Ještě než začnu psát o dnešním dni, musím se vrátit ke včerejšímu praní. Protože už jsem vážně neměla co na sebe, musela jsem se do toho pustit se vší vervou a vyprat dvě dávky. První byla v pohodě, ale u druhé se mi nějak zasekly dveře, pak mi to hlásilo error, když se dveře konečně otevřely, tak prádlo nebylo vyždímané a já to musela pustit znovu, prostě hrůza. Ale nakonec jsme to zvládly a já už mám všechno prádlo pěkně srovnané ve skříni. Přes noc v pohodě uschnulo a dokonce není potřeba ani skoro nic žehlit, prostě paráda.
Ráno jsem si zacvičila jógu, abych se trochu probudila, a kolem 11 jsme měly sraz s Ilčou, že půjdeme na nákup a na Kyunghee do nemocnice, protože Ilče vypadla ze zubu plomba. Když jsme tam dorazily, zjistily jsme, že celý ten proces je strašně složitý, nejdřív se musí zařídit nějaká jejich speciální karta, která stojí 30 000 wonů, musí se na ni vystát fronta (jsem ráda, že jsem se nakonec neodvážila jít k doktorovi kvůli tomu břichu), potom jsme se dostaly k nějaké sestřičce, která řekla, že je 11.30 a od 12 do 13.30 mají polední pauzu, tak ať přijdeme až pak, že teď už by se to nestihlo. Tak jsme se šly projít po škole, abych Ilče ukázala, kde jsem strávila poslední měsíc, a stavily jsme se na poště, abych poslala další várku dopisů. Celý den poprchávalo, ale teď začalo lít jako z konce, takže jsme byly úplně promáčené a mě se strašně klouzaly nohy v žabkách, takže jsem nakonec šla kus cesty naboso.
Ve 13.30 už jsme čekaly u doktora, kde si Ilču odvedly a já čekala v čekárně. Na tom patře bylo několik různých oddělení zaměřených jen na zuby, opravdu je to velká nemocnice, a všude visely fotky zkažených zubů a v televizi promítali pořád dokola film o zubních náhradách, kde nějaký stařík ukazoval svoje zkažené pahýly a jak si vyndává zuby a čistí si je a tak, takže mi z toho bylo pěkně šoufl. Čekala jsem tam dvě hodiny a pořád přicházelí a odcházeli noví lidé, ale Ilča nikde, takže už jsem byla dost nervózní. Po dvou hodinách vyšla úplně hotová, že jí nakonec místo té plomby tahali ze zubu nervy a budou jí muset dělat korunku, ale umrtvení nefungovalo, takže všechno cítila a strašně to bolelo. No hrůza. Pak jsme se ještě stavily ve velkém obchodě pro nějaké jídlo, protože tam mají levné konzervy tuňáka a tak, takže jsem tam nechala zase strašné peníze, ale aspoň mám nakoupeno do zásoby, protože tenhle obchod je od nás dost daleko. V jiném obchodě jsem zase sehnala konečně normální cereálie, které jsou celozrnné a neslazené, takže paráda. Cestou k HUFSu jsme potkaly Markét, která dneska přiletěla a hanka ji byla vyzvednout na letišti.
K večeři jsem si podle Ilčina návodu udělala v mikrovlnce míchaná vajíčka a pak přidala kousek od všeho, co jsem si dneska koupila, takže rýži, kukuřici, takovou korejskou omáčku, řasy a takové rybí plátky. Byla to mňamka. Taky mám teď velkou zásobu okurek a banánů, tak je asi jasné, co teď budu pořád jíst. :)
Pak jsem se konečně odhodlala vyrazit do té posilovny v suterénu naší koleje. Terka říkala, že tam nic moc nemají, takže jsem byla příjemně překvapená- mají tam několik běžeckých pásů, rotoped, různé posilovací stroje a něco jako powerplate. Hned při příchodu jsem si korejsky pokecala se dvěma holkama a byly hrozně milé a říkaly, že bychom mohly chodit cvičit spolu. Pak už tam byli jen kluci, ale nějak mi to nevadilo, stejně si mě nikdo moc nevšímal. Vážně mě to tam bavilo, takže jsem tam strávila hodinu a půl a nejvíc mě pobavilo, když jsem si stoupla na ten powerplate, který roztřese úplně všechny špíčky na těle a takhle jsem se tam třásla před všema těma klukama. Zítra půjdu určitě zase.
Teď jsme měly na pokoji dámskou party, byla tu Ilča a Markét a drbaly jsme Koreu, naše zážitky z prázdnin a tak vůbec všechno. Už jsem ale pěkně utahaná, tak si půjdu lehnout. Pac a pusu :))
Žádné komentáře:
Okomentovat