Šťastné a veselé Vánoce!!!
Bohužel je trávím v posteli s filmy, protože jsem ještě pořád nachcípaná. Musela jsem kvůli tomu zrušit společné Vánoce s novými kamarády z hostelu, ale nakonec mi volali, ať přijedu zítra, že je oslavíme o den později, že je stejně nejdůležitější, abychom je strávili spolu, i kdybychom jen koukali na filmy, když je mi blbě. Tak se přiznám, že jsem byla dojatá, a těším se na zítřek. Pokud mi bude lépe, půjdeme třeba i bruslit. A v sobotu na ten oběd do turecké restaurace - včera jsem ho prospala, a pak mě to hrozně mrzelo, ale spolubydla večer přišla a řekla, že se mnou půjdou znova hned jak mi bude lépe, takže paráda. Těším se.
úterý 23. prosince 2014
pondělí 22. prosince 2014
Úterý 23.12. aneb Vánoce se blíží
Tak, moji drazí, už to vypadalo, že se tu na to úplně vykašlu, ale nějak mě dneska přepadla nálada se s vámi podělit o nějaké novinky. Asi je to těmi svátky nebo tím, že si na mě zase smlsla nějaká chřipka, a tak trvm celý den v posteli. Takže - co je nového?
Mám za sebou všechny zkoušky, jupí! To znamená, že jsem odevzdala všechny eseje z korejštiny, napsala test, udělala prezentaci (o problematice hledání práce dvacetiletými vysokoškoláky, haha) na hodině korejštině, odchodila všechny individuální hodiny s mojí školitelkou na antropologii, tak nějak dodělala výzkum, napsala final report a odprezentovala před všemi ostatními výzkumníky, školitelkou a lidmi z kanceláře, kteří mají na starost náš program, a včera jsem konečně dopsala ještě poslední report na individuální hodiny antropologie. Yes! Takže teď už po mě, prosím, nic nechtějte, haha.
Před 14 dny tu byla Šárka a pořád jsme někde poletovaly po Soulu, prošly jsme všechny památky, udělaly shopping, spaly v super sauně, a našly nejlepší guesthouse v celém Seoulu. Prostě všechno vyšlo na jedničku :)
Včera jsme měli večeři se všemi lidmi z antropologie - shabu shabu, což je v podstatě velký vařící kotel vývaru, do kterého postupně házíte všechno, o máte na stole - kilo zeleniny, maso, rýžové koláčky, knedlíčky, nudle a tak podobně. A pak to postupně jíte buď tak, že po chviličce vyndáte maso, namočíte ho do omáčky a jen tak dáte do pusy, nebo ho zabalíte ještě do listu a jíte ve stylu samgyeopsal, ale nejepší je si z toho prostě udělat takovou polévku a nabrat si vývar s tím vším do mističek. Když už máte všechno snězené, do té vody, co zbyla, se hodí rýže, a udělá se rýžová kaše, mňam. Pak jsme se přesunuli ještě na pivo, což ej taková povinnost tady v Koreji - správně by se mělo jít na večeři, pak na pivo a nakonec zpívat do noraebangu (karaoke), ale nás naštěstí ušetřili :D Tak jsme si dali pivo, moje učitelka byla moc milá, seděla naproti mě a pořád se snažila o nějaký rozhovor :D Akorát já byla úplně za pitomečka, protože mi stačí už jen mluvit s učiteli a nevím, co říct, a navíc, když to mám ještě přeložit do korejštiny a přemýšlet nad všemi možnými zdvořilostními nezbytnostmi, které do té věty musím napasovat, abych k ním nemluvila, jako kdybychom byly kamarádky :D
Dneska jsem měla jít se spolubydlící, Sedou a Zilolou do nějaké turecké restaurace na oběd, ae protože je mi blbě, tak jsem zůstala doma. Doufám, že mě tam ještě někdy vezmou :) A včera jsme měly se spolubydlou dlouhý rozhovor o situaci v Egyptě a taky o tom, co si myslí o teroristech a teď co se stalo v Sydney a tak, na což jsem se jí chtěla zeptat už dlouho, ale pořád mi to přišlo takové neslušné.
