sedí venku na trávě a popíjejí nebo si povídají. Je to vážně prima.
Zítra máme zase sraz na snídani a pak se asi půjdeme podívat po okolí, protože Ilča při jedné večerní procházce našla ukazatel na nějakou hrobku a další zajímavé věci, tak to chceme pořádně prozkoumat. A taky tady v jedné ulici viděla spoustu malých, barevně osvětlených "obchůdků", kde měli otevřené dvěře a všechno v nich bylo vidět, a v nich prý seděly holky jen v ručníkách. Takže jsme možná narazily na "uličku neřesti" a musíme to jít pořádně prozkoumat. :)
Jenom máme teď trošku problém s tím, že jsme zjistily, že jeden kurz korejštiny končí někdy v listopadu a druhý až v únoru, ale my bychom měly odjet už v prosinci. Takže teď zvažujeme varianty, jestli prostě odjet v půlce kurzu, ale tím pádem nedostaneme nějaké jejich osvědčení a nevíme, jak velký problém to je, nebo začít řešit prodloužení až do února, což by znamenalo spoustu zařizování s dokumentama, vízem, zkouškama (už bude po zkouškovém období) a taky letenkama. Ilčina maminka (děkujeme!!! :)) zjistila, že se letenky dají posunout za poplatek cca 2 500 Kč, takže v pondělí půjdeme za Demetrou (paní, co má všechny tyhle věci na starosti) a zeptáme se jí, co a jak a budeme to muset vyřešit. Nejdřív se mi to prodloužení zdálo lepší, ale teď nevím, jestli se mi do toho chce pouštět. A navíc nebýt na Vánoce doma? Nepředstavitelné!:)
sobota 31. srpna 2013
pátek 30. srpna 2013
Pátek 30.8. aneb orientační schůzka na HUFSu
Dnešní příspěvek bude asi docela krátký a stručný. Ráno jsem znovu zavítala do naší super posilovny, asi jsem se zamilovala :) Ve dvě odpoledne začínala orientační schůzka pro všechny nově příchozí studenty na HUFSu. Některé informace byly zajímavé a důležité, vyřizovali jsme si kartu cizince apod., jiné naopak nudné, jako například informace o seoulském centru pro cizince, a některé dokonce trapné, jako příspěvek pana policisty o tom, co všechno je v Koreji zločin. Chvíli jsem si říkala, jestli si náhodou Korejci nemyslí, že ve všech ostatních zemích chodíme prostředkem ulice s pistolí v ruce, u toho čůráme na veřejnosti a občas se porveme. Taky nás lákali do organizace ISO, která sdružuje korejské i zahraniční studenty a pomáhá novým studentům se začlenit a zvyknout si na korejskou kulturu. Navíc jsme zjistily, že máme špatně uvedené datum odjezdu na studentské kartě a důležitém dokumentu, který jsme dostaly, a taky, že nevíme, jak je to nakonec s harmonogramem kurzů, takže možná budeme muset odjíždět v polovině. No, to ještě budeme řešit v pondělí.
Potom jsme šli s korejským studentem na prohlídku kampusu, většina informací, které jsme dostali, byla ovšem o kavárnách- kde jsou, jak to tam chutná, kolik to stojí a jestli mají slevy pro cizince. Zábava, fakt... Pak jsme ale s holkama zavítaly do místní menzy a tobylo super. Dnes sice měli jen jedno jídlo, ale vždy tu mají kimbab a ceny jsou super, jídlo za 1800 až 2200 wonů. ten kimbab za 1000 a můžete si nabrat kolik kimči a nakládané ředkve jen chcete. Takže paráda, příště půjdeme zase. navíc tu dělají snídaně, obědy i večeře. Tak jsme chvíli kecaly o jídle, o nšich stravovacích zvycích a tak, a pak se přesunuly k Ilče na pokoj, protože pořád ještě nemá spolubydlící, ale už jí tam přistály nějaké krabice, tak se asi dneska večer dočká. Holky teď vyrazily na nákup, já radši zůstala na koleji, protože už mám nakoupeno až moc :D Takže se jdu na chvíli natáhnout a asi se i učit. Terka je na nějaké party studentů HUFS :)
Potom jsme šli s korejským studentem na prohlídku kampusu, většina informací, které jsme dostali, byla ovšem o kavárnách- kde jsou, jak to tam chutná, kolik to stojí a jestli mají slevy pro cizince. Zábava, fakt... Pak jsme ale s holkama zavítaly do místní menzy a tobylo super. Dnes sice měli jen jedno jídlo, ale vždy tu mají kimbab a ceny jsou super, jídlo za 1800 až 2200 wonů. ten kimbab za 1000 a můžete si nabrat kolik kimči a nakládané ředkve jen chcete. Takže paráda, příště půjdeme zase. navíc tu dělají snídaně, obědy i večeře. Tak jsme chvíli kecaly o jídle, o nšich stravovacích zvycích a tak, a pak se přesunuly k Ilče na pokoj, protože pořád ještě nemá spolubydlící, ale už jí tam přistály nějaké krabice, tak se asi dneska večer dočká. Holky teď vyrazily na nákup, já radši zůstala na koleji, protože už mám nakoupeno až moc :D Takže se jdu na chvíli natáhnout a asi se i učit. Terka je na nějaké party studentů HUFS :)
čtvrtek 29. srpna 2013
Čtvrtek 29.8. aneb den strávený u zubaře
Ještě než začnu psát o dnešním dni, musím se vrátit ke včerejšímu praní. Protože už jsem vážně neměla co na sebe, musela jsem se do toho pustit se vší vervou a vyprat dvě dávky. První byla v pohodě, ale u druhé se mi nějak zasekly dveře, pak mi to hlásilo error, když se dveře konečně otevřely, tak prádlo nebylo vyždímané a já to musela pustit znovu, prostě hrůza. Ale nakonec jsme to zvládly a já už mám všechno prádlo pěkně srovnané ve skříni. Přes noc v pohodě uschnulo a dokonce není potřeba ani skoro nic žehlit, prostě paráda.
Ráno jsem si zacvičila jógu, abych se trochu probudila, a kolem 11 jsme měly sraz s Ilčou, že půjdeme na nákup a na Kyunghee do nemocnice, protože Ilče vypadla ze zubu plomba. Když jsme tam dorazily, zjistily jsme, že celý ten proces je strašně složitý, nejdřív se musí zařídit nějaká jejich speciální karta, která stojí 30 000 wonů, musí se na ni vystát fronta (jsem ráda, že jsem se nakonec neodvážila jít k doktorovi kvůli tomu břichu), potom jsme se dostaly k nějaké sestřičce, která řekla, že je 11.30 a od 12 do 13.30 mají polední pauzu, tak ať přijdeme až pak, že teď už by se to nestihlo. Tak jsme se šly projít po škole, abych Ilče ukázala, kde jsem strávila poslední měsíc, a stavily jsme se na poště, abych poslala další várku dopisů. Celý den poprchávalo, ale teď začalo lít jako z konce, takže jsme byly úplně promáčené a mě se strašně klouzaly nohy v žabkách, takže jsem nakonec šla kus cesty naboso.
Ve 13.30 už jsme čekaly u doktora, kde si Ilču odvedly a já čekala v čekárně. Na tom patře bylo několik různých oddělení zaměřených jen na zuby, opravdu je to velká nemocnice, a všude visely fotky zkažených zubů a v televizi promítali pořád dokola film o zubních náhradách, kde nějaký stařík ukazoval svoje zkažené pahýly a jak si vyndává zuby a čistí si je a tak, takže mi z toho bylo pěkně šoufl. Čekala jsem tam dvě hodiny a pořád přicházelí a odcházeli noví lidé, ale Ilča nikde, takže už jsem byla dost nervózní. Po dvou hodinách vyšla úplně hotová, že jí nakonec místo té plomby tahali ze zubu nervy a budou jí muset dělat korunku, ale umrtvení nefungovalo, takže všechno cítila a strašně to bolelo. No hrůza. Pak jsme se ještě stavily ve velkém obchodě pro nějaké jídlo, protože tam mají levné konzervy tuňáka a tak, takže jsem tam nechala zase strašné peníze, ale aspoň mám nakoupeno do zásoby, protože tenhle obchod je od nás dost daleko. V jiném obchodě jsem zase sehnala konečně normální cereálie, které jsou celozrnné a neslazené, takže paráda. Cestou k HUFSu jsme potkaly Markét, která dneska přiletěla a hanka ji byla vyzvednout na letišti.
K večeři jsem si podle Ilčina návodu udělala v mikrovlnce míchaná vajíčka a pak přidala kousek od všeho, co jsem si dneska koupila, takže rýži, kukuřici, takovou korejskou omáčku, řasy a takové rybí plátky. Byla to mňamka. Taky mám teď velkou zásobu okurek a banánů, tak je asi jasné, co teď budu pořád jíst. :)
Pak jsem se konečně odhodlala vyrazit do té posilovny v suterénu naší koleje. Terka říkala, že tam nic moc nemají, takže jsem byla příjemně překvapená- mají tam několik běžeckých pásů, rotoped, různé posilovací stroje a něco jako powerplate. Hned při příchodu jsem si korejsky pokecala se dvěma holkama a byly hrozně milé a říkaly, že bychom mohly chodit cvičit spolu. Pak už tam byli jen kluci, ale nějak mi to nevadilo, stejně si mě nikdo moc nevšímal. Vážně mě to tam bavilo, takže jsem tam strávila hodinu a půl a nejvíc mě pobavilo, když jsem si stoupla na ten powerplate, který roztřese úplně všechny špíčky na těle a takhle jsem se tam třásla před všema těma klukama. Zítra půjdu určitě zase.
Teď jsme měly na pokoji dámskou party, byla tu Ilča a Markét a drbaly jsme Koreu, naše zážitky z prázdnin a tak vůbec všechno. Už jsem ale pěkně utahaná, tak si půjdu lehnout. Pac a pusu :))
Ráno jsem si zacvičila jógu, abych se trochu probudila, a kolem 11 jsme měly sraz s Ilčou, že půjdeme na nákup a na Kyunghee do nemocnice, protože Ilče vypadla ze zubu plomba. Když jsme tam dorazily, zjistily jsme, že celý ten proces je strašně složitý, nejdřív se musí zařídit nějaká jejich speciální karta, která stojí 30 000 wonů, musí se na ni vystát fronta (jsem ráda, že jsem se nakonec neodvážila jít k doktorovi kvůli tomu břichu), potom jsme se dostaly k nějaké sestřičce, která řekla, že je 11.30 a od 12 do 13.30 mají polední pauzu, tak ať přijdeme až pak, že teď už by se to nestihlo. Tak jsme se šly projít po škole, abych Ilče ukázala, kde jsem strávila poslední měsíc, a stavily jsme se na poště, abych poslala další várku dopisů. Celý den poprchávalo, ale teď začalo lít jako z konce, takže jsme byly úplně promáčené a mě se strašně klouzaly nohy v žabkách, takže jsem nakonec šla kus cesty naboso.
Ve 13.30 už jsme čekaly u doktora, kde si Ilču odvedly a já čekala v čekárně. Na tom patře bylo několik různých oddělení zaměřených jen na zuby, opravdu je to velká nemocnice, a všude visely fotky zkažených zubů a v televizi promítali pořád dokola film o zubních náhradách, kde nějaký stařík ukazoval svoje zkažené pahýly a jak si vyndává zuby a čistí si je a tak, takže mi z toho bylo pěkně šoufl. Čekala jsem tam dvě hodiny a pořád přicházelí a odcházeli noví lidé, ale Ilča nikde, takže už jsem byla dost nervózní. Po dvou hodinách vyšla úplně hotová, že jí nakonec místo té plomby tahali ze zubu nervy a budou jí muset dělat korunku, ale umrtvení nefungovalo, takže všechno cítila a strašně to bolelo. No hrůza. Pak jsme se ještě stavily ve velkém obchodě pro nějaké jídlo, protože tam mají levné konzervy tuňáka a tak, takže jsem tam nechala zase strašné peníze, ale aspoň mám nakoupeno do zásoby, protože tenhle obchod je od nás dost daleko. V jiném obchodě jsem zase sehnala konečně normální cereálie, které jsou celozrnné a neslazené, takže paráda. Cestou k HUFSu jsme potkaly Markét, která dneska přiletěla a hanka ji byla vyzvednout na letišti.
K večeři jsem si podle Ilčina návodu udělala v mikrovlnce míchaná vajíčka a pak přidala kousek od všeho, co jsem si dneska koupila, takže rýži, kukuřici, takovou korejskou omáčku, řasy a takové rybí plátky. Byla to mňamka. Taky mám teď velkou zásobu okurek a banánů, tak je asi jasné, co teď budu pořád jíst. :)
Pak jsem se konečně odhodlala vyrazit do té posilovny v suterénu naší koleje. Terka říkala, že tam nic moc nemají, takže jsem byla příjemně překvapená- mají tam několik běžeckých pásů, rotoped, různé posilovací stroje a něco jako powerplate. Hned při příchodu jsem si korejsky pokecala se dvěma holkama a byly hrozně milé a říkaly, že bychom mohly chodit cvičit spolu. Pak už tam byli jen kluci, ale nějak mi to nevadilo, stejně si mě nikdo moc nevšímal. Vážně mě to tam bavilo, takže jsem tam strávila hodinu a půl a nejvíc mě pobavilo, když jsem si stoupla na ten powerplate, který roztřese úplně všechny špíčky na těle a takhle jsem se tam třásla před všema těma klukama. Zítra půjdu určitě zase.
Teď jsme měly na pokoji dámskou party, byla tu Ilča a Markét a drbaly jsme Koreu, naše zážitky z prázdnin a tak vůbec všechno. Už jsem ale pěkně utahaná, tak si půjdu lehnout. Pac a pusu :))
středa 28. srpna 2013
Středa 28.8. aneb stěhování na HUFS
Ráno jsem vstala společně s Ollim, protože někdo mě přece musí odvést na metro, že :)) Na HUFS jsem dorazila po desáté a cestou jsem se ještě stavila na jeden kimbab k snídani. Vím, že už to s tím kimbabem trochu přeháním, ale nemůžu si pomoct. :) V kanceláři na koleji jsem se zapsala, vyfasovala prostěradlo a šla se podívat na svůj pokoj. K mému velkému překvapení nejsem na pokoji s Ruskou, ale Terkou Boukalovou z koreanistiky, která je o ročník výš a v Koreji studuje už od únoru a ještě si to do dalšího února prodlužuje. Tak jsem si vybalila, trochu se zabydlela a vyrazila vyzvednout Ilču na metru, která už měla toho cestování z jihu taky plné kecky. Odpoledne jsme se spolu vydaly na nákupy, nejdřív nakoupit pár nezbytnostní do Daiso a pak pro potraviny do supermarketu. Zase jsme tam nechaly majlant. Večer jsme se snažily prát, protože už vážně nemám co na sebe, ale musím říct, že to teda byl porod. První pračka byla v pohodě, ale druhá mi nešla otevřít, když se mi to konečně podařilo, tak z ní tekla voda, takže teď čekám, jak dopadne třetí pokus. Asi budu prát celou noc. :)
Jinak kolej je moc pěkná, je to přísně rozdělené na klučičí a holčičí část, tam i zpátky se musí přes turnikety s kartou, která se používá i pro vstup do pokojů. Na patře máme pračky a žehličky a taky pitnou vodu. Taky tu je taková menší společenská místnost, kde pořád někdo sedí a hraje hry na počítači a tak. Pokoj je určitě lepší než na Kyunghee. Pěkná sprcha, zvlášť záchod, normální postele (ta dvoupatrovka mě ničila), všechno prostě pěkné. Areál školy mi přijde docela malý, ale ještě uvidíme. Taky už jsme objevily kimbabčinguk, kam můžeme chodit, kde mají super jídlo a i skvělé ceny. Terka mi taky říkala, že v suterénu je taková malá kolejní posilovna a v jiné budově je pak skutečná posilovna, kam se ale dá zapsat až do 2. září. Zítra asi půjdu zkusit tu malou. Tak to by bylo pro dnešek asi všechno.
Vlastně ještě něco jsem chtěla říct. V Koreji mají perfektní záchosy. V metru, v parku, všude, jsou zadarmo a čisté, nechápu, jak to dělají. A taky všude dostanete vodu zadarmo, ať už jste v té nejlevnější restauraci nebo jdete pít pivo, vždy vám dají džbán s vodou nebo mají prostě vodu někde stranou a vy si můžete kdykoliv nalít.
A jedna smutná zpráva- odchází mi tablet. Dřív, než jsem čekala, takže mě to pěkně rozčiluje. Přemýšlím o koupi nějakého smartphonu, protože bez mapy metra a slovníku tu budu úplně ztracená.
Mám s sebou i hrníček, který jsme vyráběli na školním výletu :)
A stylový otvírák na víno! :)))
Můj nový pokojíček :)
A nové korejské laky na nehty :)
Jinak kolej je moc pěkná, je to přísně rozdělené na klučičí a holčičí část, tam i zpátky se musí přes turnikety s kartou, která se používá i pro vstup do pokojů. Na patře máme pračky a žehličky a taky pitnou vodu. Taky tu je taková menší společenská místnost, kde pořád někdo sedí a hraje hry na počítači a tak. Pokoj je určitě lepší než na Kyunghee. Pěkná sprcha, zvlášť záchod, normální postele (ta dvoupatrovka mě ničila), všechno prostě pěkné. Areál školy mi přijde docela malý, ale ještě uvidíme. Taky už jsme objevily kimbabčinguk, kam můžeme chodit, kde mají super jídlo a i skvělé ceny. Terka mi taky říkala, že v suterénu je taková malá kolejní posilovna a v jiné budově je pak skutečná posilovna, kam se ale dá zapsat až do 2. září. Zítra asi půjdu zkusit tu malou. Tak to by bylo pro dnešek asi všechno.
