Pondělí 16.9. aneb jak jsem se omylem dostala do srazu buddy programu

Od pondělní ranní deprese mě zachránila představa, jak si už za dva dny zase válím šunky, takže jsem se do školy vydala s docela dobrou náladou. Tenhle týden je totiž speciální v tom, že od středy začíná největší korejský svátek Chuseok, během kterého jsou zavřené školy i všechny obchody. Vzhledem k tomu, že jde o nejdelší prázdniny až do února, měla bych si je pořádně užít.
  Počasí se nám zlepšilo, takže mě poránu do školy provázelo sluníčko a navíc nám tu jako budíček pouštějí před kolejí nějaké korejské rozhovory (nevím, jestli si myslí, že si během cesty do školy stihneme udělat ještě test z poslechu nebo co) a písničky. Na začátku první hodiny jsme zjistili, že se tady každý týden budeme přesazovat, takže jsme si podle vylosovaných čísel vyměnili místa. To mi udělalo velkou radost, protože: za a) jsem si vylosovala opět místo vedle Anny, takže jsme si obě oddechly, za b) odsedla jsem si od Vietnamce, který je pořád stejně mimo a teď dělá radost Polce Dorotě, za c) teď sedím vedle Italky Millu, která je takové zlatíčko a za d) sedíme konečně dál od větráku, takže už při hodinách nemrznu (aspoň si to ostatní taky zkusí :)).
  Vyučování bylo fajn jako vždy, dokonce jsem se o přestávce bavila s brazilských kjopchoem, pak jsme se tradičně sešly s holkama v menze a zašly do kanceláře ISO, kde měli mít seznam všech klubů na HUFSu (přemýšlela jsem o tom, že bych se přidala do nějakého hudebního klubu, buď že bych si zahrála v nějakém orchestru, kdyby mi půjčili housle, nebo že bych se zkusila naučit hrát na korejské tradiční nástroje kajagum nebo kaegum). Jenže tam nikdo nebyl, tak jsme došly s holkama do Daiso pro pár věcí, pak se s Ilčou sešly v posilce, kam přišla i její taiwanská kámoška a společně jsme pak dělaly strečink, což asi vypadalo docela vtipně, skoro jako nějaká hromadná lekce správného protahování.
  V osm jsem měla sraz s Taajem, který se účastní Buddy program na HUFSu (všichni výměnní studenti si mohli zažádat o zařazení do tohohle programu, který spočívá v  tom, že každý cizinec k sobě dostane jednoho Korejce a spolu podnikají různé věci a nebo jezdí v celé skupině na výlety a tak) a předtím byl na jejich prvním setkání, ale netušil, že půjdou pak ještě společně na večeři, takže mi oznámil, že tam půjdu s ním. Nakonec to bylo docela fajn, pokecala jsem si s Korejci (všichni hrozně chválí moji korejštinu, což vůbec nechápu, protože mluvím jako trotl a ještě u toho vždycky zčervenám) a Němkou, která žije jinak ve Švédsku, dala jsem si nějaké pivo, a pak jsme odešli. Akorát mě to pivo trochu namlsalo, tak jsme zašli ještě do 7eleven koupit si nějakou plechovku a Taaj měl aspoň tu čest ochutnat Plzeň. :) Takže je asi jasné, že jsem se na kolej vrátila po půlnoci, trochu (možná trochu víc :)) opilá a úkoly jsem odložila na ráno.