Sobotní den měl být vyhrazený našemu výletu s Taajem do ZOO (původně jsme tam měli jít ve čtvrtek, pak to přesunul na pátek a sobotu a nakonec nechal jen sobotu, haha). Sraz jsme měli mít v 10.30 v ZOO, takže jsem si dala na 7.00 budíka a po probuzení zjistila, že mi Taaj píše, abychom si zavolali na skypu. Tak jsem musela vylézt v sedm ráno z postele jen proto, abych se dozvěděla, že už je to teda opravdu konec a že chce být jen kamarád (no, řekněme si na rovinu, že s tímhle chováním to ani na toho kamaráda nedotáhne). A že se zrovna vrátil z hospody, ale že do té ZOO chce jít, aby mi dokázal, že jsme teda kamarádi. Začala jsem se teda chystat a o půl hodiny mi přišla další zpráva, že má kocovinu, je mu blbě a že mi to kamarádství teda asi nedokáže :D Už jsem na to ani neměla co říct. Tak jsme se domluvili, že se uvidíme odpoledne a půjdeme do buddhistického chrámu Hwangjesa, kam jsem se chtěla už delší dobu podívat. Ne že bych až tak chtěla s Taajem někam chodit, ale neměla jsem na sobotu kvůli té ZOO domluvené nic jiného a chtěla jsem něco podniknout (abych pak v neděli nemohla nadávat, až se budu učit :D) a samotnou mě to tak neba :). Vyrazila jsem brzo a stavila se ještě na Myeong-dongu (velká nákupní čtvrť plná obchodů s oblečením a kosmetikou), abych se tu po roce zase porozhlédla (to je taková povinnost :)). Zvlášť se mi líbí obchod Forever 21, mají super podzimní a zimní věci, tak až přijde sezóna slev, pořádně to tam roztočím :D.
Ve tři jsme měli sraz ve stanici Suyu, kam poprvé přišel Taaj dřív než já a už na mě čekal, dokonce s nanukem v ruce. Autobusem jsme se dostali ke klášteru Hwangyesa, který byl opravdu moc krásný, pořád funguje (byla tam spousta lidí a zrovna i nějaký obřad, taky jsme procházeli kolem mnicha, který zrovna okopával zahrádku) a kolem jsou hory a potok, kam se dá vyrazit na výlet. Nahraju fotky, až mi je Taaj pošle. Pak jsme se vydali na zpáteční cestu, stavili se na kimbab a nakonec ušli celou trasu, kterou jsme předtím jeli autobusem, pěšky - dost nás po tom teda bolely nohy. A zároveň jsme naplánovali takových věcí, které musme ještě udělat - jít pít někam ven, jít příští týden na koncert filharmonie, setkat se s Yilin a jít s ní někam do baru, jít do té zoo, na jeho narozeniny hrát hry na playstationu, ukázat mu kampus naší školy, jít do hor, jít na Halloween v super maskách a hlavně se vidět se Šárkou (Šári, prý až budu mít zrovna zkoušku, tak se tě Taaj ujme a vezme tě na oběd - a to sám nabídnul). Takže ten rozchod vlastně nemění nic na tom, jak to bylo doteď, nebo možná mění k lepšímu, protože se začal zase chovat trochu normálně, ne jako poslední dva měsíce. Tak jsem na to zvědavá, všechno jsme to znova probrali, vyjasnili si, že se chová jako pitomec a že takhle by to nešlo a dohodli jsme se, že se budeme dál scházet a uvidí se. Takže v podstatě žádná změna, až na to, že jsem zase oficiálně volná jako pták :D. Takže to bylo dnešní drama s Taajem, které už se po všech těch epizodách stává spíš takovou fraškou.
A teď k akci vývrtka, která je o moc zajímavější :D Na cestě k Seoul station, odkud mi jede autobus, jsem sehnala báječnou mikinu za 10 000 wonů (200 Kč), takže podzim může dorazit, a stavila jsem se taky ve velkém nákupním centru pro nějaké potraviny. Vaření jsem sice vzdala a na obědy budu chodit do menzy (má otevřeno i o víkendu) nebo si koupím v obchůdku u školy kimbab nebo toast, ale k večeři si chci pořád ještě ohřívat v mikrovlnce rýži, vajíčko, tuňáka a podobně. A k snídani jogurt s vločkami nebo celozrnnými cereáliemi (které je tady tak těžké sehnat!). V obchodě měli ale zrovna slevy na vína, a to opravdu velké. A protože je tady dobré víno docela vzácnost a protože jsem na něj dostala hroznou chuť, hned jsem jednu flašku popadla s tím, že si udělám hezký večer Jenže po příjezdu na kolej kolem půl deváté jsem zjistila, že jsem omylem vzala ne tu "moderní" snadno otevírací lahev, ale klasický špunt. A já samozřejmě nemám otevírák. Tak jsem hned začala psát všem lidem, které mám z akademie na facebooku, jestli nemají otevírák nebo netuší, u koho by se dal sehnat. Všichni se mi smáli, že jako "hmm...víno...":DD Protože ne všechny kultury jsou tak zaměřené na vinařství jako ta naše :D Jedna holka se mnou ale měla soucit, takže mě přidala do skupiny všech zahraničních studentů tady na AKS a já tam nahrála zoufalou zprávu, že mám víno a hroznou chuť, ale nemám vývrtku. Vypadala jsem jako naprostý alkoholik. Bylo to o to vtipnější kvůli tomu, že včera jsme se bavili po hodině se spolužáky a já prohodila něco v tom smyslu, že pokud někam půjdeme, tak nechci moc pít a všichni se mi smáli, co jsem to za Čecha. Že jsem asi první Češka, která nechce "moc pít". Na to jsem já odpověděla, že já piju hlavně víno, což pro ostatní vyznělo hrozně snobsky, protože očividně neznají naše krabicáky, Sklepmistra a stáčené víno do pet lahví, a proto se mi docela vysmáli. No a teď tu o den později vyvolávám do světa, že si chci pochutnat na své lahvince bílého. :D Ozvala se mi jedna holka z Chile, u které jsem se o hodinu později stavila a společně jsme zátku vytáhly (bylo to dost náročné, přiznávám :D) a vínečko okoštovaly. Není špatné :) Vysvětlila mi, že u nich v Chile se taky hodně pije víno, takže chápe moje trápení, když mám před sebou flašku a nemůžu se napít :D A že jednou spolu rozhodně půjdeme někam na vínko. Teď tu sedím, v hrnečku dvě deci a zajídám to rýžovou sušenkou, kterou jsme dostali s Taajem od jednoho super roztomilého chlapečka v autobuse. A to je celá story. Poučení dnešního dne: je dobré znát hodně lidí, protože nikdy nevíte, kdo má vývrtku, a víno prostě sdružuje lidi a vytváří přátelství. A s tímhle teď zalehnu do postele. Pac a pusu všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat