Ano, už jsem tomu skoro nevěřila, ale vypadá to nadějně. Ve škole v naší nové budově už nám přehodili klimatizaci na topení, takže si ji občas můžeme zapnout (dělá hrozný rámus a Číňanky nadávají, že "suchý teplý vzduch neprospívá pokožce", takže opravdu jen občas) a místo studeného vzduchu, který nám dělal radost v horkém září, ze stropu začne šířit teplíčko. Paráda. Naše učitelka na čtení to zjistila až dnes v naší třídě a byla z toho strašně překvapená a rozmrzelá, že jí to nikdo neřekl už včera, protože v její druhé třídě je taková zima, že si nikdo nesundá kabát ani šálu. Celou hodinu si pak užívala naší vyhřáté třídy a v půlce věty vždycky prohodila něco jako "teda, fakt je tu teplo...". Byla jsem se zeptat i na koleji, kdy už nám zatopí, a prý dneska večer nebo v noci. Hned jsem tu zprávu rozšířila dál a všichni mají ohromnou radost. Přece jen sedět u počítače ve dvou svetrech není nic moc pohodlného, a budit se v noci zimou je ještě horší. Takže se nám blýská na lepší časy.
Začínáme připravovat naši "divadelní hru" na závěrečné zkoušky, tedy dnes jsme se s holkama začaly bavit o tématu a rozdělily si role. Protože to musí mít nějakou hlavní "message", kterou chceme předat ostatním, rozhodly jsme se pro "přátelství si za peníze nekoupíš" nebo taky "v nouzi poznáš přítele". Takže to bude klasika o tom, jak se dvě kamarádky z dětství přestanou bavit po tom, co rodina jedné z nich zbohatne a ona si najde nové kamarády, kteří ji ale hned při prvních problémech opustí a nakonec zjistí, že se může spolehnout jen na tu dávnou kamarádku. No, bude to asi hrozný trapas a při nácviku se pravděpodobně pohádáme (Číňanka začíná být hrzně otravná, do všeho kecá a začíná se s Thajkou domlouvat v Čínštině, a pak nám jen oznámí, na čem se dohodly), ale aspoň to budeme mít za sebou.
Včera jsem si užila svých pět minut slávy, když jsem šla s Taajem do čínské restaurace a domluvila jsem mu s číšnicí, že protože na menu nemají rýži s masem, tak ji paní uvaří speciálně jen pro něj. A to celé v korejštině (vím, že je to trochu trapas a podobné řeči v korejštině by měly bát na denním pořádku, ale přece jen mám pořád ten stres, když na mě najednou někdo něco vybalí a já než se vzpamatuju a vymyslím správnou odpověď, uplyne půl hodiny). Takže asi tak :). Dneska jsem si to ale zase trochu pokazila, když jsem si šla vyzvednout kopii knihy z knihovny, a protože jsem zapomněla, jak se řekne "kopie", opakovala jsem majitelce copy centra, že tam mám tu "copy", ale s korejským přízvukem. Takže z toho nakonec vyšlo "kchopchi", což znamená kafe, ale to mi bohužel došlo až o dost později, kdy na mě ta paní zírala jako ne dementa, co by jako dělalo kafe v jejím copy centru. Každý den holt není posvícení, no. Tak zase příště, pac a pusu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat