Nemožné se stalo skutečným a do Koreji už konečně taky přichází podzim. Přes den to zatím není moc znát, ale večer se začíná ochlazovat a začíná foukat chladný vítr. Zatím je to příjemné, tak uvidíme, jak dlouho mi moje nadšení vydrží.
Ráno jsem si přivstala, abych šla na 7.30 do posilovny, tedy hned jak otevřou, jenže když jsem tak dorazila, zjistila jsem, že je fitko úplně plné. Takže poránu tam opravdu nemá cenu chodit. Tak jsem si místo toho zacvičila jógu ve společenské místnosti, kde naštěstí nikdo nebyl, a pak jsme se opět s holkama sešly na snídani. Dnes jsme musely dořešit naše posunutí kurzu do února, takže jsme pak běžely do kanceláře, kde jsme s Demetrou vyřešily všechny dokumenty, víza apod., máme už i posunuté letenky, takže to vypadá nadějně. Teď to tedy je tak, že čekáme na kartu cizince, kterou dostaneme asi za 3 týdny a uvidíme, do jakého data nám ji dají, doufáme, že do února, ale pokud jen do prosince, prostě si jí potom prodloužíme. pak budeme muset někam kvůli otiskům prstů a to je všechno.
Ve tři jsme vyrazily na kontrolu k zubaři, naštěstí tentokrát už to nebylo tak hrozné, jako minule, a Ilča se s doktory domluvila, že zatím léčbu zastaví a přijde jen, pokud by to bylo urgentní. Tady totiž opravdu člověk vůbec neví, co mu chtějí dělat a kolik to bude stát, a odporovat lékařům samozřejmě nejde, takže je lepší to zatím nechat takhle. Na zpáteční cestě nás Ilča opustila, protože měla domluvený sraz s kamarádkou, a my se s Markétkou šly projít po obchodech, takže jsme zase slintaly nad vším tím levným oblečením a kosmetikou a já samozřejmě nevydržela a mám novou masku na obličej z černého uhlí, takže je úplně černá a sloupává se, tak jsem na ni zvědavá (nutně jsem ji potřebovala!:D). Jinak mám předsevzětí, že pokud vydržím až do neděle pěkně jíst (už jsem si ho dala po příjezdu na HUFS, abych se dokopala ke zdravé životosprávě), tedy snídani, oběd i večeři a samé zdravé jídlo, aby mi nebylo špatně, tak si budu moct v pondělí koupit jedno tričko za 5 000 wonů. Za odměnu.:) Třeba se tímhle stylem fakt dopracuju k tomu, že budu za chvilku jíst úplně normálně, zatím jsem ještě nevynechala ani jedno jídlo a sladkost jsem neměla už ani nepamatuju. :) Markétka už se taky lepší, takže jsme se dokonce i bez Ilči sešly u mikrovlnky na večeři, takový malý zázrak. :) A já předtím dokonce stihla i fitko, kde konečně bylo poloprázdno.
V osm jsem měla sraz s Taajem na schodech před školou, kde jsme seděli až do půlnoci, ale musela jsem se jít převléknout, protože začala být vážně zima, takže už jsem poprvé vytáhla dlouhé džíny, tenisky a svetr (svetr bude asi nejdůležitější věc, kterou si tu teď koupím, protože po večerech je vážně zima a já nejsem zase tak moc vybavená). Bylo mi trochu chladno, ale chudák Taaj klepal kosu, protože takovéhle počasí mají na Jamajce v zimě kolem Vánoc. Myslím, že pro něj ta první zima tady bude dost náročná, než si zvykne. Místo učení na rozřazovací test jsem teda celý večer randila před školou. No, co už naděláme, nad mi v hlavě ještě něco zůstalo. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat