Ehm, co bych tak řekla... No, mám to za sebou. Ale velkou radost z toho tedy nemám. Po včerejším testu jsem sice měla pocit, že to bylo hodně těžké a určitě to nemám všechno správně, ale s dnešní depresí po intrview se to nedá vůbec srovnat. Vím, že mluvení je moje největší slabina, už jen proto, že tu většinou pořád melu česky nebo anglicky a i když třeba začnu rozhovor v korejštině, po pár minutách už plynule přecházíme do angličtiny, protože je to pohodlnější a člověk se tak nenadře. Ach jo, ta pohodlnost. Kvůli tomu jsem z interview měla pořádný strach, ale přece jen jsem si říkala, že "nějak" to přece dám. Otázky jsme dopředu nevěděli, ale pár se jich dalo předpokládat, přesto se na to nedalo úplně nejlépe připravit. Začalo se v 9 hodin, u zkoušení byly dvě učitelky, položily otázku a my pak měli sami pět minut mluvit s použitím co nejvíce gramatiky. Asi je jasné, že v tu chvíli, kdy člověk sedí před "komisí" a uslyší otázku, z hlavy se mu všechna gramatika vypaří a jediné, na co se vzmůže, je "ehhhhh". Protože se jedné holky, která je členem studentské organizace ISO, ptaly právě na její činnost, došlo nám, že některé tázky jsou i přímo na tělo danému člověku a začali jsme se spolužáky vymýšlet, na co by se mohly ptát zrovna nás. Mě nenapadlo nic jiného, než že by se ptaly na něco o Praze nebo Taajovi, tak jsem se ještě rychle zamyslela nad povídáním o něm, a pak už jsem šla na řadu. Otázka nebyla tak špatná, "Kde se vidím za deset let", ale v tu chvíli jsem měla v hlavě jako vymeteno, blekotala jsem něco o korejské firmě, ale že bych tam musela používat korejštinu, tak asi ne... pak nastala pauza, ve které jsem se marně snažila z nějakého skrytého zákoutí mého mozku vylovit použitelnou myšlenku, až jsem to vzdala a poslední minuty svého proslovu jsem dokončila povídáním o Taajovi, jestli budeme bydlet v Čechách nebo ne, a popravdě jsem si kvůli gramatice vymyslela takové pitomosti, že už snad ty učitelky víckrát neuvidím, protože si musí myslet, že já i můj 남자친구 (přítel) jsme pěkní exoti.
Depresi jsem pak zaháněla sladkostmi, seriály na internetu, úklidem koleje a shoppingem. Zatím nic nepomohlo, tak uvidíme, jak se budu cítit zítra po ceremoniálu na ukončení tohoto semestru. Jen poznámka na konec- pokud se dostanu do 4.levelu, bude to pěkný mazec, alespoň podle toho, co jsem slyšela od spolubydlící, která teď 4. level končila.
Žádné komentáře:
Okomentovat