1. Malé rodinné restaurace, ve kterých se hygiena rozhodně neřeší
V Koreji se můžete najíst na každém kroku, kromě normálních restaurací a večerek tu můžete narazit i na spoustu malinkých restaurací, ve kterých jsou jen dva stolky a ajumma vaří v minikuchyňce. Tyhle restaurace vypadají většinou otřesně a já se jim spíš radši vyhýbám, ale třeba u koleje jsem si jednu docela oblíbila, a tak jsem sem občas zašla an kimbab. Musíte ale počítat s tím, že prostředí není nic moc, na čistotu si zrovna nepotrpí, ajumma bude mít při vaření nejspíš puštěnou televizi s nějakým dramatem a pokud si nechcete předem zkazit chuť, radši se na ni při vaření nedívejte. Záchod v restauraci samozřejmě taky nečekejte.
2. Neustálé používání mobilů...
Všichni v Koreji mají smartphony, to je jasné. Samozřejmě tu nejvíc frčí Samsung a LG a čím větší displej, tím lepší. Korejci mají internet přímo v mobilu, takže můžou být pořád online a chatovat si s kamarády nebo kontrolovat, co se během dne stalo. Jinak ale používají mobil i na spoustu jiných věcí, v metru na nich hrají hry, sledují filmy, pokud s nimi něco řešíte, okamžitě vám vše vygooglí, najdou cestu, ukážou, kde přestoupit v metru, nebo přeloží slovíčko z korejštiny přímo do češtiny pomocí chytré aplikace. Jsou už s mobily tak sžití, že pro ně prostě není nic problém. A v metru snad není jediní člověk, který by si ten mobil nevzal do ruky a nezačal si s ním hrát. To mi ani tak nevadí, horší je, když jsou spolu kamarádi na obědě nebo na kafi, a vy vidíte, že spolu sice sedí u stolu a jedí, ale každý má před sebou mobil a něco na něm ťuká. Oblíbenou činností většiny holek, které někde čekají a nemají co na práci, je taky focení své roztomilé tvářičky.
3. ... a jejich neustálé nabíjení
Smartphony jsou sice fajn, ale dost rychle se vybíjejí, zvlášť když ho používáte celý den. Výdrž smartphonu je průměrně prý jeden den, takže se dost často stane, že se během dne začne vybíjet a vy nevíte, co s tím. Všude tak můžete vidět mobily v nabíječkách- ve školní jídelně, v restauracích, v obchodech, prý už to dokonce jde ve večerce typu 7eleven. Yeonsoo si loni v Jangheungu nabíjela mobil kamkoliv jsme přišly, prostě jen podala majiteli obchodu mobil s nabíječkou a bylo to, Oliver zase zašel při společném obědě do protějšího obchodu s mobily a poprosil, ať mu rovnou půjčí i nabíječku. A představte si, ono to tu prostě funguje.
4. Velká křižovatka před naší školou
Před HUFSem je klasická křižovatka, kde se kříží dvě silnice, přičemž na všech stranách jsou semafory a přechody pro chodce, a to jak klasicky kolmo k silnici, tak i šikmo napříč celou křižovatkou. Přechod pro chodce prostě spojuje úplně každou stranu chodníku a přecházení probíhá tak, že v jednu chvíli naskočí všem chodcům zelená, takže se všekerá doprava ve všech směrech zastaví a chodci různými směry vykročí do křižovatky. Pro mě je to tak zvláštní pohled, že jsem si na něj dlouho nemohla zvyknout, navíc mi uniká smysl tohohle systému, který řidiče zbytečně zdržuje, ale to je prostě Korea. :)
5. Plastické operace
Tohle by bylo téma na celý článek (nebo třeba diplomovou práci, hehe :)), takže jen ve stručnosti. Všichni asi tuší, že většina korejských hereček a zpěvaček se s tímhle rozkošným, naprosto dokonalým obličejem asi nenarodila, to samé platí o jejich mužských protějšcích. Za většinu "hezkých tváří" v současnosti může plastickác chirugie, která se v Koreji nejvíce zaměřuje na dvojitá oční víčka, nos a tvar obličeje, který by měl mít v dolní části tvar V. Operace jsou tak rozšířené, že občas potkáte někoho na ulici s obvázaným obličejem nebo přelepenou bradou, a rozhodně se na vás v každém metru bude usmívat člověk z fotografií před a po na reklamách různých klinik. O různých zábavných pořadech, ve kterých se oškliví lidé pomocí plastik "předělají" na ty hezké, radši nebudu ani mluvit. Pokud nemáte odvahu přímo na operaci, můžete využít různé masky na V tvar brady, samolepky pro dvojitá oční víčka a samozřejmě spoustu bělících krémů.
6. Čekání u turniketů a používání karet
A teď zase zpět k životu na HUFSu a jeho specifikům. Jak jsem už určitě psala, naše kolej GlobeeDorm je rozdělena na ženskou a mužskou část, které mají akorát stejný vchod, ale pak se hned rozdělují a pro vstup do určité části musíte přejít přes turnikety, ke kterým musíte přiložit speciální kartu, a pak se výtahem přemístit do svého patra. Tenhle systém je na jednu stranu fajn, protože se tu můžete cítit opravdu bezpečně, na druhou stranu vás ale strašně omezuje, protože si na pokoj nesmíte přivést kamarádku, natož kamaráda. Většina lidí tu proto tuhle situaci řeší tak, že má sraz s kamarády opačného pohlaví v přízemí u turniketů, takže kdykoliv procházíte halou, stojí tu zástup slečen nebo pánů, kteří čekají na ty své vyvolené a upřeně pozorují výtah, ve kterém by se náhodou ten konkrétní člověk mohl objevit. Zmíněné karty navíc slouží jak pro vstup přes turnikety, tak pro vstup do pokoje, takže pokud si na chvíli odskočíte pro vodu nebo do pračky na chodbu a kartu si zapomenete uvnitř, máte smůlu a musíte seběhnout dolů do kanceláře, podlézt kvůli tomu turnikety (projet kartou je musíte i pro odchod z koleje) a pak se domluvit s někým, kdo vám odblokuje pokoj. A jak je možné, že vím, jak se to dělá, když zapomenete na pokoji kartu? Hádejte. :)
7. Placení kartou a podpis
V Koreji všichni platí všechno kartou. Nejnižší částka, kterou je možné zaplatit, je myslím 1500 nebo 2000 wonů, takže asi 36 Kč. Korejci proto platí kartou i pokud si koupí jen kafe nebo nějaký koláček a většina obchodů je na to vybavená. Nejvtipnější ale je, že pro placení kartou není potřeba žádný pin, ale váš podpis, který ale nikdo nekontroluje, a proto se tu dotyková obrazovka toho platebního terminálu jen přejíždí nehtem nebo se tam v rychlosti něco načmárá speciální tužkou. Hlavně ale rychle a moc to neprožívat (všem je asi jasné, že my tu na začátku vypisovaly celé naše jméno a ještě se nervovaly, jestli se shodne s našim podpisovým vzorem).
8. Red bean paste/ Fazolová pasta
Tak jako my máme všechno sladké pečivo a sušenky s čokoládou nebo nutelou, v Koreji frčí fazolová pasta, a to opravdu ve velkém. Cpou ji nejen do patpingsu (té zázračné zmrzliny :)), ale do všech koláčků, sušenek i zmrzliny. Dokonce vyrábějí i speciální želé jen z téhle pasty. Jde opravdu o červené fazole, které se rozvaří s cukrem, tedy aspoň tak jsem to já pochopila. Chuť není špatná, ale není to ani žádný hit, popravdě prvních pár dní mi to docela chutnalo, ale když nemáte na výběr, začne vás to samozřejmě štvát. Moc jiných náplní tu nemají, párkrát objevíte jahodový džem, který ale skoro ani neucítíte, a pak tu ještě docela frčí různé krémové pomazánky a náplně, kterým se vyhýbám velkým obloukem. Pořád si říkáme, že fazolová pasta je vlastně fajn, protože bude asi zdravější než klasické džemy a čokoládové náplně, ale popravdě si tím nejsem úplně jistá.
9. Love motels
Protože v Koreji většina mladých lidí bydlí se svými rodiči až do svatby, nemají moc možností, kde randit a trávit "hezké chvíle". :) Korejci to řeší tak, že na všechna rande chodí do restaurací, kaváren nebo na procházky, takže venku pořád narážíte na cukrující párečky a máte pocit, že v Koreji asi neexistují lidi, co by byli single. Pokud váš vztah už trochu pokročí, je tu jiná možnost, a to jsou motely, kterým se pro jejich pověst říká "love motely". Asi je vám jasné, k čemu slouží a jak to všechno probíhá. Každopádně je to velká sranda, protože v takovém pokoji v motelu máte nachystáno úplně všechno, co byste mohli při svém krátkém pobytu potřebovat, od odličovače, fénu, různých krémů, až po kondomy, ehm. Já mám s love motely zkušenost hlavně díky zájezdu s Kohoutkem, kde nás v jednom takovém pěkném motelu uytoval pořadatel festivalu na celých deset dní. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, proč na pokoji nemáme skříně, ale zato nám každý den vyměňují povlečení a doplňují zásobu kondomů. No, musí to být ohromná romantika.
10. Korejská politika
Asi je vám jasné, že se tu nebudu vyjadřovat k politické a ekonomické situaci Jižní Koreje, že ano. Mám na mysli spíše různé aféry a slovní přestřelky, které se denně objevují v televizních zprávách (když si je tedy občas pustíme ve společenské místnosti u večeře :)). Samozřejmě moc nerozumíme o co jde, a proto je to o to zábavnější, když si domýšlíme, co se asi tak stalo. Nejčastěji se tam politici mydlí na jedné hromadě, řvou po sobě a nadávají, minule tam taky často zabírali nějakou paní, takže asi nevěra. No prostě TV Nova hadr.
Slavné video korejského politika, kterému se stalo menší faux pas:
http://www.youtube.com/watch?v=bSrerzsM3Dw
Kdyby náhodou ještě neviděl tuhle fajnovou českou reportáž o chlebu s marmeládou (jde opravdu o vážné téma, proto bychom se neměli smát):
http://www.youtube.com/watch?v=co7o01xa644
11. Sogeting 소개팅 (od slovesa 소개하다= představit se)
Co že tohle podivné slovíčko znamená? Jde vlastně o dohazování svých kamarádů jiným nezadaným kamarádům. V Koreji prostě platí, že pokud je někdo sám, je vaší povinností mu pomoct najít vhodný protějšek, a proto začnete okamžitě pátrat ve svém okolí, jestli neznáte někoho, kdo je taky sám. Pak se domluví rande naslepo, kam oba "nezadaní chudáci" dorazí a pokud vše klapne, začnou spolu chodit. Jde o jev rozšířený po celé Koreji a sogeting už je dokonce i tématem v učebnici korejštiny, kde mají studenti úkol zahrát scénku při sogetingu apod. Naše učitelka nám zrovna včera říkala, že pokud se chceme seznámit, máme jí říct a ona nám někoho vyhlédne i v jiných třídách, prý už se jí to loni s jednou studentkou povedlo a mimo školu už seznámila tři páry. Očividně si o tom vede přesné záznamy.
Žádné komentáře:
Okomentovat