Tak a je to tady, po čtvrnácti dnech jdu opět do školy, budu se představovat novým spolužákům a zvykat si na nové učitelky. Je to zvláštní pocit znovu vstávat a myslet na to, že za chvíli budu sedět ve školní lavici s dalšími patnácti studenty z různých koutů světa, které neznám. Už od včerejška jsme byly všechny tři dost vystresované a psaly si na skypu "Mně se nechce do školy...." (trochu návrat do mých dětstkých let, kdy se tahle scéna opakovala každou neděli večer), ale nakonec jsme se rozhodly, že tam teda půjdeme, když už jsme tady, že jo...ehm...:D
S Ilčou jsme měly sraz na snídani už v 7.30, abychom měly spoustu času na přípravu, a v 8.40 jsme se všechny tři sešly před kolejí jen proto, abychom se mohly zase rozloučit, protože každá z nás má třídu úplně jinde. Moje třída je v budově Cyber Education, která je prý nová, takže tam bylo málo lidí a nikdo se tam moc nevyzná (i učitelky říkaly, že netušily, kde to je). Vyučování máme stejně jako na Kyunghee od 9 do 1, vždy 50 minut hodina a 10 minut přestávka, přičemž 3. vyučovací hodina je zaměřená na čtení z čítanky. Museli jsme si koupit učebnici a čítanku, která byla fakt levná, naštěstí v našem levelu nemáme workbook, tak jsem trochu ušetřila.
Moji spolužáci jsou fajn, jen trochu moc aktivní, je to docela nezvyk po stydlivých Japonkách na Kyunghee, tady se všichni překřikují, snaží se co nejrychleji odpovědět učitelce na otázku a při společném čtení se všichni snaží číst co nejhlasitěji, aby je bylo slyšet. Trochu otravné. Co se týče národností, máme tam Číňanky, Polku, Francouzku, Italku, Japonky, Korejce z Brazílie, a pak nějaký Kazachstán apod. Zrovna ta slečna z Kazachstánu je asi nejhorší, protože jí je sice 19, ale chová se, jako by měla všechno na háku. Nejsem tam překvapivě nejstarší, ještě je tam Japonka, které je 27, ale díky rovnátkům a trochu pubertálnímu chování by to nikoho nenapadlo, a pak Číňanka, která už je vdaná a má desetiletého syna (a 3 dlouhatánské černé vousy na bradě, pardon, ale prostě mě to fascinuje). Já sedím vedle Číňanky Anny, která je moc milá. Doufám, že se ještě nějak skamarádíme a všichni spolu něco podnikneme. Zatím si nikoho moc nepamatuju, i když jsem se na začátku samozřejmě představovali (vždycky nejtrapnější část).
Naše paní učitelka je určitě ta nejhezčí a nejmilejší učitelka na celé škole. Je fakt úžasná, vtipná, vyprávěla nám o svých trapasech na cestách, kdy předstírala, že je Japonka, aby "neztrapnila Koreu" svým trapným chováním apod. A i když mluví rychle, snaží se dobře vyslovovat, takže jí docela rozumím, jen s tím mluvením je to u mě samozřejmě těžší.
V menze jsem potkala Ilču a její nové spolužáky, tak jsme si spolu dali kimbab, zašli pro učebnice do knihkupectví a pak jsme šly s Ilčou tradičně do posilky, i když po té škole je to teda daleko náročnější, to vám musím říct. Hrozně to utíká a jakmile jsme docvičily a daly si sprchu, byl už vlastně čas večeře, a tak jsme si daly náš obvyklý sraz u mikrovlnky a povídaly si o našich zážitcích první den školy a o tom, jak si určitě uděláme dneska všechny úkoly. URČITĚ!! :))
Žádné komentáře:
Okomentovat