Ve středu byl volný den (한글날, svátek na počest vytvoření korejského písma hangul), který jsem i přes krásné počasí strávila zavřená na koleji se svým textem na projev. Většina spolužáků dělala to samé, ale já to měla ještě trochu ztížené, protože jsem se dobrovolně přihlásila, že půjdu už ve čtvrtek jako první, zatímco většina spolužáků bude prezentovat až v pátek. Projev musí být dlouhý deset minut a přednášený samozřejmě zpaměti, museli jsme použít co nejvíc probrané gramatiky a slovíček a můžeme použít i power point prezentaci. Známka z projevu je polovina výsledné známky ze "speking" části (ještě k tomu je pohovor s učitelkou), pak nás ještě čeká poslech a čtení, ale to až příští týden ve čtvrtek a pátek, to budou zase nervy.
Jsem pořádný nervák, takže jsem se tímhle pitomým projevem stresovala celý týden, už ve středu jsem to Taajovi opakovala pořád dokola, až už z toho měl hlavu jak pátrací balon (nerozumí ani slovu z toho, co říkám, takže jeho úkolem je akorát tiše sedět a předstírat, že poslouchá :D), a včera jsem si to taky pořád opakovala a večer to ještě zkoušela před holkama. Protože se mi to pořád moc nedařilo, šla jsem to znovu přednést za Taajem do klubovny plaveckého týmu, kde byl ještě jeden Korejec, který mi s tím chtěl pomoct, což znamená, že mi to celé začal překopávat, hledat chyby a vyškrtávat celé věty, které by "Korejec takhle neřekl". Začala jsem z toho trochu vyšilovat, protože mi opravoval i věci, které učitelka nechala jako že jsou v pořádku, vyškrtával hlavně věty s tou povinnou gramatikou, a pár věcí předělala tolik, že jsem ani netušila, co tím chtěl říct. A to všechno v deset večer před mojí prezentací. Tak jsem počkala, až to dodělá, a pak si vybrala jen ty nutné úpravy a zbytek nechala, přece jen pokud to učitelce nepřijde jako velká chyba, pak to nemusím tolik řešit. Přesně jsem tušila, že se tohle stane, pokud poprosím Korejce o pomoc, celé mi to předělá a já se to pak budu učit nazpaměť jako básničku, aniž bych věděla, o čem mluvím. Ještě si až moc dobře pamatuju na recitační soutěž v korejštině.
Přes všechny nervy a nedostatek spánku jsem ráno dorazila do školy hned na první hodinu, abych se tím ještě víc nestresovala (to stejné se ale nedá říct o polovině mých spolužáků, dneska byla třída opravdu poloprázdná), a poslední hodinu jsem šla jako první na řadu se svou prezentací. Myslím, že jsem to docela zvládla, samozřejmě nervozita byla pořádná, někdy jsem se trochu zasekla, ale snad dobré. Po mě pak šly na řadu Polka Dory a Italka Millu. Zbytek spolužáků půjde zítra. Jak je asi jasné, po prezentaci se mi šíleně ulevilo, takže jsem si dala v menze pořádný oběd (tonkas, což je takový český řízek, a k tomu mrkvovou omáčku, která byla docela hnusná kejda, ale co už :D), a pak jsme se s Ilčou šly podívat po školním kampusu, kde se dnes a zítra koná nějaký festival. Prý je to Chicken Festival, což vůbec nechápu a tak trochu se bojím zeptat. :D Každopádně tady celé odpoledne vyhrávají (což teda dost rušilo výuku), všude jsou stánky s jídlem a dalšími aktivitami, a večer asi bude nějaký velkolepý program. S Ilčou jsme si u jednoho stánku udělaly moc hezké taštičky s potiskem.
Takže teď si můžu užívat chvilky volna, dát si odpolední šlofík nebo se jít podívat na festival, a pak zase zpátky ke studiu. abych nezlenivěla. :))
 |
| Taštičky, které jsem vytvořila :) Napravo moje, vlevo Taajova (za ty srdíčka mě asi zabije, ale co :D) |
 |
| Strážná věž, kterou nám tu zase vecpala nějaká Korejka. Celkem pravidelně tu lidé z kostela rozdávají různé balíčky se sušenkou a kapesníčky, dnes byla změna a dostali jsme navíc časopis! :)) |
 |
| Konečně se mi vrátil nový kabát z čistírny :) Líbí?:)) |
 |
| Můj projev, brzy skončí v koši :)) |
Žádné komentáře:
Okomentovat