Vlastně ještě něco jsem chtěla říct. V Koreji mají perfektní záchosy. V metru, v parku, všude, jsou zadarmo a čisté, nechápu, jak to dělají. A taky všude dostanete vodu zadarmo, ať už jste v té nejlevnější restauraci nebo jdete pít pivo, vždy vám dají džbán s vodou nebo mají prostě vodu někde stranou a vy si můžete kdykoliv nalít.
A jedna smutná zpráva- odchází mi tablet. Dřív, než jsem čekala, takže mě to pěkně rozčiluje. Přemýšlím o koupi nějakého smartphonu, protože bez mapy metra a slovníku tu budu úplně ztracená.
Úterý 27.8. aneb den, kdy jsem se bála vyjít ven
Byla jsem na cizí koleji. Na úplně neznámém místě. A cesta tam zahrnovala spoustu odboček. Takže co myslíte, že jsem dělala celé úterý?? Správně, byla jsem zavřená na koleji a čekala, až se Olli vrátí z práce. U toho jsem studovala jeho korejské učebnice a koukala se na seriály. Na oběd jsem se stavila v kimbabčonguk a hned zase mazala zpátky na kolej. To jsem ale srab, co? Olli se vrátil dřív, protože mu bylo blbě, takže to znamenalo, že nikam už večer nepůjdeme, jak jsme původně měli v plánu. Takže jsme koukali na seriály, povídali si a psali si vtipné statusy na facebook, kvůli kterým je teď na něj jeho expřítelkyně hrozně naštvaná. To byl ale akční den, co?:)
Pondělí 26.8. aneb den strávený v parku
Ráno jsme s Ginou vstaly v 7.00 a vyrazily na metro. Gina jela do práce, já do parku u řeky Han poblíž stanice Yeouinaru. Hrozně jsem chtěla strávit nějaký čas v nějakém z parků u Hanu, protože je to tam vždycky hrozně fajn, spousta lidí sem chodí běhat nebo se projet na kole a večer je tu narváno rodinami s dětmi a páry na rande. Už jsem si docela navykla na korejský způsob "je mi úplně fuk, co si myslíte", takže jsem se natáhla na lavičce a ještě si dala na hodinku šlofíka. Bylo tam prostě krásně, chvílemi jsem si připadala jako u moře. Takhle poránu tam nikdo nebyl, tak jsem si užívala klid a pohodu.
Původně jsem měla v plánu zůstat v parku jen chvíli, ale nakonec jsem tam strávila skoro celý den. Jen v poledne jsem se byla projít stylem "netuším, kam jdu, ale určitě najdu něco zajímavého" a taky že jo. Narazila jsem na budovu 63, což je nejvyšší budova v Koreji a za 10 000 wonů můžete vyjet nahoru a podívat se na Seoul z ptačí perspektivy. Nejhezčí je to prý ale v noci, takže si tenhle zážitek ještě schovávám do zásoby. Pak jsem se vrátila zpátky do parku, učila se, odpočívala, ležela ve stínu pod stromem a tak podobně. Pořád za mnou ale začal chodit nějaký pouliční čínský malíř, který mě chtěl namalovat a nedal se vůbec odbýt. Nakonec řekl, že mě namaluje zadarmo, protože mě prostě malovat chce. No, takže mi teda nakreslil obrázek a pořád se se mnou chtěl bavit, ale jeho korejština byla na podobné úrovni jako ta moje, takže to nebylo zrovna jednoduché. Protože už jsem na to neměla sílu, utekla jsem z parku dřív a přemýšlela, kde strávím další tři hodiny, než se mám sejít s Ollim. Protože jsem zjistila, že jsem se při tom svém odpočinku stihla krásně spálit, rozhodla jsem se zamířit rovnou do metra, kam mě sluníčko rozhodně pronásledovat nebude. Nasedla jsem na metro, ujela pár stanic a pak si sedla na lavičku, že se budu učit. V tom ke mně zase přiběhl nějaký ajeossi, sedl si nepříjemně blízko a začal do mě něco hučet. Samozřejmě další debílek, co si myslí, že má dokonalou angličtinu a že tím všechny bílý holky oslní. Nechtěla jsem být moc protivná, tak jsem mu odpověděla na takoéty běžné otázky, co tu dělám, kde se učím korejštinu, odkud jsem a podobně. Pak se ale začal pořád dokola ptát, jak mě může kontaktovat a když jsem mu řekla, že nemám mobil ani notebook a že není možnost, jak mě kontaktovat, vůbec se mu to nelíbilo a pořád to opakoval dokola a dokola. Nakonec vyrukoval s tím, že tedy zavolá na HUFS a bude se po mě ptát. Tak to už jsem fakt měla dost a odešla. Takovej debil!
Park ráno- prostě idyla :)
Trocha stínu :)
Takže mě další chlap donutil utéct ze svého místečka a já musela hledat nový úkryt. Poslední hodinku jsem čekala na stanici metra přímo u Hagye, kde bydlí Olli. Tady si mě pro změnu našla jedna babička, která už byla hoodně stará a myslím, že jí to zrovna moc nemyslelo, ale nebyla zlá, tak jsem si s ní tedy půl hodiny povídala a v sedm se konečně sešla s Ollim. Šli jsme ještě do Homemartu, protože musel reklamovat nějaké skleničky, a pak už konečně na kolej, kde jsem si dala zaslouženou sprchu. Večer jsme se dívali na The Great Gatsby a je to fakt výborný film. Navíc se o mě Olli stará jako o mladší sestru, takže to bylo samé "co obličej, nechceš jít koupit nějakou mastičku na ty spáleniny? Kde máš ručník? Pojď si ho pověsit na věšák... Nemáš hlad? Dej mi flašku, donesu ti vodu. Nainstaloval jsem ti českou klávesnici na mém notebooku" a tak podobně.
