Úterý 30.9.2014 aneb konec září a skutečný příchod podzimu

Na AKS začalo být pošmourno, pořád prší, nad kopci se převaluje mlha a všichni by jen spali a spali. Pondělní ranní hodina tak byla úplně nesnesitelná a skoro všichni jsme měli hrozné záseky a nebyli jsme schopní ze sebe vysoukat ani jednu kloudnou větu. Já navíc přijela v neděli ze Seoulu hodně pozdě, takže jsem byla ještě pěkně utahaná. Byly jsme s Yilin na Hongdae - nejdřív jsme si daly oběd, pak šly do Language Exchange Cafe, trochu jsme si zanakupovaly a nakonec si daly večeři (takže vlastně samé jídlo, hehe). Ta kavárna s výměnou jazyků byla docela fajn, ale myslím, že už tam příště nepůjdeme - přece jen všichni mluvili jen anglicky, což mě zrovna moc nebere, a byla to pořádná fuška s někým vymýšlte tři hodiny témata k rozhovoru. Ale aspoň jsme to obě asociálky zvládly a byly jsme na sebe patřičně hrdé.
  Po hodině korejštiny jsem na obědě potkala svoji profesorku Moon, která mě poprosila, abych přišla na konzultaci místo úterka u ten den odpoledne. Tak jsem ještě rychle běžela na kolej dočíst jeden článek (písemnou přípravu jsem jí naštěstí poslala už v sobotu) a pak se vydala na kozultaci. No, opět to byla hrůza a děs. Vytiskla si mou přípravu o medikalizaci, koukala na mě, zeptala se, o čem bych chtěla mluvit, já že teda o tý medikalizaci, kdy je to dneska v plánu, on na to, že to četla a neví, co by i k tomu řekla. Z celé mé přípravy vytáhla jedinou větu, která se vztahovala k tradiční konfuciánské kultuře a začala povídat něco o to, že to je vágní a že jak budu pracovat s tímhle pojmem, pak mi ukázala nějakou korejskou knížku, že ta je celá o konfiánských tradicích a zeptala se jestli mám nějaké otázky k mému výzkumu. Já nevěděla, na co se ptát, protože co jsem potřebovala, to jsem si přečetla a sepsala do té písemné přípravy, a tak nějak jsem čekala, že mi k tomu něco řekne. Tak jsme se znovu vrátily k tématu, jestli můžu pokračovat směrem, jakým se teď ubírám, ona mi zase řekla, že vlastně neví, já na to, jestli to takhle budu schopná na konci před komisí obhájit, ona na to, že o žádné obhajobě nic neví, takže netuší, a tím to skončilo. A že si na příště pro ní mám připravit nějaké otázky spíš než písemnou přípravu. Parádička. Večer jsem si zlepšila náladu asi tří hodinovým skypem se Šárinkou :D
  Jinak ještě že jsem si koupila tu žehličku (kterou jsem mimochodem ještě nepoužila, haha)! Když jsme přijely, ptala jsem se většiny holek, jestli si ji nechtějí pořídit dohromady, ale všechny tvrdily, že ji nepotřebují. Pak se rozneslo, že jsem si ji koupila a před mými dveřmi stojí fronta, aby si ji všechny půjčily. No, ani mě to nepřekvapuje, že :D

S Yilin na cestě do kavárny :)