No a co budu dělat na Vánoce? Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli jet do našeho guesthousu v Seoulu, nebo slavit s Garym, Flemingem a Číňankami, kteří půjdou na oběd do nějaké čínské restaurace, nebo s pár spolužáky sledovat všechny díly Sám doma. Haha. A nakonec to vypadá, že budu ležet v posteli a spát. Ale to taky není marné, že?:)
Tak šťastné a veselé Vánoce a napište mi, co děláte na Štědrý večer vy!
A ještě pár fotek, ať víte, že žiju :-P (skoro všechny jsou ve skutečnosti od Šárky)
Mám za sebou všechny zkoušky, jupí! To znamená, že jsem odevzdala všechny eseje z korejštiny, napsala test, udělala prezentaci (o problematice hledání práce dvacetiletými vysokoškoláky, haha) na hodině korejštině, odchodila všechny individuální hodiny s mojí školitelkou na antropologii, tak nějak dodělala výzkum, napsala final report a odprezentovala před všemi ostatními výzkumníky, školitelkou a lidmi z kanceláře, kteří mají na starost náš program, a včera jsem konečně dopsala ještě poslední report na individuální hodiny antropologie. Yes! Takže teď už po mě, prosím, nic nechtějte, haha.
Před 14 dny tu byla Šárka a pořád jsme někde poletovaly po Soulu, prošly jsme všechny památky, udělaly shopping, spaly v super sauně, a našly nejlepší guesthouse v celém Seoulu. Prostě všechno vyšlo na jedničku :)
Včera jsme měli večeři se všemi lidmi z antropologie - shabu shabu, což je v podstatě velký vařící kotel vývaru, do kterého postupně házíte všechno, o máte na stole - kilo zeleniny, maso, rýžové koláčky, knedlíčky, nudle a tak podobně. A pak to postupně jíte buď tak, že po chviličce vyndáte maso, namočíte ho do omáčky a jen tak dáte do pusy, nebo ho zabalíte ještě do listu a jíte ve stylu samgyeopsal, ale nejepší je si z toho prostě udělat takovou polévku a nabrat si vývar s tím vším do mističek. Když už máte všechno snězené, do té vody, co zbyla, se hodí rýže, a udělá se rýžová kaše, mňam. Pak jsme se přesunuli ještě na pivo, což ej taková povinnost tady v Koreji - správně by se mělo jít na večeři, pak na pivo a nakonec zpívat do noraebangu (karaoke), ale nás naštěstí ušetřili :D Tak jsme si dali pivo, moje učitelka byla moc milá, seděla naproti mě a pořád se snažila o nějaký rozhovor :D Akorát já byla úplně za pitomečka, protože mi stačí už jen mluvit s učiteli a nevím, co říct, a navíc, když to mám ještě přeložit do korejštiny a přemýšlet nad všemi možnými zdvořilostními nezbytnostmi, které do té věty musím napasovat, abych k ním nemluvila, jako kdybychom byly kamarádky :D
Dneska jsem měla jít se spolubydlící, Sedou a Zilolou do nějaké turecké restaurace na oběd, ae protože je mi blbě, tak jsem zůstala doma. Doufám, že mě tam ještě někdy vezmou :) A včera jsme měly se spolubydlou dlouhý rozhovor o situaci v Egyptě a taky o tom, co si myslí o teroristech a teď co se stalo v Sydney a tak, na což jsem se jí chtěla zeptat už dlouho, ale pořád mi to přišlo takové neslušné.
No a co budu dělat na Vánoce? Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli jet do našeho guesthousu v Seoulu, nebo slavit s Garym, Flemingem a Číňankami, kteří půjdou na oběd do nějaké čínské restaurace, nebo s pár spolužáky sledovat všechny díly Sám doma. Haha. A nakonec to vypadá, že budu ležet v posteli a spát. Ale to taky není marné, že?:)
Tak šťastné a veselé Vánoce a napište mi, co děláte na Štědrý večer vy!
A ještě pár fotek, ať víte, že žiju :-P (skoro všechny jsou ve skutečnosti od Šárky)
 |
| Ve War Memorial - jsme drsňačky! |
 |
| Šárce vážně chutnalo - hlavně kimbab!:) |
 |
| Společná večeře u Joea v hostelu |
 |
| Zmrzlé, ale šťastné jak blechy!:) |
 |
| Jelení lůj je nezbytností pro každého bez ohledu na pohlaví a kulturu (Šárka, Kolumbijec Nick a Korejec Joe) :D |
 |
| Společné foto po mé prezentaci s paní profesorkou - na obrazovce měla být moje prezentace, ale bohužel už skončila, takže se na nás promítá akorát korejská obdoba googlu :DD |
neděle 9. listopadu 2014
Neděle 9.11. aneb "školní" výlet
Ve čtvrtek jsem nakonec do Nonsanu nejela, protože mi dotyčná paní ráno napsala, že je nemocná. Ani netušíte, jakou radost jsem měla! :D A taky jsem o pár hodin později zjistila, že na mě taky něco leze, takže jsem celý den strávila v posteli (samozřejmě s učením). V pátek jsem byla normálně ve škole a večer jsme koukali na bláznivou americkou komedii.
Hlavní byl ale dnešní výlet, na který jsme se vydali s několika spolužáky, a který byl organizován asi naší akademií. Prostě se tak stalo, že v pátek přišla do třídy učitelka s tím, jestli jsme viděli letáček na nástěnce, že se pořádá výlet někam za Seoul, kde se můžeme podívat na tradiční korejský dům, hudební vystoupení a ještě si poslechnout nějakou přednášku. Tak jsme si řekli proč ne a dnes se nás asi 12 shromáždilo před kolejí, odkud odjížděl autobus. Bylo to vážně fajn - starý korejský dům, který zdědil jeden místní profesor, přednáška o stromech (uf, to byla nuda), potom představení třech úžasných operních zpěváků, jídlo a jízda na koni (jen pár dobrovolníků). Na "koncert", jestli se tak dá říkat tomu, když do staré místnosti s 15 diváky přijdou tři vyhlášení zpěváci v kvádrech a začnou zpívat tak, až vám běhá mrát po těle, dorazil nečekaně i prý velmi slavný malíř Kim Pyeong-jong, který nám každému přinesl svou podespanou knihu, současný bestseller, který vypadá jako naše Dášenka. Takže to bylo opravdu úspěšné odpoledne - bylo jídlo, příroda i kultura! Jen kdyby mně nebylo tak blbě a neměla jsem zítra schůzku s profesorkou Mun, se kterou už vážně nevím, o čem si povídat. Právě jsem dodělala jedno interview po skypu a příští týden mám každý den po škole jedno interview v Seoulu, do toho ještě musím nacpat konzultace na klinikách, které se snažím domluvit. Jinak z dnešního dne mám spoustu fotek, protože jsem poprosila Florinu, ať mě vyblejskne a ona to vzala tak vážně, že mě tahala z jednoho místa na druhé, aby mi udělala co nejlepší fotku. No prostě zlato!:)
.jpg)
Hlavní byl ale dnešní výlet, na který jsme se vydali s několika spolužáky, a který byl organizován asi naší akademií. Prostě se tak stalo, že v pátek přišla do třídy učitelka s tím, jestli jsme viděli letáček na nástěnce, že se pořádá výlet někam za Seoul, kde se můžeme podívat na tradiční korejský dům, hudební vystoupení a ještě si poslechnout nějakou přednášku. Tak jsme si řekli proč ne a dnes se nás asi 12 shromáždilo před kolejí, odkud odjížděl autobus. Bylo to vážně fajn - starý korejský dům, který zdědil jeden místní profesor, přednáška o stromech (uf, to byla nuda), potom představení třech úžasných operních zpěváků, jídlo a jízda na koni (jen pár dobrovolníků). Na "koncert", jestli se tak dá říkat tomu, když do staré místnosti s 15 diváky přijdou tři vyhlášení zpěváci v kvádrech a začnou zpívat tak, až vám běhá mrát po těle, dorazil nečekaně i prý velmi slavný malíř Kim Pyeong-jong, který nám každému přinesl svou podespanou knihu, současný bestseller, který vypadá jako naše Dášenka. Takže to bylo opravdu úspěšné odpoledne - bylo jídlo, příroda i kultura! Jen kdyby mně nebylo tak blbě a neměla jsem zítra schůzku s profesorkou Mun, se kterou už vážně nevím, o čem si povídat. Právě jsem dodělala jedno interview po skypu a příští týden mám každý den po škole jedno interview v Seoulu, do toho ještě musím nacpat konzultace na klinikách, které se snažím domluvit. Jinak z dnešního dne mám spoustu fotek, protože jsem poprosila Florinu, ať mě vyblejskne a ona to vzala tak vážně, že mě tahala z jednoho místa na druhé, aby mi udělala co nejlepší fotku. No prostě zlato!:)
středa 5. listopadu 2014
Středa 5.11.2014 aneb tak trochu stres
Dnes píšu vlastně jen proto, abych si postěžovala :) To je radost, co? Snažím se posunout výzkum zase trochu dál, protože jsem ho minulý týden kvůli zkouškám trochu zanedbávala, a už mi přišel email z kanceláře, že musím do 16.12. odevzdat výslednou zprávu i hodnocení od své vedoucí práce. Někdy v polovině prosince také budu prezentovat své výsledky před... haha, to je právě to, co nevím. Pořád mluví o prezentaci, ale netuším, komu bych svůj výzkum vlastně měla prezentovat - moje vedoucí tam může být, ale nemusí, budou pozváni i všichni studenti ze školy, ale předpokládám (a doufám), že nikdo nebude mít zájem, a lidi z kanclu budou asi jen těžko mít zájem o můj antropologický výzkum. Tak nevím. Každopádně už se to blíží. Můžu si vybrat, zda tuhle prezentaci dělat v týdnu, kdy tu bude Šárka, nebo až budeme mít závěrečné zkoušky z korejštiny. Jediné pozitivum je, že po téhle prezentaci už budu mít pokoj a budu moct ještě dodělat poslední věci k výzkumu a interview, a taky se budu moct začít učit na státnice, i když zatím ještě nevím, kdy přesně je budu mít. Vypsal se ale termín na státnice z druhého zaměření a ten je hned někdy 17.1., což by znamenalo, že přiletím a hned jdu na zkoušku, uf.
Jinak v pondělí jsem měla rozhovor s jednou holkou, co měla plastiku (konečně, jupí!) a včera s jednou kráásnou Korejkou, která mi zase ukázala pohled na plastiku z jiného úhlu. Dnes jsem měla mít další rozhovor, ale nakonec mi to dotyčný zrušil. Ještě že tak, už jsem vyřízená. Bohužel mi to ale ruší hlavně lidi, kteří plastiku mají, zatím to není žádná velká sláva. A když zrovna nedělám interview, přepisuju je po nocích do počítače.
V pondělí jsem se taky stihla tak zlehka pohádat s prodavačkou v Myeongdongu, což mě docela pobavilo. Protože mi vnucovala milion šál, ale neměla tu, co jsem chtěla, tak mě nakonec vyhodila s tím, ať jdu, že to přežije :D Ale jinak byla celkem milá :D
Jo a taky už vím výsledky z ústní části mid-terms zkoušky z korejštiny, mám 94 bodů. Ještě jsem neviděla přesný feedback a body za jednotivé části, ale je to asi celkem fuk. Taky se budeme muset v příštích dnech sejít jednotlivě s učitelkou a probírat s ní styl vyučování, naše chyby a podobně, takže další zabité odpoledne.
Zjistili jsme, že se v neděli pořádá výlet pro školu do hanok vesnice - podívat se na tradiční korejské domy, tak se tam s pár lidmi ze třídy chystáme, protože to může být sranda a je to jen na odpoledne, takže máme dost času na jiné věci (jako třeba interview po skypu, na které se chystám).
Zase na mě něco leze a taky není divu, když je taková kosa a má se ještě ochladit, ale pořád nám netopí. Teď tu sedím ve svetru a pod dekou a v noci si dávám dva svetry, spolubydla zase naopak volí dvoje kalhoty :D
No a hlavně z čeho jsem teď nejvíc vystresovaná je zítřejší cesta za interview. Mám dohodnuté, že se sejdu s jednou ženskou, co má operaci, v Nonsanu, což je městečko v jiné provincii, a proto musím nejdřív hodinu busem do Seoulu a pak další 2-3 hodiny busem do Nonsanu, kde si mě snad někde vyzvedne. Slíbila mi, že přivede další dvě kamarádky. Je to super příležitost a já jsem za to ráda, že budu mít konečně víc dat od lidí s plastikou, ale už teď jsem z toho na nervy - žádná z nich samozřejmě nemluví anglicky, nikdy jsem je neviděla a hlavně musím se sama dopravit na to místo, kde to vůbec neznám a i když jsem hledala na netu, jakým busem tam pojedu a podobně, úplně jistá si tím nejsem. Je to úplná prdel světa. A ze Soulu musím odjíždět z velkého Express Bus Terminal, kde je hrozně těžké najít, odkud busy jedou a kde se dají koupit jízdenky. Takže kdybych se náhodou delší dobu neozývala, tak jsem asi ještě pořád někde na cestě do Nonsanu :DD
Jo a taky jsem dneska zjistila, že moje vedoucí práce si o mě povídala s jinou studentkou a ptala se jí, jak mi jde můj výzkum, a říkala jí, že se asi nemůžu dobrat k tomu, co si lidi opravdu myslí, když nedělám rozhovory v korejštině. Ehm... Tak jako to mě vytočilo mimořádně. Zaprvé se rozhovory v korejštině snažím dělat, a i ty, co jsou v angličtině, jsou docela v pohodě, protože tihle lidé umí dobře anglicky, a hlavně nechápu, že se každých 14 dní setkáváme, já jí jako magor posílám spoustu poznámek a vysvětluju, kolik interview jsem udělala a jak postupuju, a ona se pak ptá úplně cizí holky, jak na tom jako jsem. Tahle paní učitelka má očividně málo jiných témat k hovoru, tak si musí něco vymýšlet. No ale co už... Tak já to jdu zaspat a připravit se na zítřejší den. Pac a pusu a držte mi palce :)
Jinak v pondělí jsem měla rozhovor s jednou holkou, co měla plastiku (konečně, jupí!) a včera s jednou kráásnou Korejkou, která mi zase ukázala pohled na plastiku z jiného úhlu. Dnes jsem měla mít další rozhovor, ale nakonec mi to dotyčný zrušil. Ještě že tak, už jsem vyřízená. Bohužel mi to ale ruší hlavně lidi, kteří plastiku mají, zatím to není žádná velká sláva. A když zrovna nedělám interview, přepisuju je po nocích do počítače.
V pondělí jsem se taky stihla tak zlehka pohádat s prodavačkou v Myeongdongu, což mě docela pobavilo. Protože mi vnucovala milion šál, ale neměla tu, co jsem chtěla, tak mě nakonec vyhodila s tím, ať jdu, že to přežije :D Ale jinak byla celkem milá :D
Jo a taky už vím výsledky z ústní části mid-terms zkoušky z korejštiny, mám 94 bodů. Ještě jsem neviděla přesný feedback a body za jednotivé části, ale je to asi celkem fuk. Taky se budeme muset v příštích dnech sejít jednotlivě s učitelkou a probírat s ní styl vyučování, naše chyby a podobně, takže další zabité odpoledne.
Zjistili jsme, že se v neděli pořádá výlet pro školu do hanok vesnice - podívat se na tradiční korejské domy, tak se tam s pár lidmi ze třídy chystáme, protože to může být sranda a je to jen na odpoledne, takže máme dost času na jiné věci (jako třeba interview po skypu, na které se chystám).