Původně jsem měla v plánu zůstat v parku jen chvíli, ale nakonec jsem tam strávila skoro celý den. Jen v poledne jsem se byla projít stylem "netuším, kam jdu, ale určitě najdu něco zajímavého" a taky že jo. Narazila jsem na budovu 63, což je nejvyšší budova v Koreji a za 10 000 wonů můžete vyjet nahoru a podívat se na Seoul z ptačí perspektivy. Nejhezčí je to prý ale v noci, takže si tenhle zážitek ještě schovávám do zásoby. Pak jsem se vrátila zpátky do parku, učila se, odpočívala, ležela ve stínu pod stromem a tak podobně. Pořád za mnou ale začal chodit nějaký pouliční čínský malíř, který mě chtěl namalovat a nedal se vůbec odbýt. Nakonec řekl, že mě namaluje zadarmo, protože mě prostě malovat chce. No, takže mi teda nakreslil obrázek a pořád se se mnou chtěl bavit, ale jeho korejština byla na podobné úrovni jako ta moje, takže to nebylo zrovna jednoduché. Protože už jsem na to neměla sílu, utekla jsem z parku dřív a přemýšlela, kde strávím další tři hodiny, než se mám sejít s Ollim. Protože jsem zjistila, že jsem se při tom svém odpočinku stihla krásně spálit, rozhodla jsem se zamířit rovnou do metra, kam mě sluníčko rozhodně pronásledovat nebude. Nasedla jsem na metro, ujela pár stanic a pak si sedla na lavičku, že se budu učit. V tom ke mně zase přiběhl nějaký ajeossi, sedl si nepříjemně blízko a začal do mě něco hučet. Samozřejmě další debílek, co si myslí, že má dokonalou angličtinu a že tím všechny bílý holky oslní. Nechtěla jsem být moc protivná, tak jsem mu odpověděla na takoéty běžné otázky, co tu dělám, kde se učím korejštinu, odkud jsem a podobně. Pak se ale začal pořád dokola ptát, jak mě může kontaktovat a když jsem mu řekla, že nemám mobil ani notebook a že není možnost, jak mě kontaktovat, vůbec se mu to nelíbilo a pořád to opakoval dokola a dokola. Nakonec vyrukoval s tím, že tedy zavolá na HUFS a bude se po mě ptát. Tak to už jsem fakt měla dost a odešla. Takovej debil!
Jsem celá nějak nakřivo, ale myslím, že ten můj utrápený výraz docela vystihnul (ve skutečnosti se tvářím tak blbě proto, že jsem seděla proti sluníčku :))
Takže mě další chlap donutil utéct ze svého místečka a já musela hledat nový úkryt. Poslední hodinku jsem čekala na stanici metra přímo u Hagye, kde bydlí Olli. Tady si mě pro změnu našla jedna babička, která už byla hoodně stará a myslím, že jí to zrovna moc nemyslelo, ale nebyla zlá, tak jsem si s ní tedy půl hodiny povídala a v sedm se konečně sešla s Ollim. Šli jsme ještě do Homemartu, protože musel reklamovat nějaké skleničky, a pak už konečně na kolej, kde jsem si dala zaslouženou sprchu. Večer jsme se dívali na The Great Gatsby a je to fakt výborný film. Navíc se o mě Olli stará jako o mladší sestru, takže to bylo samé "co obličej, nechceš jít koupit nějakou mastičku na ty spáleniny? Kde máš ručník? Pojď si ho pověsit na věšák... Nemáš hlad? Dej mi flašku, donesu ti vodu. Nainstaloval jsem ti českou klávesnici na mém notebooku" a tak podobně.
Víkend 24.-25.8. aneb stěhování z Kyunghee
Jak už jsem psala dříve, poslední čtyři dny jsem strávila na různých místech a s různými lidmi, bohužel ale bez svého notebooku, a proto musím všechny zážitky sepsat až teď zpětně. Snad na něco nezapomenu :)
V pátek jsem po závěrečném ceremoniálu a rozlučkovém obědě dobalila poslední věci a vydala se ověšená jako vánoční stromeček na HUFS (Hankuk University of Foreign Studies). Naštěstí je to opravdu jen kousek, takže jsem neměla kde zabloudit, jen byl trošku problém najít správnou kancelář, ale nakonec jsem to všechno bez problémů zvládla, odložila všechna zavazadla do rohu kanceláře, kde se starají o zahraniční studenty (vedle už leželo asi pět obřích kufrů), a pak se zase vrátila zpátky na kolej. Páteční večer i sobotní dopoledne ale bylo takové smutné, protože už jsem u sebe neměla moc věcí, nemohla jsem nic moc dělat a Japonky posílaly zprávy, že už jsou doma a jak si pochutnávají na obědu od maminky a tak podobně. Takže jsem vlastně celé dopoledne čekala na pokoji, až budu muset vyklidit pokoj. Ráno jsem se akorát stavila v obchodě si koupit nějaké ovoce a zase jsem si vyzkoušela