Ztracena v Seoulu: Sobota 5.10. aneb výlet do Cheonanu s vtipným zakončením

Konečně jsem naplánovala výlet do Cheonanu za Mladinou a už jsem se nemohla dočkat, až zase pod louhé době uvidím folklorní festival, český soubor, lidi v krojích, prostě všechno. Jediné, co mi trochu kazilo náladu, byl fakt, že metrem to trvá do Cheonanu 144 minut a přímo na místo konání festivalu se musel vzít další autobus, takže prostě celý den strávíte na cestě. Každopádně jsem to tedy naplánovala, snažila se zjistit co nejvíc informací, ale protože nemám pořád telefon a domluva na facebooku je taková složitější, nevěděla jsem přesně, kde Mladina bude a co bude dělat, tak jsem se jen modlila, abychom se tam potkali.
Kolem jedenácté jsme s Taajem vyrazili, cestu v metru strávili studiem a dost často taky hledáním záchodů, jak to tak většinou bývá :) V Cheonanu jsme zjistili, že festival zařídil speciální shuttle bus, takže jsme se s ním svezli a kolem třetí jsme byli v areálu, kde se festival konal. Byl to opravdu velký festival, kromě vystoupení všemožných souborů tam měli i trhy, různé výstavy apod. Tak jsme si to všechno prošli, podívali se na hlavní vystoupení, Taaj ochutnal spoustu jídel u stánků s tradičními pokrmy různých národů, ale Mladina pořád nikde. Od sedmi se konal průvod všech souborů zase na jiném místě, tak jsme se rozhodli jet tam, abychom Mladinu nepropásli, tak jsme museli zase strašnou dobu čekat na bus, který nás zavezl na nějaké místo, a když jsme všichni vystoupili, zeptala jsem se řidiče, odkud přesně ten průvod jde a on, že jetsli chci na průvod, tak musím vystoupit až tu další zastávku, tak jsme zase rychle nastoupili a po nás asi dalších dvacet lidí, takže docela vtipné. No a pak už jsme vážně byli u místní školy, kde se na hřišti seřadili všechny soubory, ale Mladina pořád nikde, dokonce, už jsme pak věděli, na kterém místě má být, protože tam Korejci drželi nápis "Čeko", ale Mladina si prostě dala na čas a dorazila s menším zpožděním. Měla jsem radost, že po tom všem hledání jsem je konečně našla. A průvod byl taky super, sice dlouhý, ale šla v něm spousta souborů a různých korejských kroužků a lidi, co se přišli podívat, si to hrozně užívali. No, prostě jsem si zavzpomínala na staré dobré časy a zjistila jsem, že je to asi poprvé, co se na průvod jenom dívám. :) A před Mladinou šel navíc nějaký korejšký taneční kroužek, který měl v plánu tancovat jamajský tanec, takže všichni měli kostýmy v jamajských národních barvách a na konci dělali takové to gesto slavné od Usaina Bolta a Taaj se tomu hrozně smál.
Po průvodu jsem se za Mladinou ještě rychle stavila, dostala jsem svůj mobil, který mi přivezli, takže třikrát hurá, domluvili jsme se, že za nimi přijedu v pondělí, až budou mít výlet do Seoulu, a pak už jsme s Taajem frčeli busem na metro a pak zpátky do Seoulu. Bohužel jsme ale museli přestoupit na jedné stanici, kam jsme dorazili chvíli řped dvanáctou, kdy jede poslední vlak, a ten nám úplně nějakou blbou náhodou ujel, takže jsme vyrazili do ulic hledat místo, kde bychom mohli přespat. Oba jsme byli hrozně unavení a otrávení, že si dneska můžeme o svých postelích nechat jen zdát, a navíc i když třeba kolem naší školy je motel snad na každém kroku, tady prostě vůbec žádný nebyl. Tak jsme se ptali pár lidí, ale hrozně mě to vadilo, protože jak už jsem psala, motel tady není spaní, a přijde mi to takový debilní zastavit na ulici cizí lidi a ptát se, jestli nevědí, kde je poblíž motel. Je to něco jako "hej, zrovna jsem potkala tohohle fešáka a napadlo mě, že bychom na to mohli skočit, tak nevíš náhodou, kde je nejbližší motel?". A navíc je hrozné, že většina lidí přesně věděla, kde jaký motel je a jak útulný je, plus navíc nám dávali rady, že pokud chceme fakt hezký, romantcký motel, tak máme dojet taxíkem tam a tam. No, prostě jsme z toho neměli radost. Nakonec jsme konečně jeden motel našli, ale byl plný, to víte, sobotní noc. Tak jsme šli do "sauny", kde se dá přespat, a tam jsme strávili noc. Jde o takové tradiční lázně, kde nejdřív jdete do oddělených částí pro muže a ženy, kde jsou sprchy, sauny a bazénky s horkou vodou, a pak se převlečete do speciálního oblečku a jdete do společné místnosti, kde se můžete natáhnout a spát. Já si to docela užila, protože už jsem na to zvyklá a tak nějak mi nevadí, že se holt občas nějaká ajumma koukne, navíc jsem se naložila do horké vody a aspoň na chvíli jsem zažehnala svůj absťák po vaně, a díky tomu, že usnu kdykoliv a kdekoliv, jsem s tím neměla moc problém, akorát mi byla trochu zima. Taaj je ale chudák trochu stydlín a měl s tím větší problém, takže se skoro nevyspal a porádnu nebyl zrovna příjemný. Ráno jsme vyrazili docela brzy, protože to jednak chceme pořádně dospat ve vlastní posteli a navíc máme spoustu úkolů a věcí ke studiu, takže jsme nechtěli přijít o celý den. Každopádně to byl vážně velmi dobrodružný výlet. :)