Zase na mě něco leze a taky není divu, když je taková kosa a má se ještě ochladit, ale pořád nám netopí. Teď tu sedím ve svetru a pod dekou a v noci si dávám dva svetry, spolubydla zase naopak volí dvoje kalhoty :D
No a hlavně z čeho jsem teď nejvíc vystresovaná je zítřejší cesta za interview. Mám dohodnuté, že se sejdu s jednou ženskou, co má operaci, v Nonsanu, což je městečko v jiné provincii, a proto musím nejdřív hodinu busem do Seoulu a pak další 2-3 hodiny busem do Nonsanu, kde si mě snad někde vyzvedne. Slíbila mi, že přivede další dvě kamarádky. Je to super příležitost a já jsem za to ráda, že budu mít konečně víc dat od lidí s plastikou, ale už teď jsem z toho na nervy - žádná z nich samozřejmě nemluví anglicky, nikdy jsem je neviděla a hlavně musím se sama dopravit na to místo, kde to vůbec neznám a i když jsem hledala na netu, jakým busem tam pojedu a podobně, úplně jistá si tím nejsem. Je to úplná prdel světa. A ze Soulu musím odjíždět z velkého Express Bus Terminal, kde je hrozně těžké najít, odkud busy jedou a kde se dají koupit jízdenky. Takže kdybych se náhodou delší dobu neozývala, tak jsem asi ještě pořád někde na cestě do Nonsanu :DD
Jo a taky jsem dneska zjistila, že moje vedoucí práce si o mě povídala s jinou studentkou a ptala se jí, jak mi jde můj výzkum, a říkala jí, že se asi nemůžu dobrat k tomu, co si lidi opravdu myslí, když nedělám rozhovory v korejštině. Ehm... Tak jako to mě vytočilo mimořádně. Zaprvé se rozhovory v korejštině snažím dělat, a i ty, co jsou v angličtině, jsou docela v pohodě, protože tihle lidé umí dobře anglicky, a hlavně nechápu, že se každých 14 dní setkáváme, já jí jako magor posílám spoustu poznámek a vysvětluju, kolik interview jsem udělala a jak postupuju, a ona se pak ptá úplně cizí holky, jak na tom jako jsem. Tahle paní učitelka má očividně málo jiných témat k hovoru, tak si musí něco vymýšlet. No ale co už... Tak já to jdu zaspat a připravit se na zítřejší den. Pac a pusu a držte mi palce :)
sobota 1. listopadu 2014
Neděle 2.11.2014 aneb party hard!! Můj první Halloween :)
Tak a máme za sebou Halloween. Chystali jsme se na něj už pěkně dlouho a musím říct, že se mimořádně vyvedl, ani jsem to tak dobré nečekala. Včera jsme se s Yilin vydaly do města, abychom ještě dokoupily poslední věci na naše kostýmy, což bylo docela náročné, protože jsem se nemohla rozhodnout, co si vlastně chci koupit. Ale nakonec jsem našla úchvatnou čelenku s takovou aplikací a černý svetr, a pak se mi podařil i docela zajímavý makeup, takže jsem měla docela vydařený kostým (aspoň mně to tak přišlo :D). S ostatními jsme se sešli před devátou a udělali si pre-party u holek na pokoji, kde se pil akohol z Chile, který byl vynikající. Pak jsme jeli autobusem do Seoulu a taxíkem na Itaewon, kde bylo strašně narváno. Byla tu spousta lidí v maskách, milion cizinců a přeplněné kluby. Paráda. Nějakou dobu jsme byli v jednom strašně hlučném klubu, potom jsme přešli do jiného, který byl daleko lepší. Naši kluci měli výborný kostým, takže všude, kam přišli, budili pozornost. Dokonce se před naším klubem odehrál spontánní taneční battle. Haha.
Ani jsem si nevšimla, jak se to stalo, a bylo pět ráno, byla hrozná kosa a pršelo a my zapadli do McDonaldu na snídani a pak opět taxíkem na zastávku a na AKS. Dorazili jsme v sedm a rovnou všichni zapadli do postele, byla vážně strašná zima.
 |
| Naši dva spermíci a Korejky, co se s nimi chtěly vyfotit :) |
 |
| Naši spermíci jsou hvězdou internetu, fotky s nimi kolují na facebooku :) |
 |
| Prý nejlepší maska letošního Halloweenu :D |
 |
| Můj kostým před zahájením party, za chvíli jsem si ten svetr musela sundat :) Hlavně si všimněte toho makeupu a zajímavé čelenky ve vlasech :)) |
 |
| Zahájení party |
 |
| Ten nejúchylnější kostým, co kluci našli v obchodě... samozřejmě ho museli koupit!:) |
 |
| Yilin :) |
 |
| No nejsou rozkošní?:D |
 |
| Čekáme na bus z AKS |
 |
| Na cestě jsme potkali dva Amíky |
 |
| První bar |
 |
| Nejlepší masky, co jsme potkali na ulici! Zvlášť se mi líbí ta slečna v kůži :D |
Ani jsem si nevšimla, jak se to stalo, a bylo pět ráno, byla hrozná kosa a pršelo a my zapadli do McDonaldu na snídani a pak opět taxíkem na zastávku a na AKS. Dorazili jsme v sedm a rovnou všichni zapadli do postele, byla vážně strašná zima.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)