korejský rozhovor, tentokrát o tom, že bych si chtěla koupit jablka, ale oni prodávají jen velké balení, tak jestli by to nešlo nějak rozdělit a koupit si jen dvě jablka. A světe div se, opravdu jsem si odnesla dvě jablka za 1 000 wonů! :) Před čtvrtou jsem to tam poklidila, vzala si svých pět švestek, vrátila ajeossimu na vrátnici klíče a kartu od vstupních dveří, a vydala se na metro. V pět jsem měla mít totiž sraz na zastávce Seoul National University s jednou Korejkou, se kterou jsem se domluvila přes couchsurfing. Až když bylo 17.01 mi došlo, že není úplně jisté, že dorazí a že vlastně nemám vůbec žádný záložní plán, protože jsem prostě důvěřivá husa a nějak mě za celou dobu nenapadlo, že by třeba ta holka nemusela vůbec přijít. Naštěstí se ale nic hrozného nestalo a Gina (tak se ta Korejka jmenuje) za chviličku přišla, hrozně se omlouvala za zpoždění a hned mě zavedla k sobě domů. Bydlí v malém bytečku se starším bráchou a měli tam trochu bordel, ale bylo to tam moc útulné. Asi hodinku jsme si povídaly, chvíli i korejsky, protože si mě chtěla otestovat, jak dobře mluvím. Původně je z jihu, myslím, že z Taegu, je jí 25 let a pracuje na testování léků. Večer se měla sejít s japonským kamarádem, se kterým se znají jen přes skype, jinak se ještě nikdy neviděli, teď ale přijel se svou novou přítelkyní na dovolenou do Koreje. Hrozně mě přemlouvala, abych šla, aby nevypadala blbě, když tam bude s nimi sama, takže jsem se nechala překecat a vyrazili jsme do Myeondongu, kde jsme se s nimi sešli. Nakonec nás bylo docela dost- já, Gina, Japonec s přítelkyní, její japonská kamarádka a jeho korejský kamarád. Nejdřív jsme jen tak ze srandy zavítali do kavárny s kočkama. No docela hnus. Takže jsme zase rychle vypadli a šli se najíst, holky chtěli 삼겹살 (grilovaný bůček nebo jak to popsat :)), takže jsme šli do jedné restaurace, já si v pohodě vystačila s rýží a těmi dobrotami, které se do ní dají přidat. Korejci pak přišla smska, že špatně zaparkoval a odtáhli mu auto, take kluci ho šli vyzvednout, holky ještě chvíli shoppingovaly a my si s Ginou povídaly. Všichni si mysleli, že jsme kámošky už strašně dlouho.
Kočičí kavárna
Večeře :)
Jo, ještě jsem chtěla říct, že Gina není taková ta typická Korejka, není roztomilá, stydlivá a nestará se hlavně o to, jak vypadá. Naopak je dost hlučná, když se směju, všichni se za ní otáčejí, do toho pořád tleská, dělá na Korejku nevhodné vtipy a prostě je fajn :) A fakt obdivuju, jak skvěle mluví Japonsky. Japonky pak jeli na hotel a my ještě šli s klukama na patpingsu, protože si Gina chtěla víc popovídat s tím japonským kamarádem. Takže na mě zbyl Korejec. :) Jako docela jsme si popovídali, ale nejvíc mě pobavilo, když mi řekl, že se stydí se mi dívat do očí, když se mnou mluví, protože jsou úplně jiné, než mají ostatní holky. Asi ještě nemluvil s žádnou cizinkou, takže moje hnědo-zelené oči pro něj byly prostě moc exotické a nakonec jsme se museli domluvit, že mi bude koukat na nos. No, to se mi zrovna moc nelíbilo, ale co se dá dělat :) Nevím, co by dělal, kdyby narazil na holku s modrýma očima, asi by utekl. Domů jsme jeli až po půlnoci, takže jsme si museli vzít taxi.
Ráno jsme se pořádně prospali a když jsem se konečně vyhrabala z postele, čekala na mě snídaně- kimbab a Ginou vlastnoručně uvařené tokpoki, o které jsme se všichni tři podělili. Protože jsme přemýšlely, že bychom se s Ginou podívaly na nějaký film, rozhodla, že půjdeme do DVD방- místo, kde si půjčíte film a rovnou se na něj podíváte v malém pokoji, kde je pohovka a velká obrazovka. Takové malé soukromé kino. Protože je to asi jediná Korejka, která má ráda filmy od Kim Ki Duka (strašně slavný korejský režisér, který dostal spoustu cen, ale v Koreji je dost nedoceněný, protože jeho filmy jsou fakt dost... intenzivní... řekla bych :)), dohodly jsme se na jeho poslední filmu Pieta a bylo to teda něco. Už jsem od něj viděla spoustu filmů, takže jsem tušila, že to nebude žádná romantika, ale bylo to ještě horší, než jsem očekávala. Pokud se na to chcete podívat sami, tak dál nečtěte, protože aspoň trochu nastíním, o co šlo.
Hlavní postavou je asi 30letý chlap, který pracuje jako vymahač dluhů a podle seznamu chodí za chudými "kovoobráběči" (přiznávám, že vůbec netuším, jestli jsem to použila dobře, prostě různí živnostníci, kteří pracují s velkými stroji a kovy, haha), kteří si půjčili peníze a kvůli vysokým úrkoům nejsou schopní splácet. Aby získal peníze zpět, vždycky je nějak zmrzačí, usekne jim ruce na jejich stroji nebo je shodí ze střechy, aby si zlomili nohu, a pak za to zranění vyfasuje peníze jako splacení dluhu. Ti lidi jsou na tom pak samozřejmě daleko hůř, protože jsou na mizině a ještě navíc mrzáci, takže jsou z nich žebráci a myslí akorát na pomstu. Za tímhle chlapem najednou začne chodit starší žena, která mu tvrdí, že je jeho matka, která ho jako dítě opustila, a hrozně se mu za to omlouvá. On jí sice nejdřív nevěří, ale po nějaké době a spoustě nechutných věcí, které ona musí snést, jí to přece jen uvěří a začnou spolu trávit čas. Nakonec se ale zjistí, že ve skutečnosti je to matka jednoho dělníka, ze kterého se taky stal mrzák kvůli dluhům a on pak spáchal sebevraždu, a jeho matka se tak za něj chce pomstít. Předstírá, že ji někdo unesl a hlavní hrdina ji začne hledat a je samozřejmě úplně na nervy, že jí ublížil někdo z jeho "klientů", aby se pomstil. Dopadne to samozřejmě smutně, jak jinak. Takže po tomhle filmu jsme byly opravdu jak přejeté a šly se na chvíli projít po Gangnamu, což je vyhlášená seoulská čtvrť. Znáte to, oppa Gangnam style! :) Stavily jsme se taky ve velkém knihkupectví, kde měly milion různých knížek, tak jsme si prohlížely korejské kuchařky a překlady amerických knih a docela jsme se nasmály. Harry Potter je očividně slavný všude po světě :)
Tak tady jsme spaly :)
Gangnam :)
DVD방 a Gina
Kyobo Book Centre
Potom jsme zajely metrem do stanice Hyehwa, kde Gina pracuje, a podívaly se do paláce Changgyeonggung (uf, ta transkripce mě jednou zabije :)), který je opravdu krásný, a zašly jsme taky na oběd do restaurace specializované na kimbab. Podělily jsme se o jeden vtipný kimbab a kimchi fried rice (김치볶음밥) a vyrazily do parku Naksan (낙산 공원), který je fakt na kopci, takže je to docela makačka. No a mně se samozřejmě udělalo špatně, takže jsem si užila další vtipnou situaci, ale myslím, že tahle historka bude přece jen patřit k těm méně vtipným, protože záchody v parku byly, Gina na mě počkala a brala to v pohodě, takže no stress. :) Domů jsme se vrátily až dost pozdě a já se chtěla domluvit s Finem Ollim, kdy za ním zítra můžu přijít, ale nešel mi net, takže jsem byla trochu ve stresu. Každopádně jsme to nakonec nějak vyřešili, domluvili se na pondělí v 19.00 zase u stanice metra, a já mohla jít v klidu spát. Druhý den jsem musela vstávat společně s Ginou, takže v 7.00. Uf :)
Palác
Chvíle odpočinku :)
Skleník
Náš výborný oběd
Naksan park
Výhled na Seoul
V pátek jsem po závěrečném ceremoniálu a rozlučkovém obědě dobalila poslední věci a vydala se ověšená jako vánoční stromeček na HUFS (Hankuk University of Foreign Studies). Naštěstí je to opravdu jen kousek, takže jsem neměla kde zabloudit, jen byl trošku problém najít správnou kancelář, ale nakonec jsem to všechno bez problémů zvládla, odložila všechna zavazadla do rohu kanceláře, kde se starají o zahraniční studenty (vedle už leželo asi pět obřích kufrů), a pak se zase vrátila zpátky na kolej. Páteční večer i sobotní dopoledne ale bylo takové smutné, protože už jsem u sebe neměla moc věcí, nemohla jsem nic moc dělat a Japonky posílaly zprávy, že už jsou doma a jak si pochutnávají na obědu od maminky a tak podobně. Takže jsem vlastně celé dopoledne čekala na pokoji, až budu muset vyklidit pokoj. Ráno jsem se akorát stavila v obchodě si koupit nějaké ovoce a zase jsem si vyzkoušela korejský rozhovor, tentokrát o tom, že bych si chtěla koupit jablka, ale oni prodávají jen velké balení, tak jestli by to nešlo nějak rozdělit a koupit si jen dvě jablka. A světe div se, opravdu jsem si odnesla dvě jablka za 1 000 wonů! :) Před čtvrtou jsem to tam poklidila, vzala si svých pět švestek, vrátila ajeossimu na vrátnici klíče a kartu od vstupních dveří, a vydala se na metro. V pět jsem měla mít totiž sraz na zastávce Seoul National University s jednou Korejkou, se kterou jsem se domluvila přes couchsurfing. Až když bylo 17.01 mi došlo, že není úplně jisté, že dorazí a že vlastně nemám vůbec žádný záložní plán, protože jsem prostě důvěřivá husa a nějak mě za celou dobu nenapadlo, že by třeba ta holka nemusela vůbec přijít. Naštěstí se ale nic hrozného nestalo a Gina (tak se ta Korejka jmenuje) za chviličku přišla, hrozně se omlouvala za zpoždění a hned mě zavedla k sobě domů. Bydlí v malém bytečku se starším bráchou a měli tam trochu bordel, ale bylo to tam moc útulné. Asi hodinku jsme si povídaly, chvíli i korejsky, protože si mě chtěla otestovat, jak dobře mluvím. Původně je z jihu, myslím, že z Taegu, je jí 25 let a pracuje na testování léků. Večer se měla sejít s japonským kamarádem, se kterým se znají jen přes skype, jinak se ještě nikdy neviděli, teď ale přijel se svou novou přítelkyní na dovolenou do Koreje. Hrozně mě přemlouvala, abych šla, aby nevypadala blbě, když tam bude s nimi sama, takže jsem se nechala překecat a vyrazili jsme do Myeondongu, kde jsme se s nimi sešli. Nakonec nás bylo docela dost- já, Gina, Japonec s přítelkyní, její japonská kamarádka a jeho korejský kamarád. Nejdřív jsme jen tak ze srandy zavítali do kavárny s kočkama. No docela hnus. Takže jsme zase rychle vypadli a šli se najíst, holky chtěli 삼겹살 (grilovaný bůček nebo jak to popsat :)), takže jsme šli do jedné restaurace, já si v pohodě vystačila s rýží a těmi dobrotami, které se do ní dají přidat. Korejci pak přišla smska, že špatně zaparkoval a odtáhli mu auto, take kluci ho šli vyzvednout, holky ještě chvíli shoppingovaly a my si s Ginou povídaly. Všichni si mysleli, že jsme kámošky už strašně dlouho.
Večeře :)
Jo, ještě jsem chtěla říct, že Gina není taková ta typická Korejka, není roztomilá, stydlivá a nestará se hlavně o to, jak vypadá. Naopak je dost hlučná, když se směju, všichni se za ní otáčejí, do toho pořád tleská, dělá na Korejku nevhodné vtipy a prostě je fajn :) A fakt obdivuju, jak skvěle mluví Japonsky. Japonky pak jeli na hotel a my ještě šli s klukama na patpingsu, protože si Gina chtěla víc popovídat s tím japonským kamarádem. Takže na mě zbyl Korejec. :) Jako docela jsme si popovídali, ale nejvíc mě pobavilo, když mi řekl, že se stydí se mi dívat do očí, když se mnou mluví, protože jsou úplně jiné, než mají ostatní holky. Asi ještě nemluvil s žádnou cizinkou, takže moje hnědo-zelené oči pro něj byly prostě moc exotické a nakonec jsme se museli domluvit, že mi bude koukat na nos. No, to se mi zrovna moc nelíbilo, ale co se dá dělat :) Nevím, co by dělal, kdyby narazil na holku s modrýma očima, asi by utekl. Domů jsme jeli až po půlnoci, takže jsme si museli vzít taxi.
Ráno jsme se pořádně prospali a když jsem se konečně vyhrabala z postele, čekala na mě snídaně- kimbab a Ginou vlastnoručně uvařené tokpoki, o které jsme se všichni tři podělili. Protože jsme přemýšlely, že bychom se s Ginou podívaly na nějaký film, rozhodla, že půjdeme do DVD방- místo, kde si půjčíte film a rovnou se na něj podíváte v malém pokoji, kde je pohovka a velká obrazovka. Takové malé soukromé kino. Protože je to asi jediná Korejka, která má ráda filmy od Kim Ki Duka (strašně slavný korejský režisér, který dostal spoustu cen, ale v Koreji je dost nedoceněný, protože jeho filmy jsou fakt dost... intenzivní... řekla bych :)), dohodly jsme se na jeho poslední filmu Pieta a bylo to teda něco. Už jsem od něj viděla spoustu filmů, takže jsem tušila, že to nebude žádná romantika, ale bylo to ještě horší, než jsem očekávala. Pokud se na to chcete podívat sami, tak dál nečtěte, protože aspoň trochu nastíním, o co šlo.
Hlavní postavou je asi 30letý chlap, který pracuje jako vymahač dluhů a podle seznamu chodí za chudými "kovoobráběči" (přiznávám, že vůbec netuším, jestli jsem to použila dobře, prostě různí živnostníci, kteří pracují s velkými stroji a kovy, haha), kteří si půjčili peníze a kvůli vysokým úrkoům nejsou schopní splácet. Aby získal peníze zpět, vždycky je nějak zmrzačí, usekne jim ruce na jejich stroji nebo je shodí ze střechy, aby si zlomili nohu, a pak za to zranění vyfasuje peníze jako splacení dluhu. Ti lidi jsou na tom pak samozřejmě daleko hůř, protože jsou na mizině a ještě navíc mrzáci, takže jsou z nich žebráci a myslí akorát na pomstu. Za tímhle chlapem najednou začne chodit starší žena, která mu tvrdí, že je jeho matka, která ho jako dítě opustila, a hrozně se mu za to omlouvá. On jí sice nejdřív nevěří, ale po nějaké době a spoustě nechutných věcí, které ona musí snést, jí to přece jen uvěří a začnou spolu trávit čas. Nakonec se ale zjistí, že ve skutečnosti je to matka jednoho dělníka, ze kterého se taky stal mrzák kvůli dluhům a on pak spáchal sebevraždu, a jeho matka se tak za něj chce pomstít. Předstírá, že ji někdo unesl a hlavní hrdina ji začne hledat a je samozřejmě úplně na nervy, že jí ublížil někdo z jeho "klientů", aby se pomstil. Dopadne to samozřejmě smutně, jak jinak. Takže po tomhle filmu jsme byly opravdu jak přejeté a šly se na chvíli projít po Gangnamu, což je vyhlášená seoulská čtvrť. Znáte to, oppa Gangnam style! :) Stavily jsme se taky ve velkém knihkupectví, kde měly milion různých knížek, tak jsme si prohlížely korejské kuchařky a překlady amerických knih a docela jsme se nasmály. Harry Potter je očividně slavný všude po světě :)
Potom jsme zajely metrem do stanice Hyehwa, kde Gina pracuje, a podívaly se do paláce Changgyeonggung (uf, ta transkripce mě jednou zabije :)), který je opravdu krásný, a zašly jsme taky na oběd do restaurace specializované na kimbab. Podělily jsme se o jeden vtipný kimbab a kimchi fried rice (김치볶음밥) a vyrazily do parku Naksan (낙산 공원), který je fakt na kopci, takže je to docela makačka. No a mně se samozřejmě udělalo špatně, takže jsem si užila další vtipnou situaci, ale myslím, že tahle historka bude přece jen patřit k těm méně vtipným, protože záchody v parku byly, Gina na mě počkala a brala to v pohodě, takže no stress. :) Domů jsme se vrátily až dost pozdě a já se chtěla domluvit s Finem Ollim, kdy za ním zítra můžu přijít, ale nešel mi net, takže jsem byla trochu ve stresu. Každopádně jsme to nakonec nějak vyřešili, domluvili se na pondělí v 19.00 zase u stanice metra, a já mohla jít v klidu spát. Druhý den jsem musela vstávat společně s Ginou, takže v 7.00. Uf :)
Speciální fotka pro Zuzku a tatínka- tohle je focené u slavné korejské budovy, trochu mi přijde, jako kdyby byl uprostřed zip a ty dvě části se rozepínaly :) Bohužel se mi podařilo vyfotit jen plakát, budova byla moc velká, venku moc velká tma a přede mnou spal bezdomovec :)
A ještě jedna fotka z pátečního závěrečného ceremoniálu- celá třída 20 pohromadě i s paní učitelkou úplně vzdau uprostřed :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)